EVERYTHING WILL BE OKAY

6.část

*Po konci hokeje*
Čekáme před halou a vyhlížíme Toma.

,,Tam je!" vykřikla jsem a zamávám mu aby na nás viděl.

Došel k nám stejný jako včera. Celý nesvůj.. Nechtěla jsem to řešit před Eliškou. Zeptám se ho až se rozdělíme.

***

,,Tak jo, měj se Eliško" usmála jsem se a obejmuli jsme se.

,,Jojo, vy taky" řekla a objetí mi opětovala.

Když Eliška odešla dále od nás začali jsme mluvit.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se zvedavě.

,,No.. Vlastně.. nic" zaváhal a nervózně se poškrábal na zátylku.

,,Nežli" zaškemrala jsem a jemně do něj drkla loktem.

,,Vůbec nic. Prosím věř mi" zastavil se naproti mě a usmál se. Tentokrát přesvědčivěji, ale pořád jsem tomu nějak nevěřila..

,,Tak jo" úsměv jsem opětovala a obejmula ho.

,,Já už budu muset jít. Promiň. Nebude vadit, když tě nedoprovodim?" zeptal se s úsměvem.

,,Běž prosím tě" zasmála jsem se. Dal mi malou pusu na tvář a rozešel se domů.

Chvíli jsme tam jen tak stála a po zhruba dvou minutách jsem se rozhodla rozejít se domů.

Procházela jsem v parku a tam viděla asi stejně starého kluka na futerboardu (snad víte co to je:D takový ten segway bez té tyčky uprostřed:D Prostě jen taková deska na kolečkách :D)

V ten moment se mu do koleček zamotalo do podzimního listí a spadl.

Trošku jsem se zasmála a rozeběhla se k němu.

,,Jsi v pohodě?" klekla jsem si k němu a zeptala jsem se s jemným úsměvem na tváři.

,,Eh, j-jo" zakoktal se při pohledu na ránu. Měl roztáhané džíny na kolenou a přímo v pravém otvoru na koleni měl odřeninu. Vypadalo docela vtipně.

Aby konverzace nestála představila jsem se mu.

,,Jinak já jsem Sofie" a podala jsem mu ruku na představení.

*Pohled zatím neznámého člověka :D*

Poprvé jsem se jí koukl do očí a uviděl jsem Sofii. Byl jsem rád, že člověk jako ona si mě všimla.

Představil jsem se také.

Sofii už docela spěchala, tak se vydala domů. Aspoň, že mám její číslo.

*Pohled Sofie*

Vydala jsem se domů, protože mě už celkem sháněla mamka.

Dorazila jsem k hlavním dveřím našeho rodinného dvoupatrového baráčku a namířila jsem si to přímo do kuchyně kde už voněla večeře. Špagetyy♥

U večeře jsem si trošku mluvila s mamkou a pomohla jí s nádobím.

Chvíli jsem se ještě koukala na svůj oblíbený seriál a okolo půlnoci šla pokojně spát.

Oh, ano jak zajímavý večer..

***
,,Sofí máš tam nějakou poštu" budí mě hlas od mé 'milované maminky'.

,,Lepší probuzení jsi si vybrat nemohla?!" zamumlala jsem si pro sebe naštvaně a deku si přisunula blíž k obličeji.

,,Jak myslíš" řekla mamka, když mi vešla do pokoje a položila velmi důležitou poštu na stůl.

Zvědavost mi nedala a odhodlala jsem své ubohé nožičky položit na tu bezcitnou studenou zem.

Docupitala jsem k mému stolu a byly tam dvě obálky. Jako první jsem otevřela obálku bez odesílatele.

Ahoj Sofí,

Nechápu co se to teď děje. A je mi to strašně moc líto.. Nevím co jsi kde slyšela, ale nic není pravda. Vše je jen lež. Doufal jsem, že mi aspoň ty budeš věřit mi.. Ale marně. Jen Ti chci říct, že jsem tě rád poznal. Taky samozřejmě Natálku, které přeju aby byla brzy v pohodě:). Jen Ti chci říct ať víš, že tě mám pořád stejně rád ♥. A ten dopis píšu jen proto aby jsem neviděl na messengeru to zobrazeno, co strašně bolí..

VADIM

Moc děkuju za všechny votes a komentáře♥