hfsfmd

21

LiamSakra, to bylo špatný. První věc, která projela mým mozkem, bylo, že potřebuju dostat Jakea pod kontrolu. Jasně, chtěl jsem zabít toho kreténa stejně jako on, ale vážně jsme museli být opatrný. Pokud po něm skočíme, jakmile přijde, budeme za to zodpovědný, a já jsem slíbil jeho mámě, že ho to nenechám udělat. Nedovolím Jakovi jít do vězení kvůli tomuhle kreténovi, Andílek potřebuje svého velkého bratra a to zejména teď, když je na cestě dítě. Druhá věc, která mi proběhla myslí, byla, že moje holka a moje dítě se odtud sakra musí dostat, hned.″Andílku, pojďme, vezmu tě k sobě," prohlásil jsem, popadl jsem ji za ruku a táhl jsem ji pryč od Jakea.Vykroutila ruku z té mojí a zadívala se na mě. ″Já nikam nejdu! Nenechám vás to udělat, ani jednoho z vás. Nemůžete ho zmlátit, dostanete se do problémů. Jste zatraceně blbý!" Vykřikla. Slzy jí stékaly po tváři, když mluvila.″Andílku, budeš muset odejít, hned," nařídil jsem. Nezůstane tady, blízko toho chlapa, v žádnym případě, protože pokud by se na ní špatně jen podíval, nebyl bych schopnej se ovládnout, natož udržet pod kontrolou Jakea.Divoce zavrtěla hlavou. Vždycky byla tvrdohlavá, obvykle jsem to na ní miloval - ale ne právě teď. Fajn, když nechce spolupracovat. Popadl jsem ji, zabalujíc ji do náruče jsem ji zvedl ve svatebním stylu. ″Liame, neopovažuj se!" Vykřikla, její tvář červenala vztekem, jak se snažila dostat dolů. Zavrtěl jsem hlavou, vypořádám se s jejím vztekem potom, bude se na mě zlobit dlouho a tiché noční zpracovávání bude rozhodně stát za to, jen abych věděl, že je úplně v bezpečí. Začala vzlykat a objala mě kolem krku, jak jsem ji odnášel z domu. Sakra, to mě zabíjí! Nenávidím ji vidět brečet.Políbil jsem ji na stranu hlavy. ″Ššš, všechno bude v pořádku, slibuju. Prostě potřebuju, aby si byla v bezpečí, takže se budu moct soustředit na udržení Jakea v klidu, OK?" Řekl jsem upřímně.Dorazili jsme k mému domu a rychle jsem otevřel dveře, směřujíc ke gauči. Posadil jsem se a držel jsem si ji na klíně, jemně ji houpajíc. ″Prosím, nedostaň se do potíží, Liame, prosím," žadonila, objímajíc mě pevněji.″Nedostanu. Teď musím jít vedle. Ty zůstaneš tady, nechoď nikam, dokud pro tebe nepřijdu. Rozumíš? Můžeš to pro mě udělat?" Zeptal jsem se zoufale.Popotáhla a odtáhla se, aniž by se na mě podívala. ″Tak jen jdi," odsekla vztekle, pohybujíc se pryč z mého klína se posadila na gauč. Opravdu se jí to vůbec nelíbilo.Zasténal jsem, nenávidíc její rozzlobený výraz.″Miluji Tě, Andílku. Prostě potřebuju mít tebe a naše dítě v bezpečí," vysvětloval jsem, jak jsem ji políbil na tvář, hladíc jí přes její ploché bříško. Bojoval jsem s nutkáním usmívat se při pomyšlení, že v ní roste moje dítě, šťastnej, že to malé dítě bude blíž k ní, než ke komukoliv jinému na další osm měsíců. Přikývla a zavřela oči, tiché slzy jí pořád padaly po tváři.Vstal jsem a otočil se k odchodu. ″Liame?" Zavolala, jak jsem došel ke dveřím. Otočil jsem se, doufajíc, že se usměje. ″Taky Tě Miluji. Pokud půjdeš do vězení za vraždu, budu na tebe čekat," řekla bez jakýchkoli emocí v hlase. Nebyl to vtip, opravdu si myslela, že půjdu do vězení.Neodpověděl jsem, prostě jsem odešel. Nebyla tam na to žádná odpověď. Vážně se mnou měla nervy a já budu mít pak co dohánět. Nikdy bych neudělal nic, co by nechtěla předtím a teď to nenávidím dělat.Běžel jsem zpátky k Jakovi. Přecházel po obýváku, vypadajíc vražedně nasranej. ″Jaku, musíš mě vyslechnout," řekl jsem, popadl jsem ho za ramena a otočil ho čelem k sobě.