Melodie mého srdce

*Partie 7*

Ethan zavolal sanitku. A říkal něco, že tu budou do deseti minut alespoň myslím, protože jsem ho moc nevnímala ani to nešlo. Byla to moje vina, kdyby jsme ji vzbudili normálně nic by se nestalo.

Po deseti minutách tady byla sanitka a hned jí nakládali vůbec nevím co jí je. Nemohli jsme jet s ní. Takže jsme si zavolali taxi. 

Přijeli jsme do nemocnice, ale Charlie už byla na sále. Nikdo nám nechtěl nic říct a tak jsme si museli počkat na její mamku.

Asi po dvou hodinách se mi konečně rozhodli něco říct. Byla v pořádku, uhodila se do spánku a proto upadla do bezvědomí. Ale žádné krvácení nenastalo. byla jsem za to strašně ráda a ulevilo se mi.

Po týdnu:

Charlie dnes pustí domů za což jsem strašně ráda, ale pořád si to dávám za vinu. Ethan včera odjel a já vůbec nevím kam. A tak jsem doma zůstala sama. Brácha se má za pár dní vrátit. Už, aby to bylo nerada to říkám, ale už mi chybí.

Ale stejně by mě zajímalo kam te Ethan odjel. Už mě nebavilo pořád o všem přemýšlet a tak jsem si pustila film u kterého jsem samozřejmě brečela " já jsem vážně hrozná vždyť brečím u všeho" řekla jsem si pro sebe. Koukla jsem ještě na pár videí a šla si lehnout. Strašně dlouho jsem nemohla usnout a tak jsem znovu přemýšlela. Asi po hodině jsme se konečně ponořila do říše spánku.

Ráno mě probudil zvuk mého telefonu, ale ne budíku, bohužel tém že mi někdo volal, což znamenalo, že budu muset něco dělat. Zvedla jsem telefon a tam jsem zobrazilo Ethan konečně mi řekne kde je. " haloo" ozvalo jsem když jsem hovor přijmula. " Co potřebuješ bratránku" zeptala jsem se ho takovým tím sladkým hláskem. " Aby si mi šla otecřít, protože mám plné ruce". " To si to nemůžeš položit otevřít si a zase si to vzít" " Ne protože má hodnou sestřenici, která mi ráda půjde otevřít. Už jsem ani neodpovídala, zcedla jsem se a šla mu otevřít. Když jsem mu otevřela celkem mě zarazilo co držel v rukou. Byla to krabice plná věcí a za ním stál ještě opřený kufr, který vypadal, že za chvíli praskne. Musela jsem se zasmát on je vážně horší než holka. " Ahoj " pozdravila jsem ho a hned mu vzala krabice z rukou. A šla jsem dovnitř. Krabice jsem položila v chodbě a zeptala se ho " ty se sem stěhuješ nebo co" " No vlastně jo, protože za 14 dní se v téhle ulici uvolní byt, tak přece nebudu do tý doby na ulici. Chvíli jsem na něj koukala a pak mi něco došlo " Ty budeě chodit na stejnou školu jako já" řekla jsem s radostí v hlase. " ty jo neříkají ti náhodou belsku" odpověděl a trochu se rozesmál. Já už mu na to nic neodpovídala a odnesla mu věci do bratrova pokoje, protože on tam dvě postele ještě od odby, kdy jsem měli společnej pokoj.

Pomohla jsem mu vybalit a pak jsem šla udělat nějakou večeři jenže to bych nebyla já kdybych to nespálila. Takže jsem šla pro telefon a objednala nám pizzu. Po chvíli za mnou přišel Ethan a hned se zeptal "tak co bude k večeři" " no měli bejt zapečený těstoviny, ale jelikož jsem šikovná kuchařka tak bude pizza" odpověděla jsem mu se smíchem. " Aha " řekl mezi tím co se mi smál. asi po půl hodině přivezli pizzu a mi se najedli a jelikož byla neděle tak jsme se koukali na SuperStar. Ethan u toho usnul to nehápu. Když oznamovali kdo vypadává, tak mě to zarazilo, protože vypadl Dalibor Slepčík. Bylo mi ho líto. Když jsem si všimla, že už Ethan nespí, ale kouká na mě celkem mě to rozesmálo. Vypla jsem televizi a my šli spát.