párky

kapitola 3: jo

tyvole vono už je to třeba čtvrt roku od minulý kapitoly kurva, ale sorry měl jsem práci a reálnej život a tak, ale jahod vždycky vzniká v srdci a je ready prostě chápeš

vítejte v dalším pokračování knihy "párky". vím, že jste se strašně těšili na toto literární dílo vy ubohé ponožky. však již dále čekat nemusíte protože jo je to tady nastal ten čas

V MINULÉM DÍLE KNIHY "PÁRKY" - jahod jehličnan otevřel s pomocí kouzelné mrkve dveře a pak dojel na náměstí dobromila vařečky 37 aby zjistil že je volán do klubu přátel autismu, pobočky nadace barabiáše žaluda. co od něj asi chtějí. co by taky mohli chtít kurva

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

jahod jehličnan se pokusil otevřít dveře klubu přátel autismu a říkal si že tam asi bude něco fakt hustýho a libovýho když byl takovej hype na to aby se tam dostal a trvalo to nějak 3-4 měsíce než jeho autor o tom začal psát. problém je v tom že ten krypl ty dveře neotevřel. rozbíhal se proti nim ale fakt to nešlo

*křup*

"au" posteskl si jahod a myslel si že si něco zlomil, ale nezlomil, jen šlápl na skořápku od vajíčka která se tam nějak random objevila. za dveřmi šly slyšet kroky a přibližovaly se čím víc tím blíž než jahod slyšel, že se ten někdo chopil kliky a pak zavrzaly dveře a pak se otevřely a před jahodem stál fakt jakože velkej tlustej člověk a vohnul se a začal se dívat na jahodovu hnusnou držku. tak tam stál asi minutu a pak mu strčil prst do vlasů a začal se na něj zblízka dívat a pak řekl "žďýb". jahod, úplně vymletej stál na místě a lakonicky zašeptal "co dopíči". ten fakt velkej člověk se zatvářil smutně, začal běhat do kola a říkat "ŽĎÝB ŽĎÝB" ale vlastně nechal otevřený dveře, takže jahod vešel dovnitř. dveře se zabouchly a jahod se tiše zeptal "haló je tam někdo". z rohu místnosti se ozval hlas z takovýho malýho repráčku a řekl "neasi ty debile dyť před tebou běhá do kola člověk". jahod řekl "aha vlastně jo". pak se podrbal na hlavě a znovu se ozval takovejten reprák z rohu místnosti a řekl "tohle je náš ochránce baráku a jmenuje se žďýb a vlastně se tak možná ani nejmenuje ale prostě umí říct jen to slovo tak mu tak říkáme". jahod řekl "ale proč se kurva jmenuje žďýb a chodí do kola". ten reprák odvětil: "ty kreténe vždyť jsi na území klubu přátel autismu dopíči je to autista proto se tak chová a tak" a jahod zase řekl na to "aha". jahod prošel vedle žďýba a před ním byla velká hala. byly tam různě obrazy a tak a nějaký sochy a prostě takovýty píčoviny v takovejch těch místech na úrovni jako jsou divadla a tak. 

byl tam taky takovej fakt divnej portrét, skoro až heroicky namalovanej, byl tam na něm člověk, kterýmu nešlo vidět do tváře, jen šlo vidět, že z nějakýho důvodu má prakticky místo hlavy prostě pěst, fakt velkou. pod tim obrazem bylo napsaný "bez něj bychom nebyli". jahod se podíval a říkal si, že to určitě musí bejt fakt nějakej mrtě hustej mástr když tam má obraz takhle vystavenej veprostřed tý hustě vypadající haly. procházel se dál, ale neodvážil se vyjít schody nebo vejtahem jet někam nahoru, ikdyž to tam všechno bylo a tak, protože definitivně věděl že určitě nechce zas narazit na nějakýho žďýba dalšího nebo podobnýho autistu. najednou kolem něj zafičel vítr a nějakej divnej zvuk, podobnej vysavači. to totiž byl vysavač. byl ve vzduchu, na úrovni toho patra kam se jahod bál jít a na tom vysavači letěl takovej chlap, měl kníra a byl plešatej a měl na oku monokl, ne jakože moncla jakože mu někdo dal dělo, ale takový ty pojebaný prvorepublikový jednooký brejle. jahod si myslel zprvu že to je masaryk a svolal "tomáši garrigu brácho tyvole řízku no neke co ty tady nejsi náhodou mrtvej"

ten člověk co letěl na vysavači se chvíli zastavil a levitoval na tom vysavači nad jahodem a řekl "kreténe tyvole, nejsem masaryk dopíči. dovol mi představit se ti, jsem barabiáš žalud.". jahodovi to přivolalo nějaký vzpomínky, tak se zamyslel. "jahode jehličnane, vím že jsi blbej jak mufloní hovno takže neočekávám, že si spojíš, že to b.ž. na těch vzkazech znamená barabiáš žalud a to vše co se kolem tebe dělo byla vlastně pomoc přímo ode mě. a taky vím, protože tě znám, že teď ti hlavou probíhá odkud znáš moje jméno. byl jsem ředitel tvojí základní školy kam jsi chodil"

pomyslně ikdyž je to text a nemá to hudbu začal hrát fakt dramatickej soundtrack a rapidní záběry na obličej barabiáše žaluda a pak na obličej jahoda a tak dokola. 

