Nezůstanu navždy sama

3. Rvačka

Ráno jsem se vzbudila o 15minut dřív než obvykle stávám do školy. Musela jsem se usmát. Včera zaspím a dnes jsem probuzená tak brzo. Ale má to svoje výhody, aspoň mám víc času se připravit.

Zamířila jsem do koupelny a vyčistila jsem si zuby. Tu chuť v ústech po zubní pastě nesnáším. Každopádně to musím překonat. Každý den. Namalovala jsem si řasy a rty si natřela světle růžovým leskem. Lesk krásně voněl po jahodách. Dostala jsem na ně takovou chuť, že jsem chvíli nestačila polykat sliny. Co s vlasy? Nebudu je nějak řešit, jemně si je nakulmuju. I když vlasy mírně vlnité mám už od přírody. Ale po ránu vypadám jako strašák. Prostě, kulma to jistí. Pousmála jsem se. Oblékla jsem si legíny s černým trikem. Ještě fialový svetřík, ráno bývá docela chladno.

Šla jsem do kuchyně. Na stole byly na červeném talířku muffiny. Sedla jsem si na židly a snědla hned dva. Nemohla jsem odolat. Byly čokoládové. Papírové košíčky jsem vyhodila do koše. Z botárky jsem vytáhla černo-bílé Adidas tenisky a vyšla z domu.

Překvapilo mě, že už od rána je takové teplo. Cesta ke škole mi uběhla rychlo. Za chvíli jsem byla před školou.
,,Čikoo, ahooj!'' uslyšela jsem jak na mě Elle křičí. Doběhla ke mně a objala mě tak, že jsem skoro nemohla dýchat. To ostatně dělá vždycky.

,,Ahoj, dneska nějak dobrá nálada.''
,,Tomu neuvěříš. Chodím s Danem!'' z toho jejího nadšení mluvila tak nahlas, že se na nás každý otáčel. Bylo mi trapně. Chytla jsem ji za loket a táhla ke škole. Rychle pryč od těm ,čumilů'.

Došly jsem k dívčím toaletám. Elle měla na tváři přiblblý úsměv.
Přemýšlela jsem o nějakém klukovi, který se jmenuje Dan. To si dělá p*del! Doufala jsem , že to není ten Dan co mě právě napadl.
,,Nemyslíš toho kluka, co si s ním v kině na Fakjů pane učiteli tak okatě flirtovala?'' Bohužel mé přání vyslyšeno nebylo. Ani nemusela odpovídat, její přihlouplý úsměv odpověděl za ni. Byl to on! Nagelovaný týpek s perfektně tvarovanými zuby. Typ kluka o kterého jsem nikdy nestála. To ale neplatilo o Elle. Ta vyhledávala právě tenhle typ kluků. Pokaždé to dopadlo tak, že ji nechali a ona mi pak celý týden bulela na rameni. Tušila jsem že tenhle nedopadne jinak. Nadšená mi o něm začala vyprávět. Dozvěděla jsem se že je mu 25 let, pracoval jako maskér v televizi a navíc pořádá hrozně drahé semináře typově orientovaného stylingu. To mi připadalo o to horší než ti předchozí. Elle jsem ale nic z mých obav neřekla. Možná není důvod ho hned odsuzovat. Vůbec ho neznám.

****

Po škole jsem měla děsný hlad a protože mi včera mamka řekla ať s obědem nepočítám, že mají v práci ,frmol' a neví kdy se vrátí jsem si s Elle zašla do krámku koupit něco k jídlu. Elle zamířila k sladkému pečivu. To by ani nebyla ona. Já jsem šla k bagetám. Někdy mě rozhodování kterou si mám vybrat dovádělo k šílenství.
,,Ahoj Čiko!'' Otočila jsem se. Za mnou stál Tristan. Chvíli jsem stála jak přimražená. Vzpamatuj se!
,,Ahoj, to je náhoda!'' Oddychla jsem si úlevou že jsem ho dokázala pozdravit. Snad si toho nevšiml. Začala jsem se smát.

,,Nechceš si jít dnes zajezdit na kolečkových bruslích?'' usmíval se. Vždycky mi můj úsměv oplatil tím jeho ze kterého jsem měla husí kůži.
,,No jasně, moc ráda.'' Domluvili jsme se a já šla k pokladně, kde už čekala Elle.

Hned jak jsme vyšli z krámku jsem jí všechno řekla. Jsme spolu hodně propojený a tak jsme obě jásaly jako malé. Spěchala jsem domů. Hned co jsem otevřela dveře jsem zjistila že rodiče jsou doma.

,,Čau rodino!'' zařvala jsem přes celý dům.
,,Co tak řveš?'' vykoukl z kuchyně taťka.
,,Vy už jste doma?''
,,Tvojí mámě se udělalo zle, tak jsme jeli dřív.''
Kývla jsem hlavou, že tomu rozumím. Jedna z výhod, že táta s mamkou mají firmu a tak do práce jezdí spolu. Díky naší firmě máme tak nádherný dům.
Schody do pokoje jsem vzala po dvou. Hned jsem vlezla do sprchy. Dala jsem si horkou vodu, bylo to úžasný. Bohužel trvala jen nějakých 10minut. Nebyl čas. Za hodinku jsme měli s Tristanem sraz u půjčovny bruslí.

Dala jsem si jen řasenku a třpytivý lesk na rty. Stejně pak budu zpocená a jen bych byla rozmazaná. Na sebe jsem hodila červené tílko s nápisem ,Here and Now'. To dost vystihovalo moji situaci. K tomu khaki kraťase. Do kapsi jsem dala mobil. Ještě že mají ty kraťase kapsy na zip. Jen jedním střikem jsem se letmo navoněla a vyletěla z pokoje jako střela. Schody jsem seběhla rychlostí blesku až k botárce. Obula jsem si jen obyčejné černé tenisky. Kvůli větru který dnes celkem dost fouká jsem si vzala i černou větrovku. Do ní jsem schovala klíče.

