"Pomóc" volala jsem. Co se děje ptala se Mary ( jedna z učitelek) Deny si něco udělal. Mary vyrvala dveře. Asi spolikal nějaký prášky. Ja hned zavolala sanitku. Po chvilce dojely a odvezly Denyho do nemocnice. Hrozně jsem brečela a šla do pokoje. Maty už tam nebyl. Sedla jsem si na postel a hlavu dala pod polštář. Za chvíli za mnou přišla Mary a utěšovala mě. To bude dobrý on bude v pohodě říkala mi abych přestala brečet. Snad řekla jsem a otřela si slzy. Tak ja jdu vstala a odešla. Druhý den jsem po domluvě s vedoucí z děcáku jela do nemocnice. Přede dveřmi stála sestra, která mi řekla, že si Deny nepřeje abych zaním šla a že vám mám jen dát tenhle papírek. Dobře řekla jsem, ale v hlavě jsem se sama sebe ptala proč. A jak mu je ptala jsem se. To vám nemohu říct nejste rodina. A bude v pořádku? Ano ale víc vám vážně říct nemůžu. Dobře naschle řekla jsem a smutně odešla. V autobuse jsem otevřela papír na kterém bylo napsáno "
Milá Mio, chtěl jsem ti říct, že tě miluju jenže i když jsme byly nejlepší přátelé v poslední době to vypadá že máš radši Matyho než mě což se taky včera potvrdilo. Ten večer co jsem tě viděl sním v posteli jsem ti právě chtěl říct, že tě miluju. Ale vidím, že nemáš zájem. Proto jsem spolikal ty prášky. Ps měl jsem tě rád Mio :*!!!! Tvůj bývalý !!Nejlepší!! Kamarád Deny:/
Jakmile jsem to dočetla, do očí mi vhrkli slzy. Když jsem vystoupila pořádně jsem si otřela slzy nadechla se a šla jsem domů.....no domů :D spíš do děcáku. Když jsem došla dovnitř tak se mě Mary ptala jakto že jsem už tak brzo zpět a jak mu je. Řekla jsem že kněmu návštěvu nepouštěli a info o jeho stavu mi taky nemohli říct. Řekli mi jen že bude v pořádku. Aha řekli a šli zase pryč. Tohle jsem jim řekla jen proto aby zase nevyzvídaly proč mě tam nechtěl a kvůli čemu.
