potomci potomků- hp, ff

~7~

Lukasův pohled
   

      Bylo to nádherný. ...nemůžu uvěřit že jsme tu teprve tři dny!?! Kreveto! Jestli to takhle půjde dál...tak se s Vir do měsíce vezmeme. Na tohle se mi vyplatilo čekat pět let.
     No Twl! Květince je za tři týdny šestnáct! Já pro ní nemám dárek. Času dost. ..teď bych měl spát,..

Tintintintintitintong!,
     ,,Co to Morgano je! " vykřiknu.
    ,,Mudlové tomu říkají budík."řekne Max, ,musíme vstávat. ..kdy jsi přišel?. A kde máš košili?! Něco se ti stalo?!!"
   ,,Nevyšiluj. Přišel jsem tak před deseti minuty a košili má Vir. Odkdy vstávame tak brzo?"
   ,,Dohodli jsme se s Mel že abychom nebyli nápadní tak musíme být brzo na snídani. A co jste tam dělali tak dlouho?"vysvětlil Reul.
   ,.Ale vždyť Lucius vás viděl,ne?"druhou otázku jsem schválně přešel.
   ,,No, jo. ..ale my to popřeme!"usmál se ,,ale ty nám teď přestaň zamlčovat"
   ,,Nic se nestalo. ..jen jsem se no...nevzbudil protože jsem ani neusnul vedle dívky mého srdce. Jo a Maxi tu košili jsem ji dál protože ji byla zima."
   ,,Nezbývá nám než ti věřit, ale stejně si myslím že jestli nebylo nic tak brzo bude."zasmál se Reul ,,přeci jenom máš mojí přípravu." Hodil jsem po něm polštář. 
    ,,Jde se na tu snídani.!" Max už vycházel. ..vyšoural jsem se z postele a scházel za nimi do společenky.
Uviděl jsem tam mojí Lili a okamžitě ožil. Sice vypadala asi ještě hůř jak já. .. kruhy pod očima, a zivala každou druhou hodinu..  ale i tak byla roztomilá ,vlasy nedbale pročesaný,  hozený na stranu a měla na sobě ,Kreveto! ,mojí košili.
Přišel jsem s klukama za ní s Mel. Dal jsem ji pusu na čelo.
    ,,Vy dva! Budete spát každej ve svojí posteli!"řekla Lin ,,já se tam bála. Když jsem šla zjistí kde jsi V tak jste tady měli svojí vlastní postel! To už vám zakazuju!"  Musel jsem se smát.
    ,,Počkat!? Vy jste tady měli svoji postel? A ty si říkal že se nic nestalo?!!"vyhrkl Reul.
    Vir roztomile zčervenala a me asi zfialoveli vlasy.
    ,,Vy jste celkem dobrej začátek pro duhu." Zasmála se Mel.
    ,,Jdeme na tu snídani?"zeptala se Vir, chápal jsem to. ..nechtěla se vracet k tamtomu tématu.
 

U snídaně jsme si sedli na naše obvykla místa. Opatrně jsem objal Vir kolem ramen. I po včerejšku mám strach z odmítnutí. Nijak se nevzpira a manže marmeladu na chleba. Když domazala,  došlo mi že bych si vlastně měl taky něco udělat a ne tu jen tak sedět. Když jsem ji začal sundávat ruku z ramene, nedovolila mi to. Místo toho mi strčila ten chleba do pusy.
   Zbytek se začal tlemit, asi to byl vážně komickej pohled. Ale Kreveto! já si pomyslel jen:  takhle holka bude matkou mých dětí. Není trochu brzo uvažovat tahle? Snažil sem se rozkousat snídani.
    ,,Už jde polovina zmijozelu."řekl Max a poklepal na prergamen aby z něj zmizeli stopy pohybu ,,hlavně.jakoby nic."
To se lehce řekne, ale hůř udělá, člověk se prostě musí smát, ..odvedli svou práci dobře, hrajou všemi barvama. Pochechtávali jsme se ještě aspoň půl hodiny a to veeeelmi nenápadně.

Na věštění mi Vir usnula v náručí.
Bylo to tak sladký. A uklidňující! 
...  

Další Dva týdny byly úplně ty nej lepší z celého mého života...
  
    Počkat?! Dva týdny? Kreveto!  Za tři dny má Květinka narozeniny. ..a já pro ní nic nemám.. no do pytle.! Poprvé je jistý ze můj dárek neodmítne a já ho nemám!  Musím do Prasinek...ale.co jí mám do Morgany koupit! ..čokoška je málo. Ostrov moc. Sněžitko ohraný. Řetízek jsem ji dál loni. Fotku k vánocům. Kreveto!

   ,,Maxi!? Máš chvíli? "
   ,,Jasně, vždycky. O co go?"
   ,,Nemám dárek." Začal se smát
,,vždyť máš dárek vždycky tak půl roku dopředu."
   ,,Jenže já nevim co ji dát! Zajdem do Prasinek?"
   ,,Jasně, ale myslíš že nám Gred půjčí plášť?"zeptal se pochybovačně, Gred je bratránek Vir,Luciuse a Harryho. A jako první syn Jamese Siriuse zdědil neviditelný plášť.
   ,,Snad, tak je z Havrasparu těm jsme letos ještě nic neprovedli. A když řeknu že je to pro ní, tak určitě. "
Vydali jsme se do havrasparské věže.

   
   ,,Kreveto! Jak se tam dostanem?"zeptal.jsem se.
   ,,Zapojíme mozek. Prostě počkej až se nás obraz na něco zeptá."
 
   ,,Nejsladší na světě je spánek. Něj horší noční můry jsou jen obrázky. Ještě připraveni odpovědět na mé otázky?"
     ,,To všechno rýmuje?"zeptal jsem se Maxe.
     ,,Ne, jen tyhle úvodovku."
    ,,Nedokážu  se otočit a přeci koukám do zadu. Kdo/co jsem?"
    ,,Ukaž se. " poplacal mě po rameni.
   ,,No ehm...." Twl....chci jen koupit dárek! Ne si hrát na vševěda ,,zrcadlo?"
    ,,Ano, jste hodni vstoupit. "
    ,,Dobře ty.! Jdem najít Greda." Nebylo to těžké, byl hned na kraji společenky.
 
    ,,Grede! Potřebovali bychom službičku."usmál jsem se.
    ,,O co jde?"
    ,,Víš co je za tři dny?"
    Koukal na nás zmateně.  ,,Cissa má narozeniny."ozval se za námi Harry.
    ,,Přesně..no a já. ..jsem..."fialověli mi vlasy ,,trošičku, ..no zapomněl, tak jestli bych si mohl půjčit plášť, že bych došel do Prasinek. " otočil jeden se na Greda.
     ,,Jak se tam chcete dostat? Počkat ty jsi zapomněl?"vyzvidal Harry.
      ,,Spíš jsem si spletl datumy. A samozřejmě tajně. "
      ,,Jo, půjčím vám ho, ale žádný maléry.  A Harry ,byl bych rád kdyby jsi na tenhle rozhovor zapomněl, ja jako primus bych to neměl dovolovat, ani prefektům. " koukl na mě.
       ,,Jasně, jde o Cissu. .budu jako hrob. Jo a mohli by jste ji vyřídit že se mám dobře? Už jsem ji dlouho neviděl." 
      ,,Samo, a díky."    I s pláštěm jsme odešli z Havrasparu.

    ,,Hurá  do Prasinek!! " smál se Max.  S myšlenkou že stále nevim co ji dát, jsme vyrazili.