EVERYTHING WILL BE OKAY

1.část

Před 2 lety

,,Sofii prosím tě zajdi do obchodu" křikla na mě mamka z kuchyňě.

,,Co potřebuješ?" přešla jsem za mamkou.

,,Tady máš seznam" předala mi papírek a já se vyděšeně koukla. Naštěstí tam byli jen 3 položky. Mléko, mouka, cukr.

Povzdechla jsem si a šla se obléct.

****
,,Blbé mléko, proč je tak nahoře?!" nadávám si sama pro sebe a natahuju se na regál.

,,Tady máš" podal mi hnědovlasý kluk mléko a usmál se na mě.

,,Díky" usmála jsem se taktéž a odcházela k pokladně.

Tam jsem vše zaplatila a vykročila domů.

Před rokem

Bože ona je tak neschopná! Pořídí si dítě, čtyři roky se stará jako nejúžasnější máma na světě a pak ? Pak chodí den co den pít. Kdyby ona se vrátila aspoň domů..

,,Pojď Natálko, pojď si obléct bundičku" volám na svou sestru. Po chvilce ticha už slyším jak zamnou cupitá. Nad jejím veselým obličejem jsem se musela také usmát.

Zapla jsem jí bundičku, dala jí malou pusu na čelo a vyráželi jsme nakoupit něco na jídlo.

,,Tak na co máš chuť?" zeptala jsem se sestřičky a společně kráčely do obchodu.

Na chvíli se zamyslela a pak nadšeně vykřikla ,,Na všechno!".

,,A nedala by jsi si tousty?" nabídla jsem a ona vesele souhlasila.

Vešli jsme do obchodu a Natálka mi někam vyběhla.

,,Natalie!" vykřikla jsem a běžela jsem za ní.

Neříkejte, že jsem toho prcka ztratila!

,,Naty? Kde jsi?" říkam a prohledávám každou uličku zvlášť.

,,Fuu, poslední ulička. Sladkosti. Tam už musí být" zamumlala jsem si pro sebe. Zavřela jsem oči zhluboka se nadechla a vkročila s kapkou naděje, že tam bude.

Zády ke mně klečel kluk v černé mikině a před ním stála malá blonďatá uplakaná holčička. Správně Natálka.

Když mě spatřila rozzářily se jí oči a rozutíkala se zamnou.

Klekla jsem si k ní a obejmuli jsme se.

,,Tohle už mi nedělej" pošeptala jsem a pohladila ji po zádech.

Vzala jsem jí do náruče a naproti nám stál TEN hnědovlasý kluk. TEN kluk, který mi už po druhé pomohl.

,,Děkuju moc" usmála jsem se.

,,V pořádku. Jsem Vadim" podal mi ruku.

,,Sofi" podala jsem mu taky ruku.

,,Nepodával jsem Ti před rokem mléko?" zasmál se a ukázal na regál kde mléko stálo.

,,Jojo." zasmála jsem se taky.

***
Zaplatila jsem nákup a Vadim se mi nabídl, že mi pomůže.

Nejdřív jsem odmítala, ale Natálka mně přemluvila.

Součastnost

Nad vším tím vzpomínáním mi bylo ještě smutněji.

Už je to měsíc co jsme se neviděli a hrozně moc mně to ubíjí.

Vyšla jsem z baráku a vytáhla krabičku cigaret. Jo, normálně nekouřím.. Ale co už.

Zapálila jsem si cigaretu a po prvním vdechnutí jsem si muselala odkašlat. Opravdu na to nejsem zvyklá..

Jsem sama.

Když jsem sama, přemýšlím.

Když přemýšlím, vzpomínám.

Když vzpomínám, cítím bolest.

Když cítím bolest, pláču.

Když pláču tak nedokážu přestat..

Moc Vám děkuju za pozitivní ohlasy k prologu! Zatím je to kratší díl, ale pak už budou delší:)

Co jsi zatím o tomto příběhu myslíte?^