NSP - Najdi správného přítele [Přepisuje se📝]

7.- SKRYTÉ ČÍSLO

 Všichni se s úsměvem bavili, pili a tancovali, jakoby zapomněli na všechno, co se do té doby přihodilo...

Na velikých dveřích byly přilepené papíry s časy, kdy se vlak vracel zpět do Rhin-Ruhru. Každý si mohl vybrat, kdy chtěl z černo-šedé budovy zmizet. Cestu si rozhodně každý velmi dobře pamatoval a kdyby ne, tak jí lidi v černém označili svítícími náramky na dřevěných kůlech.

I když si Jennifer řekla, že dnes rozhodně pít nebude, že to nemá zapotřebí, tak první věc, kterou udělala, když se rozezněla hudba, byla ta, že zamířila k baru a objednala si panáka nějaké barevné tekutiny. Začala potom trochu kašlat, nebyla na alkohol zvyklá, takže jako slušná dívka, si objednala u barmana ještě Coca-colu.

Měla bych najít alespoň někoho známého... Rozhodně tu někdo musí být, když je tu i Adam... Pomyslela si a porozhlédla se kolem sebe.

Všude okolo bylo hodně osob, ale nikdo koho by znala tak dobře, že by měla potřebu si s ním nebo ní jít pokecat. Vzdálila se raději dál od baru, aby jí někdo náhodou neměl za největšího ochlastu ve městě, drby se šíří opravdu rychle...

,,Tak tady jsi!" Zakřičel někdo vedle hnědovlasé dívky, až sebou cukla. Rychle se otočila a všimla si Nikolase, který se na ní zazubil. V ruce držel pivo v kelímku a mírně se pohupoval do rytmu hudby, která akorát hrála na plné pecky.

,,No ahoj! Ráda tě zase vidím." Přátelsky se usmála. ,,Jak si zvládla tu místnost se světly? Nějak jsem tě tam ztratil." Poškrábal se nervózně ve vlasech a svůj pohled přemístil na své boty, jakoby byly to nejdůležitější v celém vesmíru.

,,Bylo to celkem nepříjemný. Ani nevím, jak dlouho jsem tam vlastně zvládla vydržet... Co ty? Bavilo tě to?" Zeptala se svého kamaráda a všimla si, že se na ně dívá spousta lidí, většinou teda dívky... ,,Bylo to super! Jen mě potom trošku bolely oči," pokrčil rameny a šťastně se usmál, možná mu i zajiskřily oči. ,,ale teď se půjde tancovat!" Nečekal na žádnou odpověď a táhl Jenny za ruku rovnou na parket.

Bylo tam narváno, takže na sobě byli všichni nalepení a to hnědovlásce docela hodně vadilo. K tomu všemu stále svírala svoji Coca-colu a nechápala, kam Nik dal své pivo, protože jakmile začali tancovat, už v ruce rozhodně červený kelímek neměl.

Její kamarád tancoval s úplnou lehkostí a opravdu mu to šlo na rozdíl od ní. Ona kroutila decentně svými boky a pošilhávala po ostatních dívkách, které se snažila napodobit. Nikolas se snažil tlumit smích, který v něm Jennifer vyvolávala, avšak nebyl moc úspěšný...

Já se mu na to taky můžu vykašlat, jestli se mi bude pořád smát! Vždyť mě to stejně nebaví a hlavně nejde... Pomyslela si a začala zvažovat, jakým nejlepším způsobem, by se co nejrychleji někam vytratila. Nebyla ani naštvaná ani zklamaná, ale její tváře jí začali nabírat rudou barvu.

Šance přišla dřív, než očekávala. Nikolas omylem strčil do dívky, jenž tancovala hned za ním a snažil se jí omluvit, tím pádem se s ní dal do řeči, spíš do takového křiku. Hnědovláska vycítila svou příležitost a co nejrychleji zmizela z barevného parketu pryč, potřebovala nutně na vzduch a co nejdál od tolika lidí, kterými byla po celou tu dobu obklopená.

Proplétala se spletitými chodbami budovy, až nakonec našla cestu ven. Tam vyhodila sklenici od Coca-coly a vzdálila se dál od těch, kteří si šli zapálit cigaretku. Zhluboka se párkrát nadechla a svou hlavu zaklonila, aby se mohla podívat na hvězdy, které zářily jasným světlem.

Stojím tu jako pako a koukám na hvězdy... To jsem dopadla.

„Halóóó???" Jennifer nevnímala okolní svět, byla až moc zadumaná. ,,Slyšíš mě?!" Byl to klučičí hlas, který zněl trošku naštvaně a zároveň tam byl náznak něžnosti.