″Já vím, já vím. Nemůžu nic dělat, pokud si nezačne on. Jen si s ním chci promluvit a říct mu, aby kurva vypadl z našich životů, ale jestli se ke mně přiblíží, přísahám...." Zaťal zuby. Nemusel dokončit větu, už jsem věděl, co udělá a nemělo to být bezbolestné.Asi po deseti minutách před domem zastavilo auto. Popadl jsem Jakea za rameno, jak vyskočil z gauče. ″Kurva uklidni se, Jaku. Rozumíš?" Usměrňoval jsem ho. Přikývl a já zamířil ke dveřím. Otevřel jsem a ten hajzl tam stál a nasraně se na mě díval. Ruce mě svědili potom, abych ho uškrtil. Neviděl jsem ho od té doby, co jsme ho vyhodili dveřmi a za ním všechny jeho věci, před třemi lety, ale vypadal přesně stejně, jak jsem si ho pamatoval.″Liam James, trochu si vyrostl, co?" Prohlásil, jízlivý, jak si mě prohlížel.″Stephen Walker, přestal si obtěžovat mladý holky?" Opáčil jsem, moje ruka pevně tiskla kliku, až mě boleli prsty.Zíral na mě a protlačil se kolem mě do domu. ″Kde jsou kurva Jake a Amber?" Zeptal se rozzlobeně.″Já jsem tady. A Amber je venku," řekl Jake klidně. Možná, že potom všem bude v klidu.″Ty malá sračko! Vždycky děláš zasraný problémy! Kde je kurva moje žena a syn? A taky sebou beru Amber," vykřikl Stephen, šel chodbou dozadu. Cítil jsem, jak ve mně roste vztek každým okamžikem, jak vyslovil jméno mého Andílka. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, potřebuju být silný.Jake se začal smát. ″Jo, OK," řekl sarkasticky. Myslím, že se svého otce snaží vyprovokovat, aby se do něčeho pustil. Myslím, že měl v plánu nechat ho, aby mu jich první pár vrazil, aby mohl říct, že to byla sebeobrana.″Kde jsou?" Stephen skoro vykřikl. Vždycky měl špatnou náladu.″Teď ti to řeknu, starouši, pokud někdy znovu přijdeš do blízkosti mojí sestry, zabiju tě," zavrčel Jake. ″Rozumíš mi? Musíš opustit město. Hned. Není tu nic, co by si opouštěl. Ani Ruby tě nechce, nikdo tě nechce," odplivl si.Lehce se usmál, když k němu Stephen přistoupil blíž, s rukama sevřenýma v pěsti. ″Tohle všechno je tvoje zasraná vina! Ty a Amber jste museli otevřít ty vaše špinavý držky a říct Johnnymu, co se stalo. Zničili jste mi všechno, všechno, ty bezcenej kuse hovna. Měl jsem kurva strčit tvojí matku dolů ze schodů, nebo tak něco, když mi řekla, že je s tebou těhotná," vykřikl Stephen rozzlobeně.Sakra, to je kretén.Jake ho popadl a praštil s ním o zem, vyrážejíc mu dech.Sakra! Popadl jsem Jakea právě, když se ho snažil praštit a odtáhl jsem ho pryč. ″Takhle ne! Jaku, takhle ne," křičel jsem a snažil jsem se ho zadržet.″Pusť mě! Já ho kurva zabiju. Liame, pusť mě!" Křičel Jake a snažil se mě setřást.″Jaku, uklidni se!" Slyšel jsem, mluvit Amber.Při zvuku jejího hlasu mi zamrzla krev. Co tady sakra dělá? Všichni jsme se otočili a spatřili ji, jak stojí ve dveřích. Rychle jsem pustil Jakea a šel jsem za ní, ale ten hajzl byl mezi mnou a ní. Popadl ji za zápěstí. Trhla sebou a snažila se svou ruku vytáhnout z jeho sevření.″Ty! Ty si všechno zkurvila!" Zařval na ni.