S úsměvem na tváři a s hřejivým pocitem uvnitř jsem vyšla z domu. Asi po pěti metrech jsem uviděla přecházet přes přechod Tristana. Srdce se mi o miliontinu rozbušilo rychleji. Zhluboka jsem se nadechla. Zadržela jsem dech a pomalu vydechla. Někde jsem slyšela že to pomáhá proti nervozitě. Nejspíš lhali, vůbec to nepomohlo. Tristan došel až ke mně. Na tváři měl ten ,jeho' úsměv. Hlavně klid!

,,Ahoj, ty víš kde bydlím?''
Minule jsem se nezmínila kde bydlím. Jak to může vědět?
,,Čau, a ty snad nevíš kde bydlím? A navíc bydlíš naproti Kristy. Víš přece, že je to moje spolužačka.'' Má vždycky tak perfektní úsměv, který mě jako na povel rozhicuje. Jak jsem mohla zapomenout. Kristy. Ta hnusná mrcha je vlastně jeho spolužačka. Nejhorší je, že bydlí hned naproti nás. Jen z toho pomyšlení se mi udělalo špatně.

,,Jdem k tý bruslárně?'' chtěla jsem co nejdřív změnit téma. Neobtěžoval se odpovídat, jen kývl hlavou. Škoda. Ráda poslouchám jeho hlas. Svižnějším tempem jsme šli k půjčovně bruslí. Od našeho nebyla moc daleko. Kvůli úzkému chodníku jsme šli těsně vedle sebe. Chybělo se jen držet za ruce. Lhala bych kdybych řekla že si to nepřeju. Za chvíli jsme byli u kurtů. Půjčila jsem si červené brusle, on černé. Nejistě jsem si stoupla. Na bruslích jsem už hodně dlouho nestála. Trochu mi to podjelo a ztratila rovnováhu. ,,Ááá'' Jen jsem čekala kdy spadnu na zem. V poslední chvíli mě zachytily něčí ruce. Postavily mě ale nepouštěly.

,,Musíš být opatrná'' šeptl mi do ucha hlas, který jsem hned poznala. Projela mnou husí kůže. Pustil mě. Bylo mi to líto, že už mě pustil. Moc jsem si to užívala. Za chvíli jsem si na brusle zvykla.
,,Kdo bude rychlejší!'' chtěla jsem ho poškádlit. Bohužel i když vystartoval podstatně pozděj, byl rychlejší. Umí jezdit skvěle. A ještě líp u toho vypadá. Já jsem po chvíli přijela do cíle za ním. Jenže jsem nestihla zabrzdit a vrazila plnou rychlostí do něj. Oba jsme spadli na zem.
,,Nezlob se.'' řekla jsem se smíchem. Až jsme se dost nasmáli zvedl se a pak pomáhal i mě na nohy. Zase mě držel jeho rukama. Opět husí kůže. Nemohla jsem udržet rovnováhu, tak mě držel pořád i když už jsem stála. Stáli jsme naproti sobě a dívali se navzájem do očí. Jen malý kousek nás od sebe dělil. Cítila jsem, jak mi bije srdce. Po chvíli mě pustil, že půjde koupit něco k pití. Souhlasila jsem. Vrátil se se dvěma vychlazenýma kofolama. Krásně ledová. Vypila jsem ji celou.
,,Toto chtělo moje tělo.'' Tris- tak jsem mu začala říkat vypadal spokojeně. Jen tak jsme seděli a povídali si.

,,Ahojky kočko.'' To ne! Juan, největší úchyl v naší třídě. Snaží se mě a každou holku dostat do postele. Nikdy se mu to nepovedlo.
,,Chceš snad něco?!'' vyjela jsem po něm dost ostře.

,,Nechceš si zajít někam na záchodky? Já vím že po mím klacku toužíš!'' Je to normální psychopat. To, že je nadrženej na něm šlo vážně vidět.

,,Jseš nechutnej. Vypadni!'' Doslova mě vytáčel a rozčiloval. Všechno zkazil. Tris si toho nejspíš všiml.
,,Brouku, bude se ti to líbit. Uvidíš jak budeš blahem vzdychat.'' Co prosím? Dělá si ze mě prdel!

,,Vypadni a nech Čiku napokoji nebo ti rozmlátím držku!'' Tris vypadal rozzuřeně. Nedivím se mu. Juan se jen škodolibě usmál. Tris si sundal brusle, stoupl si naproti Juana a díval se mu zpříma do očí. Nevím, co mezi nima probíhalo ale Tristan se najednou rozmáchl a dal Juanovi pěstí do obličeje. Ten spadl a rozbil pohárek od kofoli. Po zemi se roztříštily střepy. Juanovi tekla krev z nosu. Byl to pro mě šok. Leknutím jsem se klepala. Chvíli bylo ticho. Podívala jsem se na Tristana pohledem, který jasně říkal: Tak už něco řekni! To ticho bylo nesnesitelný. Bylo cítit napětí a nervozita. Já jsem byla nervózní. Tris se mi podíval do očí. Hned však hlavu sklopil.

Jakoby sám pro sebe řekl. ,,Musím jít. Čau.'' Nečekal ani na moji odpověď a zmizel.

Juan zdrhl hned co se vzpamatoval jen já jsem tam seděla a asi pět minut zírala na moje koleno, ve kterým se mi zaryl malý střep. Necítila jsem žádnou bolest.

***
Je tu nové pokračování mého příběhu! Jak se vám zatím líbí? Budu ráda za každý názor.

Adri:-*