S brekem jsem vletěla do třídy,zející prázdnotou, a zapadla do lavice. Mé horké slzy se pomalu vpíjely do hořčice (taká ironie). Nechápu, jak mi to mohl Jay udělat. Jasně, znali jsme se všeho všudy hodinu, ale zdálo se mi, že by mi mohl být i jako kamarád. Zřejmě jsem se pletla.
Rozhodla jsem se! Dnes už ho nemohu ani vidět! Zahraji nevolnost a půjdou dom. Díky tomu, že mám po pláči zarudlé oči a opuchlý obličej, to nebude tak těžké. Sice ta maska nepůjde vysvětlit zrovna snadno, ale se svým okouzlujícím šarmem (mrk, mrk) to dokážu.
,, Slečnou Chassandro?! Co tu, proboha, děláte?" slyšela jsem vyděšený hlas profesorky Samkové.
Přes vzlyky jsem ani nemohla odpovědět, pouze jsem lapala po dechu (naprosto netuším, proč mě to tolik vzalo).
Za okamžik jsem cítila, jak mě někdo hladí po vlasech. Kdo? Snad ne... Nenápadně jsem mžikla očima dozadu. Šok se sice dostavil, ale naštěstí docela příjemný, protože tam nestál, jak jsem se obávala, pan T. (Jay Thomson). Ve vlasech mě totiž konejšivě lískala Samice!
,, Chudinko Chassy," (nesnáším, když mi takhle někdo říká!) ,, copak se děje? Není ti dobře? Nebo ti snad někdo ublížil?!" vykřikla bojovně. Vycítila jsem skvělou příležitost k tomu, abych byla propuštěna ze školy kvůli "nevolnosti". Nasadila jsem kňouravý hlásek: ,, Ach, paní učitelko -fňuk, fňuk-, velmi mě bolí hlava a žaludek. Asi to bude nějaká ta viróza, co tu všude řádí."
,, Chassynko, mám tě odvést na ošetřovnu?"
,, To je v pořádku, já to zvládnu," pokývala jsem smutně hlavou, ale v hlase mi byl slyšet podtón radosti. Samková kývla a já vyrazila. Na ošetřovnu jsem vůbec nešla, jen jsem se nahlásila u sekretářky a vyšla ven. Chtěla jsem jít za mou kamarádkou, ale potřebuji být sama.
Jelikož cestu znám úplně zpaměti, nevnímala jsem jí a přemýšlela o dnešních událostech. Docela mě zarazilo, když jsem v jedné postranní uličce, kde mi normálně v cestě nic nebrání, narazila do něčeho měkkého. Spolu s "tou věcí" jsem se zřítila na zem. Bohužel to spadlo na mě.
,, Hej!" ohradila jsem se dotčeně, když jsem zjistila, že "ta věc" je člověk. A nejen člověk, kluk... No, spíše muž.
,, Omlouvám se Vám, slečno." začal se že mě zvedat.
,, Ne, to já se Vám omlouvám, zamyslela jsem se a nekoukala se na cestu."
Když se mu podařilo zvednout, gentlemansky ke mně natáhl ruku a pomohl mi vstát. Ihned se staral, jestli jsem v pořádku, zdali mě nic nebolí. Mezitím jsem ho rentgenovala pohledem. Hmm, jedlé maso, sic trochu starší, ale stále jedlé.
,, A mimochodem já jsem Trey." usmál se.
,, Chrissy," oplatila jsem mu úsměv.
,, Takže, Chrissy, už se rozloučíme, sbohem."
,, Sbohem," hlesla jsem.
Ahoooj,
Tato kapitola byla nemastná a neslaná, ale musela jsem ji sem dát. *.*
Nevadí vám délka kapitol? Mám psát delší, či vám to vyhovuje? :)
Zároveň bych Vám chtěla poděkovat za (pro mě) neuvěřitelných 32 reads!
Zároveň bych velmi uvítala komentáře s názory :3
A co si myslíte o Jayovi ? :*
I <3 U :**
Už se těším na další reads, vote a komenty :*
mimonkaxxx
ČTEŠ
Zlatíčko, karma je svině
Teen Fictiondo Chrissyiny školy přistoupí nový žák... je opravdu tak dokonalý jak se zdá??? či skrývá nějaké tajemství..? navíc se na scéně objevuje i tajemný charismatický cizinec... já toto může skončit??