″Pusť jí, hned!" Zavrčel jsem skrz zaťaté zuby, sotva zvládajíc svůj hněv. Slyšel jsem, jak mi srdce buší až v uších, byl jsem tak nasranej, že se mi třásly ruce. Chtěl jsem ho zabít ve třech sekundách, pokud jí nepustí.Otočil se na mě, nenávist jasná v jeho tváři. ″Seru na tebe! Je to moje dcera," zařval, hrubě s ní trhl blíž k sobě. Ona se otočila a snažila se ho odtlačit pryč. Jeho obličej ztvrdl. Vrhl jsem se vpřed v tu samou chvíli, kdy ji tvrdě praštil do obličeje.Popadl jsem ho za košili a praštil do obličeje, těšil jsem se z trhliny na jeho nose, kterou způsobila moje pěst. Odtáhl jsem ruku a praštil jsem ho znovu a znovu, ignorujíc bolest, která s každou ranou projížděla mojí rukou víc a víc. Po čtvrtém, nebo pátém úderu se jeho tělo trošku zapotácelo, tak jsem ho strčil proti zdi, takže jsem ho nemusel zvedat a praštil jsem ho znovu a znovu. Vkládal jsem do toho všechnu svou nenávist, všechen vztek a bolest a bezmoc, které jsem kdy cítil, když jsem se díval, jak moje holka brečí ze spaní. Nikdy už bych tomuhle chlapovi nedovolil, aby jí znovu ublížil. Zhroutil se na podlahu, omotávajíc si paže kolem hlavy, ale já jsem nechtěl přestat, nemohl jsem přestat. Tak jsem ho místo toho začal kopat.Najednou, mě Jake chytil zezadu a praštil mě obličejem proti zdi. Co to sakra dělá?″Ne! Ještě jsem neskončil! Vypadni ode mě sakra pryč. Jaku, jdi pryč!" Zakřičel jsem, snažíc se ho zoufale ze sebe dostat, takže bych mohl zabít chlapa, který udělal mému Andílkovi ze života utrpení. Odstrčil jsem se od zdi a snažil jsem se osvobodit.″Amber je zraněná, Liame," řekl Jake, znovu mě strčil ke zdi, jeho paže na mém zátylku.″Jen jdi ode mě. Nech mě to dokončit!" Zavolal jsem, pořád bojujíc proti jeho sevření.″Liame, Amber je ZRANĚNÁ!" Křičel Jake.Počkat, co říkal? Amber? Ach můj Bože.″Co? Kde? Kde je?" Zeptal jsem se zoufale. Neviděl jsem, že je zraněná, udeřil ji a ona spadla a všechno, co jsem mohl vidět, byl on. Do prdele! Pustil mě a já jsem se otočil a podíval jsem se na ni, ležela na boku, stočená do klubíčka. Bylo mi zle, když jsem k ní běžel, rychle se nad ní ohýbajíc. ″Andílku?" Zašeptal jsem, sklonil jsem se a pohladil jsem ji po červené tváři, kam ji praštil.Naříkala a pokusila se pohnout, způsobujíc, že přidušeně zalapala po dechu. ″Bolí to, Liame. Prosím, to tak moc bolí," vykřikla, dívajíc se na mě zoufale. Vypadala vyděšeně, vypadala tak vystrašeně, že jsem cítil, jak mi srdce při pohledu na ní přestává bít.″Co tě bolí, Andílku?" Zeptal jsem se a snažil jsem se jí utišit, jak jsem se sklonil a políbil ji na bolavou tvář. Potřeboval jsem pro ni trochu ledu, nebo tak něco a pak bude v pořádku, bude mít týden nebo tak zlou modřinu, ale bude to v pořádku.″Moje břicho," zaskřehotala, brečela, obrátila tvář k podlaze a hystericky naříkala.Bolí jí břicho? Podíval jsem se jí na břicho, ochranitelsky se kolébala. Mohl jsem vidět, jak jí dole na noze džínsy prosakuje krev. Zastavilo se mi srdce, nemohl jsem dýchat. Všechno, co jsem mohl vidět, byla krev, všechno, co jsem mohl slyšet, bylo její vzlykání a naříkání.AmberSlyšela jsem, jak přijelo auto, tak jsem vyskočila a rozeběhla jsem se k oknu. Trhla jsem sebou, když jsem ho viděla vystoupit z auta a jít vztekle směrem k domu. Bylo mi zle. Nemohla jsem je to nechat udělat, dostanou se do tolika problémů. Nesnesla bych ztratit ani jednoho z nich. Nechtěla jsem, aby se Jake dostal do potíží, ale vážně by mě zabilo, kdyby se kvůli tomu