Melodie mého srdce

*Partie 9*

   " Promiň já já... nemůžu, já jsem....... gay" řekl jsem ze strachem v hlase. Bez odpovědi se zvedla a naštvaným krokem odešla. Asi po deseti minutách se vrátila Ell. " Kde je Natt" zeptala se. No já  jsem jí to řekl" " To bude dobrý, nic se nestane uvidíš" řekla s náznakem úsměvu. Jak pozná, že se bojím, aby se nestalo to co na minulé škole, smáli se mi, šikanovali mě a pořád se to stupňovalo.

Elliss P.O.V.

" Doufám, že se mu nic nestane, ale myslím, že Natt  to neudělá." " Nemáš hlad " zeptala jsem se abych převedla téma. " Víš, že celkem jo" Vydali jsme se do kuchyně, chvíli jsem hledala něco v lednici až jsem objevila čínu. Najedli jsme se a potom koukali na nějakej film. Sice jsem asi po patnácti minutách usnula. 

O týden později:

Dny celkem utíkaly, ale všechny pořád stejně, akorát jediná změna je, že už mám doma brášku, což je super. Dneska je středa a právě poslední dny se chová Ethan dost sklesle. Pokaždé, když jsem se ho zeptala co mu je, vždy mě jen odbyl. Jenže bohužel to poznám, že mu něco je a tak jsem si řekla, že to zjistím. Jako každé ráno jsem šla do školy s Ethanem a s Peterem. Když jsme s Ehtanem vystoupili ani se na mě nepodíval natož aby něco promluvil. Úplně mě to dohánělo k šílenství. "Ethane do háje řekni mi co to s tebou je" řekla jsem s trochou naštvání v hlase. " Do toho ti nic není, nejsem malý dítě nemusíš se o mě starat " zařval na mě. Nikdy na mě ani nezvýšil hlas ani nezařval. Slzy se mi najednou nahrnuli do očí. Nechtěla jsem, aby mě viděl, tak jsem se rozběhla až u školy jsem zpomalila. Rovnou jsem vběhla do třídy a shodila batoh na zem. Sedla jsem si na židli zapnula si písničky a jen vyčkávala na příchod učitele jenže ten ne a ne přijít už mi to přišlo divné tak jsem si vyndala sluchátka a vydala jsem se k Charliině lavici. " Kde sakra je" zeptala jsem se s falešným úsměvem. " Tak to nevím Elliss" řekla mi Charlie se smíchem. " Co je tak směšného." zeptala jsem se jí bez úsměvu. Ona nic neřekla jen ukázala směrem k tabuli kde stál můj milovaný učitel " a do háje " řekla jsem si pro sebe". Než jsem se stačila omluvit už začal s tím, že po zvonění máme už být na svých místech.

Nevím proč, ale ten dnešek mi zvedl náladu, spíš teda Charlie mi zvedla náladu. Společně jsme přečkaly další vyučovací hodiny. Odpoledne jsme se domluvily, že pojedeme k nám. Cestou jsme si povídali a smály se. Když jsem vešla domů, bylo tam ticho teda ze začátku se mi to zdálo bohužel jsem poté zaslechla pláč a né jen jedné osoby. Přešla jsem do obýváku a Charlie šla hned za mnou. V obýváku seděli tři lidé moje mamka, Peter a Ethanova mamka, ale kde je Ethan, dávno už měl být doma a proč brečí. "Ahoj " pozdravila jsem potichu. Všichni se na mě otočili, sakra muselo se stát něco vážného, protože i brácha má oteklé a zarudlé oči od pláče. Charlie asi ucítila, že se celá třesu a tak mě objala. " C- Co se stalo" zeptala jsem se opatrně. " Víš Ell stala se hrozná věc" řekla moje mamka. " No tak co se stalo " zeptala jsem se znovu. " No víš Ethan " " Co je s Ethanem" vykřikla jsem. V hlavě se mi motaly nejrůznější myšlenky a některé byly opravdu strašlivé. " Ethan ........... je no vlastně už .........není" Když tohle vyslovila, zastavilo se mi srdce. " Co ?" " Ethan spáchal sebevraždu" řekl mezi pláčem Peter.