Drarry [CZ]

11. kapitola- Něco se stane...

Pohled 3. osoby

Harry se podíval do očí svého přítele. Viděl v nich tu lásku, starost, touhu ale i strach. A nemýlil se. Draco měl strach. Měl strach, že se jeho partnerovi něco stane, strach, že už pro něj nebude dost dobrý... Jednoduše se bál, že toho krásného chlapce už nebude mít po svém boku. Možná byl zbytečně paranoidní, ale nemohl si pomoct. Naklonil se ke svému příteli a pevně ho obejmul.

"Miluji tě... A dokud budu na živu postarám se, aby se ti nic nestalo." šeptal mu do ucha a jednou rukou ho hladil po neposedných vlasech, které trčely do všech směrů. Harry mlčel. Nevěděl co říct, tak blonďáčka, na kterém mu tolik záleželo ještě pevněji stiskl . Poté se odtáhl a podíval se mu do očí.

"Mám takový divný pocit... Jako by se mělo něco stát..." svěřil se mu s ustrašeným pohledem. Vždy si myslel, že je nějak silný a že psychycky ho jen tak něco nerozhodí, ale poslední dobou se spíš projevovalo jeho malé, ustrašené já, které toužilo být opatrováno. Netušil, čím to je, ale měl podezření, že už toho, jak on stále chránil druhé a snažil se být silný, měl jednoduše dost a teď, když byl Voldemort po smrti měl pocit, že už se není čeho bát, a že už nemusí nosit tu nebojácnou slupku...

"Nic se nestane, nemusíš se bát." oklidňooval ho Draco a svá slova utvrzoval pohledem upřeným v jeho očích. Harry se něžně pousmál a pohladil Draca po tváři. Ten se k jeho ruce přitiskl a pořádně si ten jemný dotek užíval. Jiným lidem se to mohlo zdát, jako nepodstatné, ale Draco při každém doteku pociťoval příjemné šimrání v břiše. Stále mu přišlo neuvěřitelě nádherné, že je Harry opravdu s ním, ře je to právě on, kdo mu poskytuje tyto pocity. Věděl, že právě Harry je ten, kterého k životu potřebuje, ale dřív by nevěřil, že se na něj Harry takto upne a nebo že ho přijme. On se k němu vždy choval zle, ale Harry mu asi odpustil, nebo zapomněl na starého Draca...

"Ne... něco špatného se stane... Cítím to." namítl opět brunet a ukryl se v Dracově náruči. "Mám strach." zašeptal tiše. Dracovi to přišlo neuvěřitelně rozkošné, ale zároveň ho to znepokojovalo. Harry Potter... Chlapec který přežil a ten který porazil pána zla se teď choulí v jeho náruči očekávajíc něco zlého.

"Nic se ti nesane." zopakoval Draco a Harry k němu zvedl pohled. Zavrtěl hlavou.

"Ale já mám strach o tebe." řekl, nutíc se Draca usmát. Záleželo mu na něm... "Mrzí mě to s Ronem. Váně jsem nechtěl." zašeptal s zatvářilse smutně.

"Já vím. Nezlobím se. Omlouvám se za tu facku." řekl a jemně pohlladil červený flíček na tváři toho chlapce schouleného v jeho náruči. Litoval svého unáhleného činu, protože kdyby Harry nebyl tak hodný asi by se na něj po tom už vykašlal.

"Zasloužil jsem si ji. Měl jsem ho hned odstrčit, ale já jen šokovaně stál." namítl Harry. Vážně měl pocit, že Draca podvedl a to nechtěl.

"Nezasloužil." řekl tiše Draco a než mohl Harry odporovat přitiskl své rty na jeho. Jemně políbil jeho horní ret a odtáhl se. Na tváři mě smutný výraz. "Líbal dobře?" zeptal se. Harry se narovnal a podíval se Dracovi do očí.

"Docela, ale tobě nesahal ani po kotníky." řekl upřímně a Draco se usmál. "Asi bychom měli jít do třídy." podotkl Harry, když si uvědomil, že hodina obrany proti černé magii ještě neskončila a oni na ní nebyli.

"Tak jdeme." řekl Draco, vstal a pomohl Harrymu na nohy. Společně se vydali do třídy. Omluvili se a společně vešli do třídy. Oba chlacpi cítili, jak se na ně zraky všech obrátili. Profesor se na ně zpoza stolu zle podíval.

"A Potter a Malfoy. Pozdní příchod... Páne Malofoyi víme, že rád využíváte lidi, ale dělejte to prosím mimo vyučovací dobu." prskl zle a Draco se odpojil od Harryho, který zůstal překvapeně stát v zadu a šel k učitelskému stolu.

"Nic o mě nevíte. Nevíte kdo, nebo spíše co jsem. Nevíte, kde jsme byli, ani co jsme dělali, tak si prosím laskavě hleďte svého. Nemyslím si, že by se paní ředitelce váš přístup líbil." řekl Draco a vrátil se k Harrymu, který si už sedl do volné salice a přisedl si.

"O čem to mluvil?" zeptal se šeptem Harry. Byl z profesorových slov zmatený. Draco zavrtěl hlavou.

"Tenhle profesor mě nemá rád, protože můj otec před pár lety přiměl jeho sestru, aby se do něj zamilovala a využil jí k získání informací pro Voledmorta. On si teď myslí, že jsem otcova přesná kopie. Že využívám lidi." odpověděl mu šeptem Draco. Harry se zamyslel... Co když se ho Draco také snaží pouze využít? Ta myšlenka ho znepokojila a dostal strach. Možná to tak opravdu je...

"Co se děje Harry?" zeptal se starostlivě Draco, který pocítil, že něco neí v pořádku. Harry neodpověděl, jen seděl a ztrácel se ve svých myšlenkách. Nechtěl to řešit o hodině. Přečkali tedy celou vyučovací hodinu. "Co tě trápí?" zeptal se Draco Harryho po tom, co učitel opustil třídu.

"Vlastně nic, jen mě tak napadlo, že děláš to, co dělal tvůj otec, ale vím, že to tak není... Už jen kvůli tomu, jak víš, že se cítíím špatně... Byla to hloupost." řekl Harry a nejistě se usmál. Nedokázal říct, jak na tohle Draco zareaguje. Doufal, že se nenaštve.

"Tušil jsem to, ale jsem rád, že už si to nemyslíš... To bych byl smutný..." řekl s hravým úsměvem na rtech.

"Tak to bych byl smutný také." řekl Harry a dal mu dětskou pusu na nos. Společně se vydali na další hodinu...

***

Ahojte :)
Chtěla bych se jen zeptat, líbí se vám to více z pohledů Harryho/Draca a nebo takhle z pohledu třetí osoby? :))