EVERYTHING WILL BE OKAY

5.část

,,Haha vtipné" řekla jsem ironicky a sundala si jeho studené ruky z očí.

,,Taky Tě rád vidím" řekl a sedl si vedle mě.

,,Tak co? Jak je?" zeptal se a pootočil se tak aby ne mě viděl.

,,Um.." odmlčela jsem se a přemýšlela co odpovědět.

,,V pohodě jako vždy" usmála jsem se a zeptala jsem se na tu samou otázku jako on já.

,,Fajn" odpověděl jednoduše.

,,Už dlouho jsi nebyla na zápase" promluvil po chvilce ticha.

Tomáš totiž hraje hokej. Byla jsem častý návštěvník zimního stadionu, ale poslední dobou na to nebyl čas..

,,Kdy hrajete?" zeptala jsem se s naznačením na to, že se chci brzo příjt podívat.

,,Zítra v šest" usmál se a rukou si probhrábl své hnědé vlasy.

Dál jsme si povídali jen kravinách..

Celou dobu se mi Tom zdál nesvůj..

*Další den*
Dnes jsem se rozhodla zajít za Natálkou.

Mamka byla v práci, takže tam je sama..

Otevřela jsem dveře od pokoje a Natce se rozzářily oči.

,,Ahoj" pozdravily jsme se a já si sedla k židličce vedle její postele.

Na nočním stolku měla položenou čokoládu.

,,Kdopak ti ji donesl?" zasmála jsem se vzala čokoládu do ruku aby jsem se koukla co je to za příchuť.

,,Váďa" usmála se a já v ten moment stuhla.

,,Cože? On byl tady?" zeptala jsem se a položila čokoládu zpět na stolek.

,,Asi jste se neviděli. Odešel na záchod" řekla a posadila se.

,,Aha" falešně jsem se usmála vytahovala mobil z tašky.

Sofie : Vadime děláš si prdel? Už se do pokoje ani nevracej. S Natálii nemáš nic společného.

Vadim : Mám tam bundu.. A nechápu proč tam nemůžu být. Byl jsem u toho a bál jsem se o ní..

Sofie : Bundu máš na klice dveří. Nechoď jsem už nikdy.

Dala jsem mobil zpátky do kapsy a Natka na mě koukala nechápavým pohledem.

,,P-proč si dala Vadimovi bundu na kliku?" zakoktala se.

,,Už spěchal domů" zalhala jsem.

Jemně kývla hlavou.

Po chvilce ticha jsem si spolu začaly povídat jako by se nic nestalo.

***
Už odcházím z nemocnice a jdu na sraz, kde se máme sejít s Eliškou.

Mám tak tři minuty zpoždění a už mi začal vyzvánět telefon, protože mě shání kde jsem.

Típla jsem to a zbývající část cesty jsem doběhla.

,,Konečně!" zakřičela, když mě z dálky viděla.

,,Oh ano! Velký potlesk pro slečnu Sofí, protože právě dobíhá cílovou čáru!" zakřičela jsem a přidala na běhu.

,,A je to tam! Naše nejúžasnější sportovkyně Sofi získala zlatou medaili!" dodala Eliška, když jsem byla u ní.

Obě jsme se přivítaly objetím a pokračovaly v cestě na stadion.

,,Co Natt?" zeptala se Eliška při cestě.

,,V pohodě. Dneska se za ní stavil Vadim a dal jí čokoládu" protočila jsem oči.

,,Cože?!" vypískla a zastavali se.

,,To snad není možný!" řekla naštvaně.

,,A co jsi udělala?" ptala se dál.

Celé jsem jí to převyprávěla až jsme došli ke stadionu.

,,Udělala jsi dobře. Kdyby jsem byla na tvém místě asi by jsem ho přerazila" reagovala a kupovala si lístek u pokladny.

***
Už sedíme na tribuně a koukáme se jak se rozbruslujou.

,,Dnes je tady celkem dost lidí.." řekla jsem si pro sebe nahlas.

Eliška se na mě koukla pohledem, že mi nerozuměla, ale jen jsem na to mávla rukou, že to není důležité.

Obě dvě hledáme dres s číslem 11 aby jsme našli Toma.

,,Tam je!" vykřikla nadšeně Eliška s tím, že ho konečně našla.

Po dlouhé době je tady díl:) Měla jsem teď moc školy a málo času:/ Jinak strašně moc děkuju za překonanou hranici 100★ a 625reads! A hlavně za Vaše komentáře♥ Takže děkuju ještě jednou!:)