EVERYTHING WILL BE OKAY

3.část

*Start of flashback*

Otevřela jsem papírek a stálo tam No.. Vadim prý s nějakou holkou čeká dítě. Mysleli jsme si, že s tebou.. Je mi to moc líto Sof. Spala jsi s ním?

Nahrnulo mi to slzy do očí. Koukla jsem se na Sarah a zakývala hlavou, že ne jako odpověď na její otázku. Já s ním nespala..

Přihlásila jsem se.

,,Paní učitelko není mi zrovna nejlíp. Mohla bych jít prosím na záchod?" zeptala jsem se a držela slzy na krajíčku.

,,Ano, ale půjde s tebou třeba -" nestihla doříct a já ji do toho skočila.

,,Může prosím Sarah?" a koukla jsem se na ní.

,,Jistě. Jděte" propustila nás a my se Sárou šli na záchod. Obě jsme mlčeli.

Když se zavřeli dveře od záchodu sjela jsem po nich a rukami jsem si obmotala kolena.

Sarah si ke mně sedla a obejmula kolem ramen.

,,J-jak?" zakoktala jsem a nechala slzám volný průběh.

,,Určite ti to vysvětlí" pohladila mě jemně po vlasech a podávala mi kapesník.

Po chvíli kdy jsem se uklidnila mi Sára utřela rozmozanou řasenku a nanesla mi novou.

,,Mám jí vždy po ruce" usmála se a dál pokračovala ve své práci.

,,Děkuju moc" zašeptala jsem a obejmuli jsme se.

Sedli jsme si zpátky na zem.

,,Jak jses to vlastně dozvěděla ty?" zeptala jsem se po dlouhé době ticha.

,,Říkala mi to kamarádka, která má sestřenici, která je v tom s ním" vysvětlila mi.

*End of flashback*

,,Sofi.." řekla Eliška, když jsem ji to celé dovyprávěla. Neváhala a obejmula mně.

,,A ty víš kdo je ta holka?" zeptal se po objetí.

,,Viktorie" odpověděla jsem jednoduše.

,,Ta?! Když jí je 23! A Vadim moc dobře ví, že tě nesnáší!" vypískla naštvaně.

,,J-j-já.." zakoktala jsem se.

,,Ne.." skočila mi do řeči Eliška vystrašeně a koukala se někde za mě.

,,Co?" zeptala jsem se nechápavě a otočila se.

Šel tam Martin.. Šlo vidět, že obě na něj nemáme celkem náladu. Doufaly jsme, že si nás nevšimne, ale s úsměvem šel směrem k nám.

,,Čau holky" řekl a bez zeptání si sedl k nám.

,,Ahoj" odpověděli jsme sborově.

,,Hele já už budu muset jít" zalhala jsem a volala na Natálku ať ke mně příjde.

Přišla ke mně a já nevěděla co dělat. Vedle ní stál Vadim a držel jí za ruku.

,,Dívej kdo tady šel" řekla nadšeně.

,,Jo fajn, ale my už musíme Natálko" zastresovala jsem,ale ona se Vadima nechtěla pustit.

,,Natálko slyšela jsi? Musíme domů" zopakovala jsem.

,,Natálko poslechni sestřičku" pomáhal mi Vadim, ale ona jakoby byla duchem nepřítomná.

Začala zhluboka dýchat a pomalu se jí zavíraly malé, modré očička..

Další, tentokrát kratší díl:) A také poslední díl pro tento den!:)
Nemůžu uvěřit, že jsme překonali hranici 100 reads! A taky Vám moc děkuju za 24★!♥

Opět jsem to ukončila v té nejlepší části, co myslíte? 3:) :D