Light page of the prison [CZ Larry Stylinson]

Five

Louis

Do prdele, jak tam teď mám jít? Když jsem slyšel svoje jméno a určitě ne kvůli tomu, že bych mu chyběl nebo že by měl hlad. To ať si vykládá někomu jinému. Fakt jsem nevěděl, co dělat. Rozhodl jsem se nakonec chvíli počkat a pak jsem vešel.

„Harry, snídaně." Seděl na posteli a... usmíval se. Proč se usmívá? Tohle se mi kurva nelíbilo, ale co jsem s tím mohl já dělat, že jo.. Nakonec přikývl, vstal, nechal si ochotně nasadit pouta, ač jsem měl trošku problém mu je na ty ruce nasadit, když vím, co před 5 minutami dělal.

„Zase se bojíš?" Uh, bylo to jako by se mi vysmíval.

„Ne."

„Mohl by ses snažit sebe víc, ale stejně ti to nevěřím, hochu. Já to poznám." Polknul jsem na sucho a snažil jsem se na sobě nedát znát, že jsem nervózní.

„Ehm." Vydal jsem ze sebe. Tohle mě prostě dostalo. Jen se usmíval a už tohle mě pekelně dráždilo. Nenáviděl jsem každý jeho úsměv, narážku na mě a slovo, kterým bych vyjádřil svou nenávist k jeho hlasu, neexistuje.

„Vím, že mě nenávidíš, ale víš, co se říká?"

„N-ne?"

„Milovat a nenávidět je to samé. Stále tu osobu nespustíš z hlavy."

Harry

„Milovat a nenávidět je to samé. Stále tu osobu nespustíš z hlavy." Usmál jsem se. Bylo vidět, že ho takhle odpověď zaskočila.

„Hm." Bylo jediné, co odpověděl. Pak mě vyvedl z cely a odvedl mě do jídelny. Po celou cestu nepromluvil ani slovo. Pak jsem si vzpomněl, co se dělo asi 5 minut před tím, než vešel do cely. Jak se štítil mých ruk, když mi nasazoval pouta. Ano, dělal jsem se nad jeho jménem. A? Nikdo mi tady nic takového nezakázal, zvlášť když jsem sám na cele.

Snídaně byla odporná. Nějaká jejich kaše. Už mě to nebavilo, vždycky jídlo, které se záhadně podobalo předchozí večeři. Fajn, tohle se jí moc nepodobalo, ale jinak to tak, za těch pár dní, vždycky bylo. Nebavilo mě to. Pak si pro mě přišel Louis. Usmál jsem se na něj, avšak, jako vždy, mi úsměv nevrátil. Vyšli jsme. Rozhodl jsem se ho krásně potrápit a smlsnout si na tom.

„Co bys udělal, kdyby.."

„K-kdyby?"

„Kdybych ti řekl tohle. Vidím tě, jak ležíš svázaný na posteli, nahý. Ruce a nohy, pomocí pout, přivázané k posteli. V puse roubík a na penisu erekční kroužek(*). Já stojím nad tebou s bičem. Máš v očích strach, za to v těch mých se nachází vzrušení a chtíč. Lehce ti prstem přejedu po stehnech a tobě naskočí husina. Začnu ti jazykem olízávat penis, přičemž ty se prohneš v zádech. Já se svléknu do naha a ve chvíli, kdy to budeš nejméně očekávat ho do tebe, až po kořen, vrazím. Ty se znova prohneš v zádech, ač se ti to nelíbí. Začnu silně přirážet. Po té se do tebe udělám. Začnu tvůj vstup oblizovat jazykem. Pak se obleču a odejdu z pokoje. Ty tam zůstaneš ležet zneužitý a pošpiněný, za to však stále s erekčním kroužkem, který jsem ti schválně nechal a který ti zabraňuje v tom, aby ses udělal. Týrá tě to, mučí. Prohýbáš se v zádech, ale nemůžeš s tím nic udělat. Nechal jsem tě tam jen tak na pospas." Usmál jsem se a mlasknul jsem, jako bych mu dal pusu. Zůstal stát před celou zcela nehybně. Zřejmě ho to dostalo. Ale mě se ta představa líbila. A jak kurva hodně. Měl bych si to někam psát, abych mu tohle mohl udělat znova.

„Sundáš mi ty pouta?!" Vyrušil jsem ho z trasu.

„J-jo, promiň."

„Líbilo se ti to?"

„Uhm. J-já už musím." Zavřel za mnou celu a odešel. Začal jsem se smát.

(*) erekční kroužek – potlačí erekci, že se jednoduše kluk jen tak neudělá, protože mu to v tom brání.

�������ܕ�*��D