"Hale měli by jsme tady odtud vypadnout "promluvil jeden z nich a pořád se otáčel do temnější části lesa ...
"Máš pravdu měli by jsme vypadnout ,stejně se vsadím že už je mrtvá....a nebo se dostalala ven,ale o tom silně pochybuju"druhý se jen zasmál a rychlejším krokem šli pryč....
To je ten les tak temný?? Půjdu pomalu za nimi určitě znají cestu ven ,ale kam půjdu až se odtud možná dostanu?? Domov už nemám a rodinu už vůbec ne...zapřísahla sem že už se k tomu sráčovi nikdy nevrátím nikdy!!! Opatrně sem se zvedla a tiše se plížila za nimi...
Oba si celou cestu povídali a vůbec se nevěnovali okolí,takže když okolo nich něco proběhlo nevšimli si toho,ale já ano....Víc sem se přikrčila ke kořeni stromu o který jsem byla opřena a pozorovala co se bude dít... Znova to okolo nich proběhlo,ale zase si toho nevšimli. Když v tom se k nim ze křoví začlo přibližoval něco.... A když to vylezlo ze křoví nemohla sem popadnout dech ...stál tam vlk , ale ne normální ,ale obří. V kohoutku mohl mít tak aspoň metr 70... byl strašně obří a v tu chvíli pro mě i dost nebezpečnej. Jak sem ho pozorovala jak tak hladové kouká po těch dvou nepostřehla sem že za mnou někdo stojí...
" tak co už si princezna rozmyslela kde chce zůstat??!!" S arogancí v hlase se na mě ušklíbl... Nevím proč ale v očích se mu zablýskla chtivost a mejetnivos...
Z lesa se stejně nedostanu a pomalu už skoro nikam nedojdu jsem vyčerpaná a hlasová...
"Dobře ....zůstanu tady...."s nechutí v hlase sem přikyvla na to že tu s ním zůstanu. Nervózně sem se nahla tak abych viděla na ty dva a vlka.... vlk už tak jen ležel a pomalu se prokousával masem dvou chlapů který byli roztrhání na kusy...
"Tak pojď ty princezno! Nebo tě tady nechám s kamarádem" nechutně se ušklíbl a pohlédl směrem k vlkovi.
Pomalu jsem se zvedla a šla za ním po cestě , která vedla ještě hlouběji do lesa.
Byla mi strašná zima a hlad se ještě více ozýval z mého břicha,viděla jsem jak se lehce ohlédl na mě a sjel mě pohledem od zhora až dolů ani se nezastavil a šel dál.
Jen jsem si povzdechla a snažila se ze všech sil dojít na místo určení o kterým ani nevím kde je .
Musela jsem nějak blbě šlápnout, protože sem spadla dost ošklivě na zem kde byla spousta ostružiní.
Zastavil se a otočil se na mě....jen tam nademnou tak stál a koukal na mě jak se tam válim v ostružiní. "Vztavej!!" Řekl důraznějším hlasem a udělal ke mě krok a dřepl si na bobek.
Ani jsem se nehla ,cítila jsem jak se do mých nohou zarívají ostré ostružiní...
