Drarry [CZ]

7. kapitola- Slyšet pravdu

Vždycky jsem věděl, že ztratit někoho, koho milujete je těžké a v životě jsem se o tom několikrát přesvědčil, ale teď jsem se cítil hůř než kdy dřív. Přišlo mi, že můj život ztratil smysl. Cítil jsem se prázdný. Ron se mnou nemluvil, Draco se na mě vykašlal. Jediný, kdo zůstal při mě, byla Hermiona. Možná to tak mělo být. Možná mi prostě bylo souzeno zůstat sám, ale nechápu proč. Proč lidi které milujeme nejvíc, vždy odejdou? Možná to trochu přeháním, ale mám pocit, že se mi rozpadá můj doteď ideální svět. Dobře nebyl ideální. Všichni víme, čím jsem si prošel, ale ještě včera se svět zdál tak barevný a najednou bylo vše šedivé. Proč to Draco udělal, když jsem jeho partner? Nebo mi o tom lhal? Ne. Nevěřím tomu, že by mi lhal, ale jestli je to pravda, tak musí teď cítit část té bolesti, kterou mi způsobuje, to znamená, že neubližuje jen mě, ale i sobě, tak proč to dělá? Rozplakal jsem se. Horké slzy stékaly po mé tváři a po krku spadávaly na matraci mé postele. Nechápu, jak mi mohl Draco za tak krátkou dobu takhle přirůst k srdci, ale stalo se to a já s tím už nic neudělám a ani nechci. Potřeboval jsem utěšit. Potřeboval jsem Dracovu bezpečnou náruč, ale ten už mi jí neposkytne. Měl bych se vzpamatovat a začít zase fungovat. Pomalu jsem se posadil na posteli a promnul jsem si uslzené oči. Vstal jsem a šel jsem do Zmijozelu s jediným prostým cílem, kterým bylo vysvětlení. Byl jsem ochotný přežít, že mě Draco odkopl, když budu znát jeden dobrý důvod. Vím, že to mou bolest nezmírní, ale alespoň nebudu tak zmatený. Bohužel pro mě v tuhle denní dobu nikdo do koleje nepřichází a ani z ní neodchází, takže nemám šanci dostat se dovnitř. Sedl jsem si na chladnou podlahu a čekal jsem na prvního člověka, který vejde, nebo vyjde. Dlouhou dobu se nic nedělo, ale nakonec, když už s začal rozednívat vyšel nějaký kluk. Mohl být jen o pár let mladší než já. Zaradoval jsem se a proklouzl jsem dovnitř. Vydal jsem se k Dracově ložnici. Bez zaklepání jsem vstoupil a našel jsem Draca stojícího zády ke mě. Koukal se z okna a jeho tělem otřásaly vzlyky. Zavřel jsem dveře a tím jsem upoutal jeho pozornost. Poplašeně se na mě otočil a věnoval mi zoufalý pohled. Proč on brečí, když to byl ON kdo mě odkopl?

"Co tu chceš?" zeptal se mrzutě a otřel si uslzené oči.

"Chci slyšet pravdu. Vážně jsem tvůj partner? Miloval si mě, nebo sis se mnou jen hrál? Draco jsem zmatený." řekl jsem a posadil jsem se na postel. Draco mě následoval a podíval se mi do očí.

"Ano jsi můj partner a jestli tě to zajímá, tak ano. Cítím tu bolest, kterou jsem ti způsobil. A hrozně mě to mrzí. Nikdy jsem si s tebou nehrál. Miluju tě. Hrozně rád bych byl jen s tebou, ale nemůžu. Musíš to pochopit, Harry." řekl s pohledem upřeným v mých očích. Zakroutil jsem hlavou.

"Vůbec nic nechápu a v tom je ten problém. Jestli mě miluješ, tak proč mě opouštíš?" ptal jsem se.

"Nemůžu ti to říct." zašeptal. Pohledem jsem zamířil k jeho rtům. Neovládl jsem se a pomalu jsem se naklonil spojujíc naše rty v procítěný polibek. Bylo to intenzivní. Nikdy v životě jsem necítil tolik smutku, zklamání a zároveň lásky. Kousek jsem se odtáhl a opřel jsem si čelo o jeho.

"Neopouštěj mě prosím." zašeptal jsem a po mé tváři se začaly kutálet slzy. Drako natáhl ruku a palcem je jemně střel. Potom sjel rukou na můj krk a znovu si mě přitáhl do polibku. Víte jako se říká, že líbal, jako by to bylo naposledy? Přemáhal mě špatný pocit, že náš polibek, byl doopravdy poslední. Něco mi říkalo, že až se naše rty rozpojí Draco odejde a opustí mě. Draco mě pomalu pustil, ale já mu nedovolil odtáhnout rty od mých. Natiskl jsem se k němu co nejblíž, ale nakonec jsem se musel odtáhnout, protože jsem potřeboval vzduch.

"Moje rodina mě nepřijala. Nepřijali to kdo jsem, ani to s kým chci strávit zbytek života. Nepřijali tebe." špitl tiše Draco. "Otec řekl, že jestli se tě ještě dotknu, zabije tě a to nesmím dovolit." řekl zoufale a podíval se mi do očí.

"Jsi dospělý a já taky. Můžeme si dělat co chceme a já chci tebe. Jestli mě tvůj táta chce zabít, tak ať, ale tebe se nevzdám." řekl jsem rozhodnutě. Draco zavrtěl hlavou. "Tvůj táta to neudělá. Ví, že jsem tvůj partner a že když mě zabije, zničí tě to a to by nechtěl." řekl jsem přesvědčeně. Draco se konečně lehce usmál.

"Možná máš pravdu, ale..." zarazil jsem ho.

"Žádné ale. Miluju tě."

"Taky tě miluju. Nic ti neudělá. Ještě s ním promluvím." řekl tiše s lehkým úsměvem na tváři.

"Půjdu tam s tebou." řekl jsem nekompromisně.

"Dobře, ale teď pojď ke mě." řekl a rozevřel náruč. Vrhl jsem se k němu a pevně jsem ho objal. Schoval jsem se v jeho náruči a konečně jsem mohl na chvilku přestat přemýšlet a jen si užívat jeho přítomnost.

*****

Jsem zpátky :D Chyběly vám ty moje bláznivé nápady? Vím že ne, ale nevadí.. :'D

Omlouvám se za neaktivitu a děkuju za všechny komentáře a hvězdičky :')