Pomoc...

Mami?!

,,Dobré ráno Larinko!,,

Něco mi říká, že je ráno. Proč mamka sakra šla ke mně do pokoje? Má to zakázané! Zní to krutě, ale když sem šla naposledy, tak mi to tu vyzdobila růžovými sračičkami z toto nějakýho jejího nejoblíbenějšího obchodu...

,,Larinko? Já vím, že tě normálně takhle nebudím, ale dole sedí nějaký chlapec a čeká na tebe.,,
Co?! On je tady? Jak? Co ? Proč? Asi bych se mohla převlíknout. Nebo měla. Já nevím! Sakra a co si vezmu na sebe?

No, tak..

Už vím. Černé džíny a černé tílko. Jo, to je ono.

Vlítnu do koupelny. Ježiši, já dneska vypadám. Mám obrovské kruhy pod očima a vzhledem k tomu, že jsem se včera neodlíčila, tak mám černo od řasenky snad po celém obličeji. Ten kluk se mnou dělá divy. Normálně by mě to ani trochu nezajímalo. Trochu se poupravím a už si to rázuju do kuchyně. V hlavě se mi ale honí pořád ty samé myšlenky. Proč přišel? On ještě asi fakt nemluvil s nikým ze školy, že ne? To by se tu neukázal.

,,Ahoj Laro.,,

Opravdu je to on! Já.. Já.. Ne. To není možné. Vypadá dokonale. Neměl včera delší vlasy? Asi jo. Ale to je fuk. Má bílé tričko s krátkým rukávem a džíny. Vypadá skvěle.

,,Ahoj.,, Jsem hrozně nervní. Co to se mnou je?!

,,Půjdem do školy?,,

,,Jo, jasně jen si vezmu batoh.,, Proč tak koktám? Co to se mnou je?! No, asi se mi opravdu hooodně líbí. Chovám se jako kokot.. Jdu do chodby. Musím se dostat na jiné myšlenky. Škola? Ne, to není ono. Lucy?(moje nej kámoška) Ne, to taky ne. Neměla jsem jí včera zavolat? Asi ne. To je jedno. Stejně má Lukas krásný úsměv...

,,AU!,, Zdá se mi to, anebo jsem opravdu narazila hlavou o dveře do předsíně? Já jsem ale debil! To se mi snad zdá!

,,Není ti nic?,,

,,Ne, jsem v pohodě.,, Asi jsem nezněla moc přesvědčivě. Poznám to podle toho jeho výrazu v obličeji. Starostlivě se mi podívá na čelo, kde se mi pomalu ale jistě vytváří boule. Nakonec mi otevře dveře s lehkým úšklebkem na tváři.

,,Díky.

,,Není zač. Příště ti budu otevírat všude.,,

,,Hej!,,

,,No co?,,

,,Takovej nešika nejsem! Jen jsem se zamyslela.,,

,,Ok a na co jsi myslela?,,

,,To je tajemství.,, Nemůžu mu říct, že jsem myslela na něj. To bych se propadla.

Vycházíme z domu a pomalu se vydáváme ke škole. Teď se ptám já.

,,Jaké máš příjmení?,,

,,White. Lukas White.,,

,,Wow, tak to je hustý.,,

,,Co je na tom hustýho?,,

,,Že máme taková příjmení: Black and White.,,

,,To zní jako reklama na prací prostředek!,, řekne a oba se začneme prohýbat smíchy. V takové náladě dorazíme do školy. Všichni se na nás divně koukají, ale mně je to jedno.

Zase je mi všechno jedno.