NSP - Najdi správného přítele [Přepisuje se📝]

11.- Vybírám si...

Všichni se na mě dívají... Je to děsivé... Připadám si jako gazela, která byla předhozená lvům. Mírně se zatřásla a podívala se po celé místnosti, aby aspoň spočítala s kolika lidmi má vlastně tu čest... Po desátém člověku s tím přestala, když uslyšela uchechtnutí. Pohledem střelila ke křesílku, kde ležérně seděl černovlasý chlapec s roztrhanými kalhoty a arogantním úšklebkem na tváři. ,,Proč se nás všechny, vždycky tak bojí? To vypadáme fakt tak strašně?" Zasmál se a stále hypnotizoval Jennifer očima. ,,Ne, to jenom ty Jacku."

Odpověděl další kluk, který seděl na parapetu obrovského okna a po celou dobu se díval ven na ulici. Byl pěkný tak jako zbytek chlapců v místnosti, ale přece jen dívce připadalo, že se od ostatních něčím liší... že nemá tu jiskru, že je jako tělo bez duše. Nad tou úvahou se zatřásla a radši svůj pohled přesměrovala na jiného chlapce, který se jako jediný zvedl z gauče, dal stranou knihu, jenž měl rozečtenou a šel přímo k ní.

Byl vyšší než ona, to poznala ihned, protože mírně zvedala hlavu. Zaujaly ji jeho oči, byli zvláštní na světle se zlatavě leskly. Měl černé vlasy (možná byli decentně kudrnaté), které mu všude možně trčeli, ale i tak působil sakra dobře! Měl na sobě černý svetr a upnuté džíny v téže barvě, které byli všude možně roztrhané... Zastavil se maximálně krok od dívky a usmál se. Sakra! proč sem tu já? Kdyby tu byla Gábina, tak by si myslela, že je v nebi... a určitě by věděla, co dělat... No ale neříkej, že se ti nelíbí, co vidíš. Nad svými myšlenkami pokroutila hlavou a nenápadně se štípla do ruky, aby se opět koncentrovala... ,,Ahoj, Cizinko. Já jsem Matthew, ale klidně stačí jen Matt." Měl chraplavý hlas, který k němu úplně pasoval... ,,A-ahoj? Jsem J-Jennifer." Řekla až moc přiškrceně dívka, což Matta na chvilku zmátlo. Tohle se nestávalo, něco tu nesedělo. ,,Proč si tady? Kdo tě sem poslal, no spíš tě sem hodil?" Už se neusmíval, teď to bylo jak na nějakém policejním výslechu, jen ta lampička s ostrým světlem tu chyběla. ,,Prý tu získám informace, které jsem chtěla vědět a dovedl mě sem James." Zašeptala směrem k němu a modlila se, aby to slyšel...

,,Tak co ses dozvěděl?" Křikl na Matta další chlapec, který seděl u počítače. ,,Vybral ji..." Po jeho slovech nastalo ticho a všichni se na Jenny podívali. Opravdu všichni i onen chlapec, co seděl na parapetu, avšak když ji spatřil, jakoby se zasekl a polkl. Zúžil oči a přímo rentgenovým pohledem si ji prohlédl, poté zašeptal: ,,To není možné..." a zakroutil nad tím záporně hlavou. Brodil se svými vzpomínkami o pár let zpátky a doufal, že není tou, kterou myslel. Svůj pohled zase stočil do ulic a přemýšlel. Nevnímal vůbec, že se všichni zbylí chlapci ženou rychlostí blesku k dívce.

Matthew odstoupil od hnědovlásky a šel si zase sednout na gauč, kde si vzal svoji knihu a zase si začal číst... mezitím se každý kluk seznamoval s Jennifer, která si samozřejmě nezapamatovala snad ani jedno jediné jméno, jenž jí říkali. Byla stále zmatená, vůbec netušila o co jde a co se tu děje. Po pár minutách se celá věc uklidnila a většina zase odešla na svoje místa.

,,Tak ehm... řekli byste mi kde to teda vlastně jsem a proč tu jsem?" Pípla a mnula si nedočkavostí ruce. ,,On ti to neřekl, když tě vybral?" Promluvil Rob a pokrčil obočí. ,,Jestli myslíš Jamese, tak ne... řekl, že vy mi všechno vysvětlíte."

,,Proč mám pocit, že nás zase za něco trestá?" Zamumlal Joshua a dloubl loktem do Jacka, který pouze jednoduše přikývl. ,,Asi si na to sedni, aby si tu třeba nezkolabovala... nebylo by to poprvé..." Řekl klidně Jack a ukázal na gauč. Hnědovláska se tam nejistým krokem vydala, nechtělo se jí jít za Matthewem, protože nevypadal jakoby o její společnost teď stál... bylo to zvláštní. Posadila se na úplně druhý konec a ruce si položila do klína. Matt se nad jejím chováním ušklíbl, ale nikdo si toho nevšiml.