Melodie mého srdce

*Partie 2*

Probudila jsem se a podívala se na hodiny, půl devátý "sakra já zaspala" řekla jsem si v hlavě vystřelila jsem  z postele jako neřízená střela a utíkala do kuchyně, nikde nikdo. A potom mi to došlo vždiť je sobota " já jsem ale blbá" pousmála jsem se na sebou a odešla zpátky do pokoje a lehla do vyhřáté postele a chtěla jsem znovu usnout, nepodařilo se mi to, pořád jsem musela přemýšlet na ten včerejšek. Jak mi to vůbec mohli udělat? A tak jsem se zvedla z postele a chtěla jsem si jít udělat snídani, jenže mě to samotnou nebaví vařit až vůbec se mi nechtělo to jíst když budu sama. Napadl mě ten nejabsurdnější nápad který mě mohl napadnout. Vyšla jsem po schodech a na mířila jsem si to k pokoji mého bráchy. Vešla jsem dovnitř a on spal jak zabitý, pokoušela jsem se ho vzbudit, ale nic vůbec nereagoval. Naštvala jsem se, došla do koupelny pro kelímek, který jsem naplnila ledovou vodou,  přišla k jeho posteli a vychrstla jsem na něj tu vodu. A tramtadadá bráška je vzůru. " Si normální, chceš mě po ránu snad zabít nebo co"? "Ne jenom jsem nechtěla snídat sama" posmála jsem se a pořád jsem se na něj musela koukat, protože byl s tím jeho děláš si prdel výrazem strašně vtipný. " panebože ty jsi vážně hrozná sestra, tak tu snídani ale uděláš jako odškodný jasny"?! "Jasně generále" zasmála jsem se a seběhla dolů udělat snídani. Nakonec jsem udělala palačinky s nuttelou a šlehačkou. Asi po deseti minutách přišel Peter a celou snídani snědl i tu pro mě. " To si takový nenažranec, že si tu snídani sežral i mně"? Zeptala jsem se ho. On je přikývl a odešel někam nahoru asi do koupelny. " Tak to bude na dlouho" řekla jsem si a tiše se zasmála.

Už je asi jedna odpoledne. Brácha šel někam ven a tak jsem tu sama. Asi půl hodiny už ležím v posteli a koukám do stropu. Nevím proč ale baví mě to. Z přemýšlení mě vyruší známá melodie mého telefonu. Líně se zvednu z postele a začnu hledat, kde ten zatracenej telefon leží. Konečně ho najdu pod polštářem, podívám se kdo to volá, Charlie. 

Elliss: Ahoj, co potřebuješ?

Charlie: Ahoj, nechtěla by si se mnou jít na trénink.

Elliss: Jasně že jo, takže v pět.

Charlie: OK v pět tam budu. 

Elliss: A ne že přijdeš pozdě, znáš se 

Jen pro upřesnění někdy se chodíme s Charlie koukat na fotbalovej trénik. Pozorovat kluky a hlavně pokecat, protože každej den ve škole nám nestačí.

Podívala jsem se na hodiny půl pátý, tak to mám ještě čas, hřiště mám totiž hned vedle domu. Šla jsem se teda obléct a trochu zkulturnit do koupelny. vycházela jsem z domu přesně v pět, ale jak znám Charlie, tak  tam budu ještě minimálně deset minut čekat. Zamkla jsem a vydala se pomalým krokem na hřiště. 

S Charlie sedíme na tribunách a koukáme jak kluci kopou do míče, jenže Charlie fotbalu rozumí takže všechno komentuje a mně přijde, že jen kopou do míče a běhají. No co alespoň vidím co máme ve vesnici za kluky. Hraje tam spousta hezkých nebo alespoň roztomilých kluků. Asi po hodině  se tam náhle zjevil Peter se svýma kámošema. Musela jsem se začít smát, když jsem viděla jak na ně Charlie civí skoro s otevřenou pusou. Myslím si, že je zabouchlá do mého bráchy, ale vlastně jsem se jí na to nikdy nezeptala. " Hej Charlie kdo se ti vlastně líbí" zeptala jsem se nenápadně. Podívala jsem na mě pohledem to to chceš řešit jako tady a nakonec odpověděla: " Víš já se ti to vlastně celkem bojím říct. "Líbí se mi tvůj brácha".