Drarry [CZ]

3. kapitola- Partner

Další den jsem se po snídani vydal hned na lektvary. Byla to docela nuda, ale dalo se to přežít. Potom následovalo bylinkářštví. Hádejte koho jsem dostal do dvojice... Ano hádáte správně. Malfoye. Dostali jsme za úkol přesazovat některé z rostlin.

"Mohl bys mi podat ten květináč?" zeptal jsem se ho.

"Podej si ho sám. Proč bych ti měl pomáhat?" odsekl a založil si ruce v bok.

"Protože jsme spolu ve dvojici. A vůbec, proč se dnes chováš takhle? Včera jsi byl celkem v pohodě. Už jsem doufal, že si se změnil." podotkl jsem a šel jsem si pro květináč.

"Jo o to jsem se snažil, ale k tobě své chování měnit nehodlám," zamumlal a pustil se do přesazování.

"Proč?" zarazil jsem se a podíval jsem se na něj.

"Podívej, jak se ty chováš ke mě. Nezasloužíš si to," řekl klidně.

"Co jsem ti udělal?" podivil jsem se a zkřížil jsem si ruce na hrudi.

"Zachránil jsem ti život a místo poděkování si mě nazval idiotem," řekl stále až podezřele klidně.

"Cože si?"

"To si myslíš, že tě ten člověk jen omráčil nebo co? Použil kouzlo Sectumsempra. To kouzlo co si použil na mě v šestém ročníku." zvýšil hlas.

"Si vážně idiot, jestli to je důvod, proč se ke mě chováš hnusně. Nevěděl jsem to! Kdybys mi to řekl choval bych se jinak." Malfoy odešel, takže jsem musel práci dokončit sám. Po zazvonění jsem se ho vydal hledat. Chtěl jsem jít na jeho kolej, ale nemohl jsem se tam dostat bez někoho ze Zmijozelu, a tak jsem doufal, že šel jinam. Jako první mě napadly pánské toalety. Vypravil jsem se tedy tam. Vešel jsem tam a našel jsem Malfoye opřeného o umyvadlo stejně jako v ten den, kdy jsem na něj použil to zaklínadlo. 

"Draco?" oslovil jsem ho. Přijde mi zvláštní říkat mu tak, ale teď mi to přijde vhodnější. Malfoy sebou překvapeně cukl a otočil se na mě. Podíval se na mě zarudlýma očima a pokusil se mě obejít ven z koupelny. Chytl jsem ho za zápěstí. Ucítil jsem něco vlhkého na mé dlani a okamžitě jsem pustil jeho ruku. Pohlédl jsem na svoji dlaň. Byla od krve. Zmateně jsem si prohlédl Dracovo zápěstí. Pořezal se. Proč?

"Proč si to udělal?" zeptal jsem se, ale on jen mlčel. jeho pohled směřoval k zemi.

"Do toho ti nic není," zašeptal a odešel. Rozběhl jsem se za ním a chytl jsem ho za druhou ruku.

"Řekni mi to!" zavrčel jsem a podíval jsem se mu přímo do šedých očí.

"Nemůžu," zašeptal a zavrtěl hlavou tak, že mu blonďaté vlasy spadaly do obličeje.

"Jak chceš," povolil jsem stisk a nechal jsem ho jít. Moc dobře jsem věděl, že bych to z něj nedostal. Na zbytek hodin jsem nešel. Nedokázal bych se soustředit. Musel jsem pořád myslet na Draca. Proč se pořezal? Proč plakal? Bylo to kvůli mně? A proč mě to zajímá? Je to Malfoy. Neměl bych se o něj tak zajímat. Jsme nepřátelé od prvního ročníku a najednou o něj mám starost. Nechápu to, jen nechci aby si ublížil... Nějak mi na měn začalo záležet a trochu mě to děsí. Pomalým krokem jsem se blížil k nebelvírské koleji. Usadil jsem se ve společenské místnosti na pohovce před krbem a omámeně jsem hleděl do rudých plamenů. Pořád jsem na něj myslel. Nemohl jsem to vydržet. Zvedl jsem se, nasadil jsem si neviditelný plášť a vydal jsem se směrem k zmijozelské koleji. Zrovna dovnitř vcházela nějaká dívka. Nenápadně jsem prošel za ní. Vešel jsem do ložnice, kde jsem se včera probral a našel jsem Draca ležícího na zádech, zírajícího do stropu. Sundal jsem si plášť a sedl jsem si k jeho nohám. Jakmile si mě všiml poplašeně se zvedl.

