"Tak pojďte zmrdi malý," řekl muž "jdeme vás pokřtít. Muahahaha!!!". Ten smích byl tak strašný, ze Kaiře a Evženovi přeběhl mráz po zádech. Najednou všichni zmizely. Chvíli se nic nedělo. Oba dva nevěděli co se děje. Najednou za sebou uslyšeli silné stékání. Se strachem se otočily. Byl to ten pes. A postupně šel k nim. Evžen a Kaira se na sebe podívali. Oba věděli co mají dělat. Vyběhly ven na chodbu. Byla dlouhá. Konec byl nedohledný. Rozběhli se. Běželi setejně. Běželi daleko. Běželi dlouho. Po stěnách chodby byla okna, ale v nich bylo černo. Světlo dělaly jen blikající žárovky visící ze stropu. Běželi furt dal. Už byl vidět konec chodby. Byly tam dveře. Doběhli k nim. Naštěstí byly odemčené. Vešli do dveří. Před nimi byly dlouhé schody. Vyběhli je, a objevily se v místnosti. Ve velké místnosti. A všude bylo strašně světla. Stály tam ten chlápek, a jeho voják. A za ním byla...byla tam ve zdi obrovská prdel.