NSP - Najdi správného přítele [Přepisuje se📝]

5.- Pronikavá světla...

,,Udělala si dobře." Promluvil do ticha Nikolas. Všichni šli stále kupředu ve dvojicích a všude kolem panoval víceméně klid, jen ti odvážní spolu komunikovali. Kdokoliv by je z dálky viděl, tak by si myslel, že se jedná o nějaké vojenské cvičení...

,,Cože?" Zeptala se mírně zmateně. Měla v plánu se nenápadně podívat na telefon a zjistit kolik je vlastně hodin, jenže její kamarád jdoucí vedle ní, ji tím co řekl, rozhodil. Vždyť přece nemůže vědět, co jsem se chystala udělat... Hlavně zachovat klid. Pomyslela si.

,,Udělala si dobře, že sis vzala tenisky." Zazubil se na ní a hlavou naznačil, aby se podívala dopředu. Z Jennifer v tu chvíli odpadl stres. Nebylo zase až tak lehké zkontrolovat nenápadně čas, pár lidí se o to pokusilo a dopadlo to tak, že jim černooděnci jejich telefony zabavili. Tomu se hodlala vyvarovat.

Porozhlédla se okolo sebe a všimla si toho, na co Nik poukázal. Většina dívek měla na nohou snad deseticentimetrové jehly a každou chvíli uvízly v bahně, které tu zůstalo od nedávného deště.

Upřímně? Byl to opravdu komický pohled, když se jim kluci jdoucí před nimi nebo za nimi snažili pomoct. Dokonce pár chlapců neslo své protějšky na zádech. Celkem jich dívenka litovala, protože už od pohledu bylo jasné, o jaký typ dívek vlastně šlo...

Jennifer ale zaujalo dění vepředu. Vedle Emily šel snad celou cestu nějaký kluk, který k té šílené partičce rozhodně nepatřil. Očividně blondýnce nijak nepřekážel, to by se postarala o to, aby poblíž ní nebyl. Připadal jí nějak povědomý... ale nehodlala jim věnovat celou svou pozornost.

Hnědovlásku spíše zajímalo kolik je hodin a kde se tak zhruba mohou nacházet. ,,Hlavně teď moc nevyšiluj ano?" Sykla na svého kamaráda, který se na ní nechápavě podíval. Protočila nad tím oči a opatrně si sáhla do kapsy svých černých skiny džínů. Vytáhla svůj telefon a v rychlosti blesku se podívala na čas. Bylo něco málo po deváté, takže jeli přes hodinu. Na čele se jí vytvořila vráska a svůj mobil opět schovala.

,,Zvláštní nemůžeme být daleko od Rhin-Ruhru." Zašeptala si pro sebe. ,,Jak to myslíš?" Pošeptal jí do ucha Nikolas. Lehce sebou hnědovláska trhla, poněvadž přemýšlela, takže vůbec nečekala, že by na ní promluvil. ,,Jeli jsme ve vlaku asi hodinu." Řekla v klidu a pozorovala jeho tvář, takže nevnímala, co se děje okolo. Kvůli tomu narazila do něčeho tvrdého přímo před ní. Malinko ztratila rovnováhu, kterou po chvilce balancování opět získala. Podívala se před sebe, kde se na ní usmíval o něco málo starší chlapec. ,,P-promiň." Vykoktala ze sebe potichu Jennifer, až se divila, že její omluvu vůbec dokázal slyšet. Ten jenom přikývl a otočil se směrem, kde stáli černooděnci v čele s tím klukem, kterého si prozatím moc neoblíbila.

Proč jsme se zastavili sakra tady?! Pomyslela si a pořádně se kolem sebe rozhlédla, až potom si všimla asi o sto metrů dál před nimi velké černo-šedé budovy. To není dobrý... Prolétlo ji hlavou.

,,Doufám, že po nás nebudou chtít, abychom tam dobrovolně vlezli..." Poznamenal hnědovlasý chlapec vedle ní, očividně si té budovy musel všimnout také. ,,Nechce se mi tam, vypadá to strašidelně..." Přiznala se mu Jennifer a svoji pozornost přesunula k tomu "kapitánovi", který si celkem nahlas odkašlal, aby ho všichni začali vnímat.

,,Všichni se koukáte správným směrem," promluvil ostře. ,,Do té budovy půjdeme! Všichni." Na poslední slovo, ale nedal takový důraz, což všechny vykolejilo. V dívčině hlavě to šrotovalo o sto šest... jedna myšlenka následovala druhou...

Doufám, že tu nebudou chtít někoho nechat.

Zezadu se ozval tlumený křik, který upoutal pozornost všech osob na louce. Z onoho hada utíkal pryč nějaký chlapec. ,,To si snad dě-" Nikolas to nedořekl... V tu chvíli se ozvaly výstřely. Kousek od skupinky, ve které se nacházela Emily, stál jeden z nich. Byl to chlapec s pistolí v ruce, ze které se mírně kouřilo. Ihned po těch pár střelách se onen odvážlivec zhroutil na zem. Bylo vidět, že silně krvácí...