dostal do problémů Liam.Kousla jsem se do rtu, přemýšlela jsem. Možná bych tam prostě mohla jít a být další svědek, pak, když se něco semele, bych taky mohla říct, že to byla sebeobrana. Další svědek by určitě pomohl jejich případu. Ach sakra, Liam mě za to zabije! Vyběhla jsem z domu směrem k tomu našemu. Mohla jsem slyšet křik přicházející zevnitř a zastavila jsem se, cítila jsem známý strach, který jsem vždycky cítila, když jsem byla dítě. Nemohla jsem se pohnout z místa, bylo to, jako bych byla zmrazená. Slyšela jsem jeho hlas, jak řve a krev mi zmrzla v žilách - ale byl tam Jake a Liam, oni na mě vždycky dávali pozor, vždycky. Měla bych pro ně udělat, co jsem musela udělat, být svědkem, že dá první ránu.Plížila jsem se ke dveřím, nebyly zavřené, tak jsem prostě zatlačila. ″Tohle všechno je tvoje zasraná vina! Ty a Amber jste museli otevřít ty vaše špinavý držky a říct Johnnymu, co se stalo. Zničili jste mi všechno, všechno, ty bezcenej kuse hovna. Měl jsem kurva strčit tvojí matku dolů ze schodů, nebo tak něco, když mi řekla, že je s tebou těhotná," vykřikl otec rozzlobeně.Zakňučela jsem, protože mému bratrovi právě řekl hrozný slova. Můj otec byl vždycky odpornej, ale tohle bylo nízký i pro něj.Slyšela jsem zasténání, takže jsem zatlačením otevřela dveře, abych viděla Liama, jak drží Jakea, zoufale se snažíc udržet Jakea dál od otce, který stál u zdi a zlostně zíral. ″Takhle ne! Jaku, takhle ne!" Křičel Liam na Jakea, jak ho zadržoval rukama.Jake se neuklidňoval. Tvář měl rudou vzteky, jediná věc, která ho mohla zastavit, když na tom byl takhle, jsem byla já. Nenáviděl mě vidět rozrušenou, nebo něco, je prostě tak přehnaně ochranitelský.″Jaku, uklidni se!" Prosila jsem zoufale.Zarazil se v pohybu a Liam ho odstrčil, dívajíc se na mě šokovanej a trochu vystrašenej. Pohnul se směrem ke mně a já jsem viděla, jak se otec pohnul v tu samou chvíli, on byl tak mnohem blíž, než Liam a blokoval Liamovi cestu. Neměla jsem ani čas se vzdálit, než mě popadl za zápěstí a tvrdě stiskl, jeho tvář naštvaná a rudá. Trhla jsem sebou, když mě zmáčkl víc, způsobujíc, že mi rukou vystřelila bolest. Snažila jsem se od něj rychle ruku odtáhnout, ale nechtěl mě pustit.″Ty! Ty si všechno zkurvila!" Zařval na mě, zarývajíc mi nehty do kůže. Nemohla jsem dýchat.″Pusť jí, hned," nařídil Liam, vypadajíc tak rozčileně, že mě to vlastně děsilo.Otec se k němu otočil, pořád mě pevně držel. ″Seru na tebe! Je to moje dcera," zařval, škubajíc se mnou, takže jsem ztratila rovnováhu a klopýtla k němu blíž. Cítila jsem z jeho dechu alkohol, to způsobilo, že mi bylo zle. Otočila jsem se a kroutila rukou, snažíc se vysvobodit. On mě pořád nepouštěl, tak jsem mu plácla ruku na hruď a strčila jsem ho tak tvrdě, jak jsem jen mohla. Nepohnul se ani o píď. Viděla jsem, jak se jeho ruka pohybuje, a zavřela jsem oči, věděla jsem, že mě chce praštit.Jeho ruka se střetla s mojí tváří, takže jsem měla pocit, jako by mi explodovala hlava. Zavrávorala jsem zpátky a narazila jsem do příborníku. Bolest, kterou jsem nikdy ve svém životě nezažila, mi střílela skrz břicho a do dolní části zad. Bylo to, jako by mě někdo bodl. Chytila jsem se příborníku, snažíc se zůstat na nohou, jak jsem zasyčela skrz zuby. Jake přiběhl a popadl mě, tahajíc mě dolů na podlahu, posadil nás a opřel o příborník.