"ježiš jo no jasný, to je barabiáš žalud, tyvole jak bych si nemohl vzpomenout", říkal si jahod. "nevybral jsem si tě jen tak, jahode jehličnane. od doby co jsem odešel a rezignoval z postu ředitele základní školy mgr. prvoslav pekelník, zkráceně ZŠ MGR PP, tak jsem si řekl, že jsem měl fakt velkou a úspěšnou kariéru a fakt bych na to mohl bejt hrdej a znáš to, pověsit už oblek na věšák a takhle na starý kolena si dát pořádnou siestu, chápeš, ale pak se změnil můj život, tehdy jsme potkali někoho, kdo na vše hleděl jinak. dal nám cestu, naději, víru ale hlavně taky prachy takže nám umožnil založit něco, co není kult, co není víra, ale styl života. tak vznikly p.á.r.k.y.. ty to nechápeš, jahode jehličnane, ty nevíš jak velká síla se za tímto vším skrývá, fakt to nechápeš prostě, tohle není jen tak nějakej barák ve kterym je nějakej klub, ne, tohle je barák ve kterym je tajnej klub a my jednáme ze stínu. já, jakožto vůdce tohoto klanu autistů jsem si říkal, že potřebuju najít dostatečně autistickýho člověka na to aby mohl splnit moje představy a řekl jsem si, že větší autista jak jahod jehličnan na světě snad ani neexistuje, jahode jehličnane, nejsi jen někdo jen tak náhodnej, ne, ty jsi byl vybrán, ty" - mezitím sletěl tím vysavačem na zem - "ty jsi ten ve kterym já vidím realizaci našich cílů, jahode jehličnane. teď máš tu šanci, buď jeden z nás a buď víc než jen ochutnávač rohlíků".

jahod se pozastavil a promítal si vše, co mu barabiáš žalud právě sdělil. přemýšlel nad hodnotami svého i života ostatních lidí, přemýšlel nad vším možným a přemýšlel hlavně nad tou dechberoucí šlamastikou jejíž součástí může být a podíval se na barabiáše žaluda a finálně se vyjádřil: "drž hubu". 

"ty to očividně nechápeš, jahode jehličnane, celá naše organizace závisí na tobě, pro pána jána jahode, na tobě, ty jsi ten autista, kterýho my potřebujeme a hledáme, buď jeden z nás, teď nadešel tvůj čas!" vášnivě řekl barabiáš žalud a jahod se na něj podíval a řekl "tak to pak asi spíš jo hele"

"tvá první mise, jahode, bude velmi specifická. existují tři lidé a oni jsou spíš jen taková legenda, choděj navštěvovat všechny možný lidi po světě. každý je jednou za života uvidí. jsou to staří známí onoho, kdo nad námi dohlíží a onoho, kdo toto vše pro nás umožňuje. je na tobě abys je našel a předal jim tenhleten papírek tady, musíš to udělat, svět je v tvých rukou, jahode jehličnane", dodal barabiáš žalud po jahodově šokujícímu rozhodnutí přijmout risk a stát se součástí této mocné organizace.

jahod slyšel co ho teď čeká a podíval se na barabiáše žaluda a řekl "ok"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

CO SE STANE DÁL?

KDO JSOU TI TŘI LIDÉ, JEŽ MÁ NÁŠ HLAVNÍ HRDINA, JAHOD JEHLIČNAN, NAJÍT?

KDE JSOU?

JAK JE NAJDE?

UMÍ SE TEN DEBIL VŮBEC TŘEBA ORIENTOVAT VE SVĚTĚ?

KDO JE TEN MYSTERICKEJ ČLOVĚK S HLAVOU VE TVARU PĚSTI?

tohle a další hustý věci budou v další kapitole knihy "Párky"

P.S. vzkaz od autora: já vim, že jsem to posral, že jsem tohle nenapsal dřív, ale měl jsem fakt hodně práce a sračky v životě nějaký a tak, ale teď to půjde, slibuju, že budu psát jahoda víc, protože k mýmu velkýmu překvapení vznikl celkem velkej fanbase jahoda a já vám chci retardizovat dny a zvyšovat koeficient autismu ve vašich mozcích. tak zatím.