potomci potomků- hp, ff

~15~

Reulův pohled:

    Po návštěvě marodky jsme se vrátili do naší ložnice. Byli jsme hrozně šťastní! Tak jsme se o ně báli ,ale teď už bude všechno snad jen dobrý.  Chtěli jsme sice nějak maličko oslavovat ,jenže na nás dolehla únava a tak jediná oslava byla ,že jsme se navzájem objali (přičemž jsem podržel Lin v náručí asi dýl než bylo třeba, ale od zítra už bude spát zase ve svý posteli, tak aspoň to objetí) a usnuli jako leprechauni.

     ,,Reule! Vstávej... za půl hoďky začíná škola!"zaklepal se mnou někdo.
     ,,Hm...tak to mužů ještě 27 minut spát ne?!"
     ,,Vstávej!! Ale makej...holky na nás už čekaj ve společence!"
     ,,Jo...jasně. . Cože? Jaký holky? Miluju jen Mel. .nechci žádný holky. Dobrou.!"co to sakra plácám! Rychle sem se posadil a otevřel oči: ,,Teda ne...musíme na přeměňování. Jasně!"
    Max se na mě vyjeveně díval, asi nevěděl jestli se má smát mýmu bláboleni nebo si nechat spadnout čelist, protože sem teď něco přiznal ,,Ehm. ..Reule? Lin? Tos mys...."pohledem jsem mu naznačil ať mlčí! ,,Ok. .klid brácho, jako hrob je mi to jasný! A teď se obleč! Jde se snídat! A pak, jak jsi správně řekl za naší milovanou Minervou."usmál se.

   Po pěti minutách jsme už scházeli schody do společenky. Gabča s Melindou už na nás vážně čekali. ..teda spíš to vypadalo, že samým čekáním usnuli. Poklepal jsem Lin na rameno, Max udělal to samý G. Žádný úspěch. ,,Vstávat!! Snídaně!" Zařval jsem a spousta lidí co právě procházela se na mě otočila jako bych byl cvok. Já však zaregistroval jen jedny modré oči.
    ,,Ty idiote!"zívla ,,jak se opovažuješ mě budit!"další zívnutí ,,Já chci. ..chci. ..sakra! Jak se to to...to..no. .jmenuje!? Jo, jasně! Spát! To chci!"
     Jak je roztomilá když je takhle vykolejená. Musel jsem se na ní zazubit ,,Tak ještě pořád tě na tu snídani mužů donýst, že jo. Ale to by se ti asi moc nelíbilo."
    Ve vteřině byla na nohou ,,Tak jdeme?! "    Pobaveně jsem zvedl obočí. Max ,mezitím lehce podpíral Gábušku, která stále koukala jako vyvoranej bazilišek.

....

    Na přeměňování  jsme se snažili proměnit nit na kliku. K čemu mi to sakra bude?! Moc se mi nedařilo no. .. místo kliky jsem vykouzlil polštář. Už i moje podvědomí ví že sem unavenej! Určitě mi chce naznačit že bych měl spát!
     ,,Pane Blacku! Co to je?!"
     ,,Eh..no..paní profesorko, to je polštář."pokusil jsem se o nevinný výraz.
      ,,No, to vidím! Ale to neodpovídá zadání.! Ovšem dnes nemám náladu má tresty."zasmála se a zablýsklo ji v očích ,,dostanete však úkol. 
Vzhledem k tomu že oba nebelvírští prefekti jsou....indisponováni. Zařídíte, aby byla celá kolej přesně o půl šesté ve Velké Síni."
     ,,Ale. ..odpoledne už je mají přeci pustit!"nemám rád zodpovědnost.
    ,,Připojí se tam k vám, nebojte."
  Nezbývalo mi nic jiného než přikývnout. Lin na mě ukazovala takový to gesto co dělal malý děti (třou prsty o sebe a říkají při to "kiš kiš") když na mě i vyplázla jazyk všimla si jí McGonagallová ,,Á ...slečna Kursová! Vy jste jistě chtěla naznačit že panu Blackovi ráda pomůžete."
    Sklonila hlavu a zamumlala něco ve stylu jistě paní profesorko.  Musel jsem se smát.

