Pomoc...

Fakt?

Jen jsem tam stála a koukala.

,,Ještě jednou promiň. Jsem tu nový. Mohla bys mi to tady ukázat?,,

,, Jo, jasně... hm.. pojď. ,, Vyšli jsme chvilku mi tvalo se vzpamatovat, ale pak jsem si řekla, že za chvilku budu podle něj ta divná, prostě jiná. Stačí, aby s ním chvíli mluvil kdokoliv ze školy a bude mu to stačit na to, aby se mi do smrti vyhýbal... Možná mě to bude chvilku mrzet, ale co s tím udělám.

,,Tak odpovíš mi?,,

Sakra na co se ptal?? Do pr**le! ,,Ehm, na co ses to ptal?,, Ježiš, já sem blbá!

,,No, jestli něco děláš po škole? Nechtěla bys někam jít?,,

,,Ráda.,, Ježiš snad se nečervenám! Asi. To je fuk...,,Tak po škole. Já už musím na hodinu, ahoj!,,

,,Ahoj!,,

Bože! Jak sem se to chovala...

Crrr!!!

Konečně je to za mnou. Vyšla jsem před školu a tam čekal ON.

Ptal se mne na všechno možné, kde bydlím, jaké mám koníčky... Pak se ale zeptal: ,,Co tvůj táta? Ještě jsi mi o něm nic neřekla...,,

V ten moment se mi zaplnily oči slzami. Proč? Nikdy mě nemrzelo, že nemám tátu. Nějak jsem si na život bez něj zvykla, ale teď se mne ta otázka hrozně dotkla? Netuším. Pokusila jsem se slzu ,která mi vypadla z oka nenápadně utřít, ale bohužel si toho všiml.

,,Panebože! On je asi mrtvý, že jo? Sakra! Moc, moc a moc promiň! Já to nevěděl!,,

Chudák. Asi si myslí, že kvůli tátovi brečím každou noc. ,,Ne, ne v poho. Jsem v pohodě. A ne, není mrtvý, pokud vím. Utekl.,, odmlčela jsem se.

,,A víc mi asi neřekneš, co?,,

,,Ne, teď ne.,, Je bezva, ale ne. Nemusí vědět, že mne můj otec nenáviděl, ještě dřív, než mě poznal a vlastně viděl toho malýho vříslajícího prcka, kterým jsem byla já...

Zbytek naší konverzace byl podivně zakřiknutý, ale co. Když jsme došli ke mně domů, zeptal se, kudy přesně zpátky ke škole, aby trefil domů. Pak se rozloučil a odešel.

Hned, jak jsem se objevila ve dveřích, čekala tam mamka. Měla rty roztažené do širokého úsměvu a na sobě bílý župan. Ten úsměv znám. Docela brzo se takhle usmívala, na to že se s Bobem rozešli včera.

,,Ahojky Larinko! Hádej co?,,

,,Číslo?,, řekla jsem otráveně. Když se takhle takhle usmívá, je za tím vždycky chlap.

,,Jo!! Je krásný a milý...,,

,,A naprosto neodolatelný, že?,, panebože, stává se z ní děvka.

,,Jak si to uhodla?,,

,,Jdu do pokoje!,,

,,Ale.. ale...,,

,,Mám tě ráda mami!,,

V pokoji padnu na postel a přemýšlím o něm.