NSP - Najdi správného přítele [Přepisuje se📝]

12.- On a jeho motorka.

„Tak to krapet pozměníme, co říkáš na tohle: Co se stane v parku, zůstane v parku?!" Měřil si jí pohledem, pořád mu tvář zdobil úšklebek, avšak teď ho napadlo něco mnohem zajímavějšího. Nečekal na odpověď, rovnou se k tomu „kusu hadru" sklonil. Byla na boku a pořád zabalená v klubíčku, až poté si všiml, že potichu vzlyká a její oči opouští každou chvíli plno slz. Tím se chlapcův úšklebek ještě více rozšířil a jeho tělem projel adrenalin.

* * *

Trhavě jsem se nadechla a v rychlosti si sedla na své posteli. Už zase... Vybavila si jeho tvář až se zimou úplně otřásla. Rukou si promnula oči a následně se podívala na telefon, kolik je hodin. Za pár minut sedm... no naspala jsem toho tedy opravdu málo.

V noci se do svého pokoje dostala asi kolem jedenácté. Mohla tam být sice dříve, ale zjistila že asi moc velký pozor vlastně nedávala, když ji Emily vezla k firmě, což zapříčinilo opravdu zdlouhavou procházku a hromadu bloudění. Povzdechla si... Jennifer tam s Jamesem pak strávila ještě přes hodinu, tolikrát za sebou se snad v životě ještě nikdy nepodepsala a ani tolik smluv snad ještě neviděla. Stále jí však vrtalo hlavou, zda je to vlastně vůbec skutečné...

Z jejího myšlení ji nakonec probudil telefon, volala ji mamka. Sakra! Já se jí vlastně včera neozvala... Rychle to zvedla a čekala.

,,No konečně si to zvedla mladá dámo! Co si jako dělala, že si očividně neměla čas?" Zněla hodně podrážděně, až se hnědovláska otřásla znovu. Co teď? O NSP musím mlčet, jinak je zle... ,,Ehm... já no, neměla jsem u sebe telefon." Zachraptěla. Byla to chabá výmluva, ale na tom už nezáleželo, navíc byla to vlastně částečně pravda jen vynechaná o pár detailů, jako například nastražená ztráta telefonu a setkání se s playboyi.

„A to si mi nemohla zavolat potom, až si u sebe ten mobil měla??? Víš, jak jsme se s tátou o tebe báli?!" A už je to tady... „Promiň a děje se něco? Většinou voláte až o víkendu." Nastalo ticho. To neznamenalo nic dobrého... „Mami??? Slyšíš mě???" S někým mluvila bylo slyšet pouze šeptání. „Promiň drahoušku. Nevylekali jsme tě? Jen jsme ti chtěli zavolat, že se v pátek ráno vracíme domů." Cože??? To už je pozítří! Začala decentně vyšilovat. Vždyť tam měli být déle, tak jako vždycky...

„Dobře, tak já na vás budu čekat a budu s vámi přes víkend doma." Jennifer nevěděla, zda má být ráda, že se vrací nebo být spíš nervózní. Bylo toho na ní nějak moc...„Tak ahoj zlatíčko. Uvidíme se v pátek!" Ozvala se naposledy její mamka. „Ahoj miláčku." Zakřičel ještě mužský hlas z dálky, na což se hnědovláska usmála. Táta. Avšak přesně v tu chvíli, když chtěla odpovědět, uslyšela pouze pípání na druhé straně... Už to ukončili, zase. Očividně měli naspěch. Protočila oči a následně se podívala na svou spolubydlící, která se akorát protahovala.

,,Dobré ráno." Usmála se mile a telefon položila vedle sebe. ,,Dobré. Kdy si dorazila? Chtěla jsem po tobě vyhlásit pátrání, ale nakonec jsem si řekla, že asi zbytečně hysterčím a ty si někde s nějakým klukem..." Zamumlala Monika a významně se na hnědovlásku naproti ní podívala. ,,Ale no tak, přišla jsem asi v jedenáct, to už si spala jako zabitá..." Toho kluka raději přešla a nebyla jediná, kdo si toho všiml. ,,Mám spánkový deficit..." Dělala uraženou a přivřela na Jennifer oči, čemuž se zasmála. ,,Jinak budeš u rodičů? Nechtěla jsem poslouchat, ale když už si mě vzbudila." Pokrčila rameny a čekala na odpověď. ,,Jo, vrací se... ale budu s nimi jen přes víkend, neboj, pak jsem hned zpátky. Jinak no měli bychom sebou hnout... jinak to nestihneme!" Obě se rychle podívaly na hodiny, které ukazovali opravdu příšerný čas, což znamenalo jediné... lítali po pokoji sem a tam a házeli na sebe všechno, co jim zrovna přišlo pod ruku.