Po dlouhé a úmorné cestě konečně dorazili ke starému kouzelníkovi. Jeho chatrč vypadala opravdu podivně. Kapitán by to přirovnal asi k hobití noře. Byla vlastně úplně stejná jako hobití nora, jen dveře vypadaly vskutku podivně. Měli tvar vagíny, a aby jste se dostali dovnitř museli jste se protlačit tak věrohodně provedeným modelem, že si Tom připadal opravdu jako jeho penis, když probodává Kaiřiny menší, i když také dost velké dveře. Když se udýchaní dostali na druhou stranu dveří, naskytla se jim podivný pohled.
Jako hobití nora vypadal dům jen z venku. Zevnitř totiž nebyla útulná a uklizená, ale spíš naopak.. Všude byly poházeny prázdné lahvičky od lektvarů, lahvičky od lektvarů, které, když spadly, vylily svůj obsah na ztrouchnivělou podlahu, takže se stalo, že sem tam ze země rostla podivná houba, nebo dildo, které vypadalo docela opotřebovaně. To děsilo Assmeriku nejvíc. Přišli si přece pro radu, ne pro ochutnávku sexu v dívčí kůži. Kapitána ale z nechutných úvah vyrušil šramot vycházející z temného kouta místnosti.
"Kdo jste?" zeptal se číši hlas.
"Přišli jsme poprosit o pomoc," ujala se slova Kaira.
"A vy opravdu čekáte, že vám pomůžu?" odpověděl hlas. Byl plný opovržlivého tónu, ale zároveň pisklavého přízvuku, díky kterému dostal Tom chuť se zeptat spíš, jestli si je dotyčný jistý svou normálnosti v ohledu sexuální orientace.
"No, myslela jsem, že trochu lubrikantu by se Vám hodilo," pokračovala Kaira s naprostým klidem v hlase. To už ale kapitán nevydržel. Otevřel pusu, a chystal se něco říct, ale v tom se ze stínu temného rohu vynořil muž, z něhož vycházel ten hlas. Assmerika si při prvním pohledu na něj nebyl jistý tím, jestli je to opravdu muž, ale při bližším zkoumání spozoroval, že nejspíše ano. Jeho vlasy měli v sobě tolik gelu, že si Tom nedokázal domyslet, kam tolik gelu v tak malém domě schovává. Ve vlasech měl na všechen ten gel přilepenou mašli, a nějaké ty sponky s jednorožci. Jeho obličej byl plný hříchu přírody, ale byl tak dokonale namalovaný, že to skoro ani nebylo vidět. Oblečené měl růžové tričko s beruškou lezoucí po kokosu, a na nohou legíny se vzory melounu. S podpatkami na nohou byl vyšší než kapitán, ale Assmerika měl větší svaly. Okamžitě nasadil ten roztomiloučký přiteplený pohled, a Kaira hned začala hledat lahvičku v batohu. Tom tomu všemu jen přihlížel s pootevřenou pusou. Když Kaira našla lubrikant, dala ho muži, a ten promluvil; "Děkuji moc. Jmenuji si David, a jsem kouzelník místního lesa. Říkala jste že jste přišla pro pomoc. Nyní rád posloužím,"
"Nemáte za co," chopila se slova znovu Kaira, "Včera tady kapitán Assmerika bojoval proti tyranovi tohoto kraje Iron Handovi," (David složil Tomovi malou poklonu) "a všiml si jedné věci. Prý Iron Handovi vojáci, jako kdyby jim bylo vše jedno. Prostě jen slepě šli za svým úkolem. Chtěli jsme se zeptat, jestli nevíte proč."
"Má milá," řekl David "to je velmi lehké. Ten malej hajzlík je z části robot, a velmi si toho váží, a je na to hrdý. Proto své vojáky dělá také roboty. Zvyšuje tím své už tak velmi ztopořené ego," (Tom se málem poblil) "a navíc se nemusí trápit s nějakým výcvikem. Stačí je po jednom napojit na Iron Handa, a ten už každému dá úkol, co má dělat." dořekl David, a u posledních slov se lehce uchechtl. "Ale myslím ze když máte tak vypracované a hezké ochránce," přešel David pomalu k Tomovi a pokračoval, "tak myslím," jemně se dotkl kapitánova prsního svalu, "že se vám nemůže nic stát." dořekl, a sjížděl po Tomově těle tak nízko, až musela zasáhnout Kaira. Odtáhla Toma kousek dozadu, a řekla "Mnohokrát vám děkujeme za radu, ale už musíme jít. Sbohem."
David se jen znovu uklonil, a se smutným výrazem se stáhl zpět do temného kouta, a začal si něco sám oři sebe mumlat.
"To bylo o fous," řekla uleveně Kaira, když vylezli zpět obří vagínou na čerstvý vzduch. Pak už se jen vrátili zpět do města, a jelikož byli po té dlouhé cestě znavení, šli spát i bez sebemenší kuřbě.
