2.První rozhovor

169 24 9
                                    

Ráno když jsem se probudila mi bylo divné, že ještě nezazvonil budík. Podívala jsem se na mobil. Zaspala jsem! Je 8:00 hodin. Až teď mi došlo, že jsem byla včera tak unavená že jsem zapomněla zapnout zvuk na mobilu. Zaspala jsem o celou hodinu! Rychle jsem vstala, šla do koupelny a nalíčila se.

Ze skříně jsem vytáhla první rifle které jsem našla na kolenou rozervaných a k tomu jsem si vzala černo-bílou kostkovanou košili s krátkým rukávem. Oblékla jsem se a rychle utíkala do školy.

I když jsem pospíchala jak nejrychleji to šlo, ve škole jsem byla 8:55 hodin. I tak to byl můj rekord.

Byla akorát přestávka , tak jsem zašla za třídní a vysvětlila jí to. Vzala to v pohodě.

Ve třídě na mě všichni koukali. Elle už čekala. Na přivítanou mě objala.
,,Ahojky Ell''.

,,Čau, jak to že tam pozdě?'' Elle se docela divila.
,,Neslyšela jsem budík a zaspala,'' řekla jsem otráveně.

Naštěstí další tři hodiny uběhly rychle a polední odpadla. Super! Vyšla jsem před školu a šla k bráně. Jenže jsem se musela zastavit a zavázat si tkaničky od Conversek.

,,Čiko, počkej!'' uslyšela jsem jak na mě někdo volá. Hlas jsem nepoznala a tak jsem sa zvědavě otočila. Od školní budovy jsem uviděla, jak ke mně někdo běží. Chvíli mi trvalo, než jsem ty husté kaštanové vlasy, štíhlou sportovní postavu a černé oblečení zařadila. Tristan! Vážně ke mně běží Tristan. Idol všech holek ve škole.

,,Chceš něco?'' snažila jsem se tvářit lhostejně.
,,Chci se tě zeptat, jestli bys nechtěla jít do cukrárny na zmrzku?'' U toho vykouzlil takový úsměv, že se mi málem podlomila kolena.
,,Jasně, proč ne,'' odpověděla jsem navenek docela suše, ale uvnitř jsem jásala radostí. Nejhezčí kluk na škole chce jít na zmrzku se mnou.

,,Fajn, tak ve tři před cukrárkou?'' Zase se usmál tak nádherně, že jsem se zmohla jen na pouhé přikývnutí.
,,Zatím čau,'' otočil se a šel zpátky směrem ke škole.
Byla jsem tak nadšená, že jsem do tří nemyslela na nic jinačího.

- - -

Před třetí jsem se nalíčila, jak nejlíp jsem uměla. Vlasy jsem si nechala volně rozpuštěné. Koukla jsem do zrcadla. ,,Super!'' musela jsem se vážně pochválit, protože jsem nevypadala vůbec špatně.

Šla jsem ke skříni a začala přemýšlet co si obleču. Nemůžu jít oblečená jen tak v něčem na co jako první sáhnu. Nakonec jsem se rozhodla pro krátkou černou sukni a bílím tílkem s neprůhlednou krajkou vepředu a zakasala jsem si ho pod sukni. Navoněla jsem se a vyšla z pokoje. Obula jsem si pudrově růžové balerínky. Kabelka! Já jsem ale blbá, jak jsem mohla zapomenout na kabelku. Běžela jsem zpět do pokoje, naházela jsem do ní mobil, klíče, peněženku a malé zrcátko. Znovu jsem vyšla z pokoje a šla směrem k cukrárně. Za pět minut jsem byla tam.

Tristan už tam stál a pořád se rozhlížel kolem. Napadlo mě, že ho trochu překvapím. Šla jsem pomalu k němu. Byl ke mně otočený zády. Zaťukala jsem mu na rameno.
,,Ahojky.''

Cukl sebou a otočil se. Zase! Ten jeho úsměv ze kterého se mi podlamují kolena. Zvyknu si na to někdy? Z mého přemýšlení mě Tristan vytrhl.

,,Tak půjdem na tu zmrzku?''
,,Ehm, jasně jdeme.''

Vykročili jsme ke vchodu. U dveří mi dal přednost.
,,Díky,'' usmála jsem se a on na mě mrkl. Cítila jsem, že červenám.

,,Přejete si?'' usmívala se na nás prodavačka.
,,Já si dám jahodovou.'' Měla jsem na ni docela chuť.
,,Já si dám čokoládovou, díky.'' Tristan to zaplatil a pak jsme vyšli ven.

Rozhodli jsme se, že se projdeme. Šli jsme směrem k hřišti. Byli jsme ticho. Nikdo nemluvil.

,,Ty chodíš do druháku?'' prolomila jsem ticho.
,,Snažim se ale moc mě to nebaví. Ty jsi v prváku, že?'' u toho udělal roztomilou grimasu.
Pak jsme se spolu bavili jako by jsme se znali strašně dlouho. Začalo se stmívat. Podívala jsem se na hodinky. Bylo 20:00.

,,Budu muset jít.''
,,Chceš doprovodit?''
,,To je dobrý, zítra se uvidíme ve škole.'' řekla jsem.

,,Ahoj.'' Při tom mě objal a pohladil po vlasech. Trochu mě tam zabrnělo.
,,Ahoj.'' Řekla jsem mu když mě pustil. Pomalými kroky jsem šla domů.

Ahojky je tu druhý díl mého nového příběhu. Doufám, že se vám bude líbit. Prosím pište názory. Díky!

Adri:-*

Nezůstanu navždy samaKde žijí příběhy. Začni objevovat