Část 2.Odjezd

142 12 0
                                    


Mett

Byla sobota brzo ráno, nevěděl jsem co dělat, tak jsem se šel podívat na internet. Chtěl jsem zjistit nějaké podrobnosti o Black Wood Pines, nebo o Wendigovi. Když jsem vyhledal Black Wood, tak se mi otevřela složka o případu z roku 1948. Byly tam horníci, kteří těžili hluboko v dole a nešťastnou náhodou byli zasypáni, když po pár měsících byl důl odkryt tak se nenašla žádná těla nebo nějaká stopa kam zmizely. Ještě jsem našel zprávu o starém sanatoriu, kde byla nalezena roztrhaná těla a nikdy se nevyřešilo kdo to mohl udělat. Myslím si že to, co zabilo ty lidi v sanatoriu, že šlo i po Mikovi a po kamarádech. Proto tam musíme jet aby jsme zjistily pravdu co se tam stalo. Všechno jsem si zapsal, abych to mohl ukázat kamarádům.


Odpoledne

Zavolal jsem Becky, že mám nové zprávy o Black Woodu a že se musíme setkat, souhlasila a řekla, že má taky nové zprávy o Wendigovi. Nasedl jsem do auta a cestou k Becky jsem přemýšlel o dole a o sanatoriu, musí to určitě zapadat do sebe. Ale pokaždé, když někdo poví Wendigo, tak mi běhá mráz po zádech. Když jsem dojel k Becky, tak už jsem se nemohl dočkat co zjistila. Zaklepal jsem a Becky otevřela dveře. "Ahoj Mette" odpověděla nadšeným hlasem. "Ahoj Becky" viděl jsem na její tváři, že musela najít něco hodně zajímavé ho. "Posaď se, za chvilku jsem u tebe" a utíkala nahoru po schodech. Když přišla, držela v ruce deník, který nám ukazovala včera večer. "Vím, že jsem ti tohle už ukazovala, ale v tom deníku je plno zajímavých informací". "Tak povídej". "Dobře, ten deník napsal muž, jménem Stranger, nevím, kdo to může, být ale popisuje tady jak zabít Wendiga, nebo jak se tam ukázal". "V Black Wood Pines, žil kmen indiánů, kteří považovali zvířata za posvátná a podle nich byla ta hora kde byl důl taky posvátná. Ale když začali kopat horníci, tak indiáni říkali, že hora začala plakat a vypustila ducha Wendiga". "To je úžasný" odpověděl jsem, "zjistila si ještě něco ?" "Ano, ještě popisuje něco o Wendigovi, je velmi štíhlí a rychlí. Ještě se tam píše, že může vzniknout tak, když se nějaká skupinka lidí ztratí a nemůžou se dostat pryč, tak se začnou pojídat a být méně lidskými". V tom jsem se zarazil a vzpomněl jsem si na horníky, kteří byli taky odříznuti a nebyla cesta ven, možná se začali pojídat navzájem a potom jeden z nich vnikl do sanatoria. Becky se na mě podívala a řekla " Si v pořádku, co se stalo? V tom jsem řekl, co jsem se dozvěděl a že to do sebe zapadá. Řekli jsme si že pro dnešek to stačí. Becky se mě zeptala jestli nechci zůstat tady, že už dlouho si s nikým nepopovídala. Souhlasil jsem.

Becky bydlí skoro na konci Phoenixu, tak jsme šli na balkon a čekali, až zapadne slunce. Abys jsme viděli Phoenix v noci. Povídali jsme si, až do západu slunce, bylo úžasné vidět město v noci. "To je nádhera" řekl jsem". "To je, každý den město v noci sleduji" řekla Becky. Podívali jsme se na sebe a políbil jsem ji. Usmála se, "Za co to bylo ?" "Za to, že tě mám rád a záleží mi na tobě". Taky mě políbila a řekla mi totéž. Opřela si hlavu na moje rameno a za chvilku usnula. Vzal jsem Becky do náruče a uložil do postele. Dal jsem ji pusu na čelo,"Hezky se vyspi". Když jsem chtěl potichu odejít, chytla mne za ruku a řekla "Lehl by sis vedle mě". Usmál jsem se"jistě". Lehl jsem si vedle a objal Becky. Za pár minut usnula a já jsem přemýšlel co povím Mikovi. Ale stačilo abych zavřel oči a usnul jsem.



Když jsem se ráno probudil Becky spala, potichu jsem vstal a šel udělat snídani. Během chystání jsem zavolal Mikovi. "Ahoj Mette co potřebuješ". "Ahoj Miku, jenom jsem se chtěl zeptal jestli bys mi nepohlídal dům". "Ano, spolehni se, ty někam jedeš ?" "Ano, jedeme na Stevovu chatu". "Dobře". "A Miku, si nejlepší bratr". "To vím i bez tebe" zasmál se. Zrovna když jsem položil mobil, tak Becky šla dolů po schodech. "Ahoj krásko". "Ahoj zlato" odpověděla Becky celá rozzářená. "Ty si s někým volal ?" "Ano s Mikem". "A co si mu řekl" "Že jedeme na Stevovu chatu." "Zavolám Sam a řeknu to taky". "Dobře, ale musíme ještě zavolat ostatním". "O to se postarám, neboj" mrkla na mě. "Dobře" odpověděl jsem. "Jedu domů pro věci a za chvilku jsem u tebe". "Řekni ostatním, že sraz je u tebe před domem. "Spolehni se". Políbil jsem Becky a jel domů pro věci. Když jsem se vrátil, kamarádi už čekali před domem. "Tak co dobrodruzi, můžeme vyrazit". Všichni si dali věci do auta a mohli jsme vyrazit. "Doufám, že děláme správnou věc, řekl jsem si pro sebe".

KONEC DRUHÉ ČÁSTI



Until DawnKde žijí příběhy. Začni objevovat