Vypadalo to jako něco mezi moderním městem, a středověkem. Byly tam domy postavené architekturou připomínající středověk, ale všude byly reklamní plazmy, a satelity. A silnice. Byly plastové. Svítící volná parkovací místa, blikající přechody atd. "Chytrá silnice" pomyslel si Evžen. "Tady se mi bude líbit". Všude bylo hodně lidí, ale Kairu nešlo přehlédnout. Rozhlížela se na balkóně hotelu přímo proti místu, kde Evžena vyhodila obrovská prdel. Zavolal na ni
"Kairo!". Nereagovala.
"Kairo!!!" Zakřičel ještě víc. Potom se na něj podívala. Vypadala trochu vylekaná. Pak na něj zakřičela, at přijde za ni.
"Jsem v pokoji 326! Když řekneš, ze jsem tvoje snoubenka nebo tak něco, tak tě sem pustěj!" Zakřičela na něj naposledy. Evžen na ni ukázal palec nahoru, a rozeběhl se k vchodu. Byla tam nějaká zvláštní fontánka. A za ní recepce. Ten člověk byl starý, a na první pohled děsivý, ale mel přátelské oči. Evžen nezaváhal, a rozešel se k němu. Řekl mu že Kaira, co před chvilkou přišla je jeho snoubenka. Starý pan nic neřekl. Zavolal. Mladšího, asi 30-ti letého pána, a ten ho odvedl k pokoji 326. Evžen zaťukal. Pán mezitím stál a pozoroval ho. Kaira vystrčila hlavu ze dveří, a uviděla toho pána, jak se na ně kouká. Rychle začala Evžena, a vtáhla ho dovnitř. Když za sebou zavřela dveře, rychle se od něho odtrhla, utřela si pusu, očistila oblečení, a řekla
"Bylo to nutný. Nedělej žádný závěry, jasný??" Evžen byl jako v šoku. Nevnímal, co Kaira řekla. Kaira nad ním mávla rukou. Nakonec ze sebe vydala jen
"Koukni se do zrcadla," Evžen se probudil. Trochu nechápal, proč, ale nad botníkem spatřil zrcadlo. Přišel k němu, a...nevěřil svým očím. To co viděl ho děsilo, a zároveň mile překvapovalo...
