Drarry [CZ]

6. kapitola- Promiň, nemůžu...

Probudil jsem se v Dracově náručí. Jemně jsem ho pošimral na břiše. Trošku se zavrtěl. Lechtal jsemho dál. Začal se kroutit jako žížala a nakonec se probudil. Musel jsem se smát. Draco mě chytl a svalil mě pod něj. Naklonil se blíž. Zavřel jsem oči vyčkávajíc polibek, ale on mě začal lechtat. Začal jsem se nekontrolovatelně smát.

"Přestaň prosím." smál jsem se na celé kolo. Draco přestal a okamžitě se mi přisál na rty. Oplatil jsem mu polibek a usmál jsem se. Odtáhl jsem se a zahleděl jsem se mu do očí. Najednou vypadaly vážně.

"Dnes jedu navštívit rodiče, takže se celý den neuvidíme." řekl smutně.

"Tak to si tě musím užít než mi odjedeš." usmál jsem se a začal jsem ho něžně líbat. Draco mi jemně přejel jazykem po rtech. Lehce jsem je pootevřel a on do nich okamžitě vklouzl jazykem. Začala malá jakzyková válka bez vítěze. Po chvilce jsem začal polibek zjemňovat a skončili jsme u malé pusy na závěr. Opřel jsem si čelo o jeho. "Miluju tě." zašeptal jsem. Draco mi dal malou pusu na nos.

"Taky tě miluju." usmál se. "Ale už budu muset." zesmutněl. Přikýv jsem a začal jsem se zvedat.

"Tak zatím." usmál jsem se a objal jsem ho.

"Pa." pozdravil Draco. Nasadil jsem si neviditelný plášť a šel jsem do Nebelvíru. Ve společenské místnosti jsem našel Hermionu. Učila se. Jak jinak?

"Ahoj Hermi." pozdravil jsem vesele. Hermiona se na mě polekaně podívala.

"Ahoj. Co že nejsi s Dracem?" zaptala se a obrátila zrak zpět ke knize, kterou zrovna četla.

"Odjel navštívit rodiče." odpověděl jsem a Hermiona nepřítomně přikývla. Potom bylo ticho. "Bezva pokec." řekl jsem ironicky a odešel jsem. Celý den jsem proválel na posteli a čekal jsem až se Draco vrátí. V poslední době je pro mě ten jediný, komu se můžu svěřit. V osm hodin jsem šel do Zmijozelu. Na chodbě jsem uviděl Draca. Plakal. Sundal jsem si neviditelný plášť.

"Draco? Stalo se něco?" Draco sebou polekaně trhl.

"Nech mě být." řekl naštvaně a otočil se ke mě zády.

"Co to do tebe vjelo?" zeptal jsem se.

"Byla to chyba." řekl a z očí mu začalo téct ještě víc slz. Jeho oči byly rudé a napuchlé.

"Co byla chyba? Draco, ničemu nerozumím."

"To s tebou byla chyba. Nikdy jsem si s tebou neměl nic začínat. Je konec." řekl a utekl pryč. Rozplakal jsem se a sesunul jsem se k zemi. Proč to udělal? Ráno řekl, že mě miluje. Jsem jeo partner. Nechápu to. Hlavou se mi honila miliarda otázek, ale žádná odpověď. Zvedl jsem se a běžel jsem do Nabelvíru. Lehl jsem si na postel a plakal jsem. Probrečel jsem celou noc. Nevěděl jsem co dál. Ráno jsem šel do třídy jako vždy. Bohužel jakmile jsem viděl Draca rozplakal jsem se a utekl jsem ze třídy. Učitel nebyl nadšený, ale to jsem neřešil. Vyběhl jsem na chodbu. Zhluboka jsem se nadechl a skryl jsem obličej v dlaních. Vrátil jsem se do Nebelvíru. Nemohl jsem nic dělat. Neměl jsem sílu. Po hodině mě našla Hermiona.

"Harry co se stalo?" zeptala se zmateně. Pohléhl jsem na ní. Tvářila se ustaraně.

"Draco..." vydechl jsem tiše.

"Co se stalo?" pokračovala v otázkách.

"Opustil mě. Slíbil, že to nikdy neudělá, ale udělal." začal jsem znovu plakat.

"To je mi líto. Byli jste spolu krátce." zašeptala a objala mě.

"Já vím, proto by mi to mělo být jedno, ale není." řekl jsem tiše a plakal jsem jí do ramene.

"To bude dobré. Netrap se. Nestojí za to." to se jí asi snadno říká. Miluju ho. Nechápu, proč to udělal. Vždyť vlkodlaci své partnery neopouštějí.

"Jsem jeho partner, tak proč to udělal?" odtáhl jsem se od Hermiony a plácl jsem sebou na postel.

"To já nevím Harry." řekla smutně Hermiona a odešla. Plakal jsem pořád dál a nedokázal jsem přestat. Nakonec jsem usnul. Uprostřed noci mě probudil nějaký rachot. Nepohnul jsem se. Jen jsem tiše ležel a koukal do prázdna.

"Je mi to tak moc líto. Miluju tě." slyšel jsem slabý hlas. Nerozeznal jsem, kdo to byl, ale bylo mi to jasné. Zavřel jsem oči a otočil jsem se směrem k němu. Dělal jsem, že spím a čekal jsem, co se bude dít. "Nechtěl jsem ti tak ublížit. Neměl jsem na výběr." šeptal ten tichý hlas.

"Jak to myslíš?" zeptal jsem se rozespale. Draco sebou polekaně cukl a rychle vstal.

"Ni-nijak. Musím jít." řekl rychle a otočil se ke dveřím.

"Jestli mi nechceš ublížit, neodcházej." řekl jsem tiše. Draco se otoči zpět ke mně. "Řekni mi o co jde." Draco si povzdechl.

"Promiň Harry, nemůžu." zašeptal, otočil se a odešel.

*****

Omlouvám se, že je tahle kapitola tak krátká, ale... *vymýšlím výmluvu*... nic mě nenapadá, prostě jsem zapomněla psát. :D

Co si myslíte, že se stalo Dracovi?