Drarry [CZ]

16. kapitola- Sbohem

"Ne, ne, ne, ne, ne." mumlal Harry a díval se na Dracovo mrtvé tělo. Chytl ho za ruku. "Neměl jsi to dělat..." zašeptal a s hysterickým pláčem padl přímo vedle něj. Objímal ho. Ron s Hermionou odešli. Harry stále objímal mrtvé tělo na podlaze doufajíc, že ho obejme zpátky, ale to se nestalo. Harry to vzdal. Posadil se ke zdi, nohy si přitáhl k hrudi. Sledoval Dracovu tvář a plakal. Třásl se. Nevěděl co dělat. Co bude teď? Vzpomínal. Vzpomínal na jejich první setkání, no doby, kdy se nenáviděli, na den, kdy se mu Draco svěřil, na jejich první rande, první polibek. A na včerejší večer, který byl nejdokonalejší v jeho životě a on ani nestihl poděkovat Dracovi a říct mu, jak dokonalé to bylo... Ovšem nejhorší pro Harryho byl ten pocit, že už Draco neexistuje. Už není nikdo, kdo by ho utěšoval a nevysmál se mu. Nikdo, kdo by mu jen tak řekl, že ho miluje. Nikdo, kdo by ho tak dokonale políbil a vyjádřil mu tím, že tu pro něj vždy bude. Harry se cítil prázdný. Viděl tolik lidí zemřít, ale nikdy ho to nebolelo víc než dnes. "Děkuju ti." zašeptal Harry do ticha ošetřovny. "Děkuju ti, že jsi mi pomohl objevit, kdo jsem. Děkuju ti za každý den s tebou, za to, že jsi tu pro mě byl, když jsem to potřeboval, za to, že jsi mi pomohl s mými problémy a nikdy jsi se mi nevysmál. Děkuju, že si mě neopustil poté záležitosti s Ronem. Děkuju ti, že jsi mi ukázal o čem je láska a že i když to není snadné, stojí to za to, protože máš osobu, která všechy překážky překonává s tebou. A já měl tebe. Tohle jsem nechtěl a ty to víš. Nechtěl jsem, abys kvůli mě pokládal svůj život. Co mám teď dělat?" rozplakal se a znovu obejmul chladné tělo. "Vrať se prosím. Chci ti toho tolik říct... Nenechávej mě tu... Prosím." zoufale Draca svíral. Nakonec usnul.

Hermioně a Ronovi rvalo srdce vidět kamaráda tak zlomeného. Oboum bylo sutno, když našli spícího Harryho tisknout se k mrtvému Dracovi. Ron ho zvedl a odnesl ho do jeho postele. Hermiona na něj chvíli zůstala v ošetřovně a pročítala si, jaké kouzlo vlastně Draco použil. Bylo to objetovací kouzlo. Jeden kouzelník se objetuje pro dobro druhého. Byl u toho dost rozsáhlý popis. Hermiona se pustila do čtení, ale nic zajímavého nenašla. Ani to nedočetla. Nesoustředila se. Bylo jí líto Harryho. Nedokázala se představit, jak se cítí... Nakonec se vrátila na kolej a šla spát.

Harry se probudil ve své posteli. Sám. A věděl, že už se nikdy neprobudí v Dracově náručí. Znovu se při té myšlence rozplakal. Zvedl se a rozešel se pryč.

"Nikam nejdeš Harry." řekl Ron. A Harry se na něj podíval. Ron nechtěl, aby si to Harry připomínal. Moc dobře věděl, že Harry bere Dracovu smrt jako jeho vinu. Ron by nikdy nevěřil, že by Draco pro Harryho zemřel. Za to Draca obdivoval a začínalo ho mrzet, že mu nevěřil a byl na něj zlý.

"Chci se s ním rozloučit." zamumlal a Ron svolil. Harry pomalu došel do ošetřovny, kde našel Hermionu sedět na jedné z postelí... "Co tu děláš?" zeptal se Harry a Hermiona se na něj podívala.

"Miluješ ho?" zeptala se a Harry přikývl. "Možná bys ho mohl zachránit. Řekni mu to." řekla Hermiona.

"Cože?" nechápal Harry.

"V té knize se píše, že vyjádření lásky může mrtvého zachránit." řekla Hermiona a odešla. Chtěla, aby měl Harry klid. Harry se podíval na Draca. Nevěřil, že by to co řekla Hermiona mohlo fungovat, takže se s ním chtěl jen rozloučit. Draco ležel na posteli. Harry ho pohladil po tváři, naposledy si ho prohlédl. Nádherné blond vlasy, dokonalé rysy tváře, jeho tělo... "Sbohem Draco. Budeš mi chybět. Miluju tě." zašeptal s pláčem, který začínal opět pohlcovat jeho tělo a podíval se na Draca. Nic se nestalo. Věděl, že je to hloupost... Takové věci se stávají jen v pohádkách. Políbil Draca na chladné rty a odešel. Šel pomalu po chodbě, jako tělo bez duše. Byl prázdný. Bylo mu tak smutno. Sesunul podél stěny k zemi a nechal jsem se ovládat emocemi. Zvedl se a vyběhl z Bradavic. Šel na místo, které mu Draco ukázal a kde se odehrál jejich první polibek. Sedl si na místo, kde seděli s Dracem, zavřel oči a celý ten den si opakoval v hlavě. Rozplakal se a schoulil se na chladné zemi do klubíčka. Jeho tělem otřásaly vzlyky. Nebránil se jim. Chtěl to ze sebe dostat. Dostat ze sebe ten pocit, že člověk, na kterém mu tolik záleží, už neexistuje. Že už neuslyší jeho hlas, neucítí jeho doteky, neuvidí jeho tvář a neucítí jeho dokonalou vůni. V té chvíli se cítil tak zranitelný. Zvykl si na neustálou přítomnost blonďatého chlapce, který mu ukradl srdce a to se včera rozpadlo na miliardu kousků...  

---

Zdravím, jsem tu s novou kapčou a chci se omluvit, že jsem nepřidávala. Jsem trošičku nastydlá a mám tak trochu blok...