"Co tu děláš?" zeptal se otráveně.

"Jdu si pro odpověď. Proč jsi to udělal?" zeptal jsem se pevným hlasem.

"Vážně to chceš vědět?" ujistil se a já automaticky přikývl. "Fajn víc než teď už mě snad nenávidět nemůžeš," zašeptal. "Udělal jsem to kvůli tomu co jsi řekl," oznámil klidně a lehce zčervenal.

"Od kdy ti záleží na mám názoru?"

"Asi tak od mých sedmnácti let," zašeptal roztřeseným hlasem. Hodil jsem po něm nechápavý pohled. "Jsi můj partner," řekl téměř neslyšně. Vykulil jsem oči.

"Cože?" optal jsem se, abych se ujistil, že jsem se nepřeslechl.

"Nech to být a radši jdi," zašeptal a sklopil pohled k zemi. Nějak jsem nepochytil co se to právě stalo. Jsem Dracův partner. To znamená, že je to vlkodlak? Co bych měl dělat?

"Co si to řekl?" zeptal jsem se mírně.

"Slyšel si. Jsem jenom buzerant, kterýho nikdo nemá rád a navíc můj partner je někdo, kdo mě nenávidí. Nesnáším se, proto jsem se chtěl zabít a kdybys mě nevyrušil udělal bych to!" zvýšil hlas. S poslední větou mě píchlo u srdce. Nevím co mi v té chvíli zaslepilo mysl, ale objal jsem ho. Draco mě odtrhl a otočil se k odchodu.

"Přijímám tě..." zašeptal jsem. Draco se zastavil ve dveřích a otočil s na mě s nedůvěrou v jeho krásných šedých očích.

"Přestaň. Tohle vážně není vtipné. Jestli mi chceš ublížit fajn, ale ne takhle," zvýšil hlas.

"Nechci ti ublížit. Chtěl jsem ti dát šanci, ale jak chceš," pokrčil jsem rameny.

"Tys to myslel vážně? Ale vždyť mě nenávidíš a navíc nejsi gay," řekl tiše a opět sklopil pohled k zemi.

"Už nějakou dobu jsem se podezříval, že jsem. Když jsem byl s Ginny cítil jsem, že mi prostě něco chybí... A ano myslel jsem to vážně." bohužel ani tohle Dracovi nestačilo aby mi věřil. Díval se na mě pohledem který říkal:'většího lháře jsem neviděl'... "Fajn. Tak mi nevěř," otočil jsem se a odešel jsem. Možná je dobře, že mi nevěřil. Ale na trochu mě to mrzí. Nevím proč. Vešel jsem do naší ložnice, kde už bylo pár kluků včetně Rona.

"Kde si byl?" zeptal se Ron hned, jak si mě všiml.

"Nikde," zamumlal jsem a lehl jsem si na mou postel.

"Harry, znám tě. Co se děje?" Ron si přisedl ke mě na postel a starostlivě se na mě díval.

"Pohádal jsem se s Malfoyem. Nic neobvyklého" mávl jsem rukou. Ron se vrátil na svou postel a oba jsme šli spát.

*****

Tramtadadááá! Další kapča je na světě. Doufám, že se líbila a děkuji za všechny přečtení a hvězdičky. Nečekala jsem tolik čtenářů za tak krátkou dobu :) Nebojte se napsat mi názor ⤵ ;)