     ,,Teď se ,ale znovu věnujte úkolu!"spražila nás učitelka pohledem.

Zbytek dne se dělo jen to že u oběda jsme po sobě házeli pudink. Jinak nic zajímavého.  Už ani v Bradavicích se nic neděje. Návštěvu Vir a Lukiho jsme měli dovolenou jen na dobu abychom jim donesli oblečení ,pak nás zase vykopali do společenky ,kde jsme se povalovali a flákali. Sakra nudnej den!

    ,,Reule! Víš kolik je hodin ?" zašveholí najednou Mel. 

   ,,Měl bych to vědět?" znepokojivě zvednu obočí.

   ,,Tak já myslím že jo." zasměje se ,,Když ti řeknu že je čtvrt na šest ,dojde ti to?"
Nechápavě na ní zírám.Co sakra myslí! Koukala na mě s pobavením a já fakt nevím! 

   ,,Dneska jsme byli vážně šikovní na přeměňování. " napovídá.

     Najednou se plesknu do čela. No do háje! ,,Sakra!" zašeptám.   Lin se začne smát. 

Stoupnu si a zařvu z plných plic : ,,Celý Nebelvír do Velké Síně! Profesorka McGonagallová si přeje naší přítomnost." pár lidí se zasmálo ,ale všichni se sborově zvedli a začali vycházet. Všichni - až na Mel ,která se pořád svíjela smíchy na podlaze.  ,,Ty!" ukázal sem na ní ... ,,Pro nás to platí taky pokud vím. Měli bychom jít."   Sice se už se dokázala zvednout ale pořád se chechtala ,...prostě naše Melinda ,když jí chytne záchvat smíchu tak není ničeho schopná.

    Povzdechl jsem si  ,,Nedáváš mi jinou možnost."    Pozvedla obočí ,ale to už jsem jí držel v náručí a nesl směrem k VSce.  

   Najednou jakoby se úplně uklidnila: ,,Už jsem v pohodě ,pusť mě!" 

    ,,Ani mě nenapadne." věnoval jsem jí pohled ,při kterém padá do kolen nejedna holka, ale tahle kráska jen protočila oči.

     Naštěstí se nezmítala  ,k mému překvapení se ke mě přitiskla ,podivil jsem se. Ona to však prostě okomentovala: ,,Když už mě neseš tak si chci aspoň pojistit že mě nepustíš.

     To bych nikdy neudělal ,pomyslel jsem si ,nahlas sem však řekl tu největší kravinu co jsem v tu chvíli mohl: ,,Neboj ,už jsem nosil tolik holek." ztuhla ale v obličeji zůstala pořád stejná ,teda to by řekl někdo kdo jí nezná ,já jsem si všiml toho jak se jí v očích mihl smutek. 

    ,,Už jsme tu ,myslím že mě můžeš postavit na zem." Jen sem prkeně přikývl. Když byla na zemi udělala ode mě krok stranou..... tak to sem zase podělal!  Vešli jsme do síně a posadili se na naše obvyklí místa. 

Po chvíli vešli i Virginie s Lukim ,zamávali jsme na ně a počkali až přijdou.  Gabča hned začela vyprávět co se stalo, Max jí doplňoval a ja sem tam přikývl. Mel koukala do stolu.

    ,,Liny? Stalo se něco?" tý Vir snad nic neunikne! 

    Mel už se nadechla k odpovědi ,ale naštěstí se objevila McGonagallka :   ,,Studenti! Prosím klid!  Sezvala jsem vás ,protože  vám chci oznámit podle mne úžasnou zprávu. " usmála se ,,Žáci pátých ,šestých a sedmých -tedy maturitních- ročníků - samozřejmě to není povinné ,ale určit to bude poučné a zajímavé - odjedou 30. října se mnou a jěště nějakým z mých kolegů  do Krásnohůlek ,kde se bude konat několikátý ročník Turnaje Tří kouzelníků!"