Bylo už docela pozdě a ona se ještě pořád neprobudila, ale aspoň dýchá.
Nevím co s ní mám dělat, jestli jí jim mám vrátit, nebo jestli si jí mám nechat a mít jí jako svojí vlastní otrokyni.
Seděl jsem dole v kuchyni a přemýšlel co s ní udělám, když jsem uslyšel rámus zezhora.
Zvedl jsem se a šel nahoru , myslel jsem si to! Byla to ona ještě že jsem ji připoutál .
Před dveřmi jsem se zastavil a dal si na hlavu kapucu a přes pusu a nos šátek.
Vešel jsem do dveří a ona na chvili zpozorněla,ale pak
Na mne začala křičet ať ji pustim.
Už mě nebavilo jak pořád dokola řve ať ji pustim,tak jsem se do řeči pustil já.
"Drž hubu a necukej se nebo tě zabiju." Na chvíli přestala.
Potřebuju se s ni domluvit o tom jak to tady chodí.Vzal jsem jí za svázány ruce a vedl dolů do obýváku. Hodil jsem ji na gauč a posadil se naproti ní.
Prohlížel jsem si jí:dobré tělo a nohy, pěkný obličej a hlavně rty.
Když už ji nebavilo sedět tak si stoupla a znova začala řvát, ale tentokrát hystericky což mi u ní nesedělo. Stoupl jsem si taky:"Nedovoluj si na mě, je ti to jasný? ?!"
Byla malá, a to na ní bylo roztomilý.
"A co mi chceš udělat, zmlátit mě??!!"řekla klidně a směšně se na mě ušklíbla.
Neudržel jsem se a chytil ji pod krkem a z opasku jsem vytáhl pistoly a přiložil ji k její hlavě.
Stekla jí slza po tváři, začala lapat po dechu.
"Jsi v mém domě, a tady určuju pravidla já, tak kruva je ti to jasný!!!!"řekl jsem jí do obličeje a pustil jejím krk a drsně jí setřel slzu. Pistoli jsem nechal stále přiloženou u její hlavy.
"An...ano" řekla a pomalu jsem ji pustil.
"Skvěle, mám pro tebe návrh, vyber si, buď tady zustaneš a budeš mi dělat tzv. "slušku" a nebo tě můžu odvést zpátky tam odkud jsi utekla."snažil jsem se o to abych ji dostal do kouta a právě teď se mi to povedlo.
"Nejsem žádná slušky, abych tady uklízela a vařila, na to zapomeň."odpověděla drze a pokrčila nohu.
"Tak jdeme!"drsně jsem ji vzal za ruce a táhl k tomu otrokáři.
Vedl jsem ji lesem a pak přes cestu která tam byla.
"Proč bydlíš v lese a ne normalně na vesnici???"prolomila ticho mezi námi.
"Jsem psanec, proto žiju v lese, podle ostatních jak jsi asi zjistila sem nebezpečnej "nevim proč se mne na to zeptala a už vůbec nevim proč jsem jí na to odpověděl.
"Proto chodíš zahalenej?"optala se a zastavila.
"Tohle už tě zajímat nemusí!"obrátil jsem se na ni a nepatrně udělal krok k ní.
Zklonila pohled do země.
"Jenže mě to zajímá!!" okamžitě zvedla hlavu a podívala se mi do očí.
"Jak chceš!!"podrážděně jsem ztrhl kapucu a šátek a podívala se na ni.
"Stačí, jsi zpokojená??!!!"
Zařval jsem a propaloval jí pohledem.
Ahoj, děkuji že tohle aspoň někdo čte, a moc děkuju svojí kámošce ,která mě podporuje a dokopavá mě psát, a taky se omlouvám za chyby.
Díky white.!!!!!
Ahoj,
