Jsi má duha v dešti,
jsi mé světlo ve tmě,
jsi ten oheň ve mě,
co polévá mne horkem,
když tě vidím.
Srdce mi plesá,
jako zvon zvoní,
v duchu se klaním,
tvému půvabu víl,
když tě u sebe cítím.
Chtěl bych tě těšit,
když zpovídáš se z trápení,
se mnou přejde tě bolení,
kéž poznáš můj lék.
Když tě slyším,
dech se mi chvěje,
když tě poslouchám,
a po očku koukám,
jak za maskou se usmíváš.
Když se usměješ,
jako led roztávám.
Celé srdce ti dám,
vše pro tebe udělám,
i nemožné učiním,
když tu budeš pro mne.
Svět postavím na hlavu,
do Tebe poblázněn.
Chci jen být odměněn,
jen a pouze tvou láskou.
Má dosud nenalezená,
až se konečně dočkáme,
a spolu se najdeme,
pak tato báseň bude...
...jen a jen Tvá.
