Nemohla jsem dál. Típla jsem cigaretu a šla zpět dovnitř.
Popadla jsem svůj mobil a vytočila mou kamarádku Elišku.
,,Ano?" řekla hned po třetím pípnutí.
,,Ahoj Ell, máš čas? Nechceš se stavit?" snažila jsem se zeptat co nejvíc vesele.
,,Ahoj, jasně. Za minutku jsem tam" nestihla jsem ani nic říct a už hovor ukončila.
Mezitím než přišla jsem si trošku poklidila v pokoji.
Crrrrr. Slyším zvonek ozývajicí se z chodby. Ihned jsem jí běžela otevřít a pozvat dál.
Přivítali jsme se objetím.
,,Ty jsi kouřila?" zeptala se smutně Eliška.
,,Hmm" odpověděla jsem a koukala se do země.
,,Pojď jdem si udělat kakao" táhla mě za ruku do kuchyně.
Prosadila mě na židli a nabídla se, že vše připraví.
Šáhla do skříňky se skleničkama. Zasmála se a já se nechápavě zeptala čemu se směje.
,,Máš pořád můj hrníček se spongebobem" odpověděla a ukázala na hrníček, který držela v ruce.
,,Jojo, už ho mám od tebe dobrých pět let " zasmála jsem se nad vzpomínkou.
***
,,Teď mi to celé řekni jak to bylo" řekla a podávala mi horké kakao.
*Start of flashback*
Jako každé ráno jsem vstala a chystala se do školy. Nic zvláštního se nedělo.. Až na jeden hodně velký detail. Asi před třema dnama zpátky jsem byla s Vadimem na menším rande.. Jo, užili jsme si to a jsem ráda, že jsme udělali další velký krok v našem ne prozatím vztahu.. Od té doby se, ale neozval.
Bylo už dost chladno, tak jsem popadla kabát a vyšla do skoly.
Ve třídě nejsem nějak zapadlý typ, ale zase nejsem oblíbená. Taky v naší třídě nějak moc někoho nesnáším, ale taky nemiluju. Prostě obyčejný život obyčejné holky.
Hned po příchodu do třídy se ke mně nahrnuly spolužačky. Se všema jsem se pozdravila a poté na mě vychrlily otázku, kterou jsem nečekala.
"Sofi, t-ty jsi v tom?" zeptala se nejistě spolužačka Sarah.
"Ne? Měla bych?" zasmála jsem se a všechny ztuhly.
"Byla jsi teď naposledy s Vadimem ty ne?" ptala se teď má spolusedící Markéta.
"Zhruba před třemi dnami. Proč ?" v ten moment zazvonilo.
Do třídy vešla naše třídní učitelka na matiku a začala opakovat látku z minulé hodiny.
Vytrhla jsem ze sešitu kousek papíru a napsala Prosím vysvětli mi o co jde. A poslala ho Sáře.
Ta se na mě smutně koukla a začala tam něco psát.
Papírek zhruba po třech minutách došel ke mně. Nechtěla jsem ho otevřít, ale musela jsem.
*End of flasback*
,,Sofii" křičí na nás Natálka aby zjistila kde jsme. Hodím na Elišku omluvný pohled, že jí to dořeknu potom. Ta jako by to pochopila a usmála se.
,,Tady jsme" zakřičela jsem zpátky a ihned se otevřely dveře od mého pokoje.
,,Ahoj Natko" řekla s úsměvem Ell a posunula se o kousek dál aby si k nám mohla přisednout.
,,Je ahoj" usmála se svým roztomilým úsměvem a sedla si k nám.
,,Jak bylo ve školce prcku?" zeptala jsem se.
,,Dobrý, dneska při obědě jsem seděla s Kubou" vysypala ze sebe Natka a ucilila se.
,,Takže tvůj nápadník je Kuba jo?" zasmála jsem a Natálka nadšeně kývla a my jsme pokračovaly v konverzaci o školce, než mě mamka nevyhnala ven. Aspoň mám příležitost to Ell dopovědět.
Já s Eliškou jsme popadli tu naší blonďatou příšerku za ruku a šly s ní na hřiště.
Na hřišti už měla své ostatní kamarády tak jsme jí nechaly běžet a sedly si na lavičku.
,,Tak už mně nenapínej, co stálo na tom papírku?" zeptala se hned zvedavě.
Um, znáte ten pocit, když se musíte zhluboka nadechnout aby jsi něco řekli, protože jste blízko k tomu, že se rozpláčete?..
Moc Vám děkuju za pozitivní ohlasy na tuto story!♥
Co si myslíte, že je napsané na papírku?:D:)
ČTEŠ
EVERYTHING WILL BE OKAY
FanfictionChtíč, nenávist a láska. To jsme snad zažili každý ne? Jednou jste nahoře a jednou dole. Myslím, že taky víte o čem mluvím.. Obyčejná holka Sofie, která nedávno oslavila 17té narozeniny Vám svůj život chci tak trošku popsat podrobněji. ××× Celé je...