2.kapitola

53 4 0
                                    

"Ona není na prodej"řekl táta a snažil se mě odtamtud odtáhnout.
"Ale mi jí chceme koupil"začali bejt už docela agresivní a nevrlý.
"Už jsem řekl není na prodej" řekl táta a odtáhl mě odtamtud.
"My víme že máte dluhy a potřebujete prachy na zaplacení všeho"řekli a já se otočila na tátu.
"Jak vy to můžete vědět"zeptal se jich táta a už začal zuřit.
"Máme svoje zdroje takže vám za ní dáme 500 gunejí " řekli a svázali mi ruce a vzali si mě k sobě.
"Tati prosím nedělej to" řekla jsem a doufala že to táta od nich nevezme.
"Mio promiň ale já potřebuju ty dluhy zaplatit"řekl táta a vzal si od nich peníze.
"Jsi zrádce myslela jsem že jsi můj táta, tobě jde jenom o prachy"řvala jsem na něj a přitom mě vojáci tahli pryč.
Naložily mě na koně a odvezli do budovy kam dávají koupené lidi a pak je rozvážejí tam kde si je objednali
Já tomu jednoduše říkám vězení, protože se tam tak k vám chovají, jidlo vám dají dicky po 2 dnech a celkově se k vám chovají jako ke kusu hadru.
"Tak tady se ti bude líbit kotě"řekl jeden z nich a chytil mě za zadek a zmáčkl ho a pak mě hodil do místnosti kde nesvítila ani jedna žárovka, ale aspoň tam bylo okno ze kterého jsem měla aspoň malí výhled ven.
Celý den se nic nedělo teda až na večer to všechno začlo.
"Ale, ale, ale co pak to tu máme nový přírůstek na hraní" řekl někdo a ja se otočila je dveřím.
Ve dveřích stál docela dost namakanej chlap a díval se na mě jako na kořist.
"Myslím že až tě šéf uvidí bude spokojenej"odpověděl a šel ke mě.
"Tak to v žádným případě ty hajzle"snažila jsem se nějak přes něj prokličkovat, ale byl tak velký že to nešlo.
"Brzdi holčičko tohle si nech až napotom"a tahl mě někam do úplně jiného luxusního domu.
Tam mě odvedl do pokoje a zamkl za mnou a nechal mě tam.

obchod je obchodKde žijí příběhy. Začni objevovat