Již není zítra ani včera,
již není ani dnes,
tohle je ta chvíle,
kde nevládne press.
Hvězdy září nejvíce,
bylinky mají svou moc,
vody odráží krásu měsíce,
je rozdělena noc.
Možná že už spíš,
a ten půlnoční zmeškáš,
sen povznáší tě v mysli výš,
o půlnoci usmát se je těžké.
Já ten úsměv znám,
a žádný mi není milejší,
mám to ale štěstí,
že ten úsměv znám.
Snad tě má báseň potěší,
a třeba vykouzlí i úsměv,
úsměv (té) nejkrásnější,
navždy v paměti si uchovám.
