Škola...

157 13 4
                                    

Nečekala jsem, že se to někdy stane.

Boulevard of broken dreams.. when the city sleeps... Né! Pondělí!! Vypla
jsem budík a čekala, co bude dál. Jako obvykle se za pár minut otevřela dveře mamka. Měla rudé oči a tmavě fialové kruhy pod očima. Věděla jsem, co se stalo. Bob. Mámin bývalý. Teda nyní bývalý po tátovi už... nevím kolikátý ex. Možná jich už bylo 15. Je mi jí líto.
"Snídaně je na stole" řekne mamka a odejde. Další zbytečný den začal. Myslí, že mám na dnešek prezentaci na děják, ale to je jedno. Vylezu z postele a "dojdu" do koupelny. Začínám svůj život pomalu nenávidět. V zrcadle pořád vidím to samé. Naprosto neposlušné kudrnaté vlasy, které mají docela neurčitou barvu. Je to něco mezi blonďatou, zrzavou, a sem tam hnědou barvou. Pak se koukám dál. Pihatý obličej, větší nos, docela velké oči a velká pusa. Hm... Ta by asi měla rozdávat úsměvy... Nerozdává.
Dojdu zpátky do pokoje a popadnu moje typické oblečení. Černé džíny, červeno-černá kostkovaná košile a černý adidasky. Ach, jak já to oblečení miluju! Připadám si v něm dokonale. Spynu s okolím a ani si mě nikdo nevšímá. Ale to je účel. Jediné moje kamarádky jsou někde za branami ústavu. Jsou tam spokojené. Já ne. Ježiš! Já tu přemýšlým nad kravinama a snídaně na mě čeká na stole... Tak, co to bude dneska. Máma vždy po rozchodu dělá naprosto boží snídaně. Asi si tím pomáhá od bolesti.. No, dneska to jsou palačinky! Jej! Hnedka mám lepší den. Pak si vzpomenu na školu a jsem zpátky tam, kde jsem začala. Ano, já ten ústav opravdu nenávidím...

Palačinky byly za chvilku ve mě a já si šla pro batoh. Černý. Jak jinak. Vyrazila jsem ke škole přemýšlela o tom, kdy už se budu vracet domů, ale najednou... Fuj! Děsně jsem se lekla. Někdo se dotkl mé ruky. To bych se zase tolik nelekla, jenže mu (nebo jí) asi podrazil nohy a srazil nás oba na zem. ,,CO TO KURVA DĚLÁŠ!,, zakřičela jsem něž jsem se na něj podívala. ,,Já...já.. se moc omlouvám...,, Kluk. Ale jaký. Byl o kousek vyšší než já, hnědé vlasy, brýle a NAPROSTO dokonalý úsměv. ,,Jsem Lukas. A ty jsi?,,

,,Lara.,,





Čauky lidi! :) Já vím, že ten konec vypadá moc sladce, ale nebojte, ono se to za chviličku změní... :)

Prosím, napište mi svoje názory do komenářů:) Čau Klarisa:)

Pomoc...Kde žijí příběhy. Začni objevovat