″Do prdele. Ambs, jsi OK?" Zeptal se zoufale, kolébajíc mi hlavu na hrudi.Omotala jsem si ruce kolem břicha, snažíc se dýchat přes bolest. ″Ne," zachraptěla jsem. Ale ne, ztrácím dítě! ″Liam? Kde je Liam?" Zeptala jsem se, otevřela jsem oči a rozhlédla se po něm, ale sotva jsem něco viděla, protože jsem měla oči plné slz. Slyšela jsem zachrochtání a sténavý zvuk. Ach Bože, on ne....prosím, řekněte mi, že to nedělá! Zamrkala jsem a podívala jsem se, viděla jsem Liama, jak mlátí mého otce znovu a znovu, jeho obličej byl obraz vzteku. Nehodlal přestat, dokud by nebyl bez dechu. Tohle to bylo. Liam ode mě bude odtrhnut a já ztratím dítě. Cítila jsem, že se mi srdce rozpadá na milion kousků.″Jdi ho zastavit," zašeptala jsem, sotva schopná mluvit.″Ne. Nech ho, ať ho zabije," zavrčel vztekle Jake.Zavrtěla jsem hlavou. Ach Bože, prosím! ″Jaku, jdi ho zastavit! Pro mě, prosím? Potřebuju ho. Řekni mu, že jsem zraněná. Já ho potřebuju," zalapala jsem po dechu, jak se přese mě převalila vlna nevolnosti, zvedajíc mi žaludek. ″Liame?" Zavolala jsem zoufale, ale bylo to sotva šeptem.Jake se přesunul. ″Já ho dostanu," řekl rychle, jak vyskočil. Převalila jsem se na bok, tahajíc si kolena k hrudi, držíc si břicho. Ach prosím, ať neztratím to dítě! Stisknutím jsem zavřela oči proti bolesti, o pár vteřin později mě Liam pohladil po tváři, bylo to jako žihadlo.″Andílku?" Zašeptal, znějíc vystrašeně, což mi znovu zlomilo srdce. Jak mu můžu říct, že jsem ztratila dítě? Byl kolem toho tak šťastnej, jak mám ty slova sakra vyslovit? Chtěla jsem kolem něj omotat ruce a mít ho držícího mě a všechno by bylo pryč. Liam by to mohl dát do pořádku, mohl by dát všechno do pořádku.Přesunula jsem se, abych vstala, ale zasáhla mě čerstvá vlna bolesti, až jsem zalapala po dechu. ″Bolí to, Liame. Prosím, tolik to bolí," zamumlala jsem, dívajíc se na jeho dokonalou tvář. Vypadal, že si o mě dělá takový starosti. Ztrácela jsem všechno. On půjde do vězení a já budu sama. Jak mám žít bez něj?″Co tě bolí, Andílku?" Zeptal se, jak sklonil hlavu a políbil mě na tvář.″Moje břicho." Nemohla jsem se dívat na jeho tvář, když si uvědomil, že ztrácím dítě, nechtěla jsem vidět tu bolest, jak to tam devastuje. Obrátila jsem tvář k podlaze a vzlykala jsem. Byla to úplně moje chyba. Prostě jsem měla zůstat v jeho domě, jak mi řekl. Kdybych tam teď byla, dítě by bylo v bezpečí a Liam by nečelil vězení. On zmlátil mého otce jen proto, že jsem tam byla, neudělal by to, kdybych prostě zůstala. Proč jsem tam prostě nemohla zůstat, jak mi řekl?″Jaku! Zavolej sanitku!" Vykřikl Liam zoufale. Jemně mě hladil vzadu po hlavě. ″Ššš, všechno je OK, Andílku," zavrněl. Cítila jsem, jak se kolem mě omotává jeho paže, takže jsem otočila hlavu směrem k němu. Ležel vedle mě. Jak to sakra, že mě pořád utěšuje? Tohle všechno je moje chyba - proč na mě nekřičí?″Já se tak omlouvám," řekla jsem upřímně. Všechno je zničený, on mě teď už nebude chtít, když jsem zabila naše dítě.Sklonil hlavu a políbil mě na čelo. ″Andílku, nemáš se za co omlouvat," zašeptal, pohybujíc se blíž ke mně. Jeho ruka mě hladila v kruzích na břiše, tak jemně, že jsem to mohla sotva cítit.″Je to moje vina," zvolala jsem, znovu jsem vzlykala. Divoce zavrtěl hlavou a odstrčil se ode mě. Cítila jsem, jak se mi láme srdce. Věděla jsem to, teď mě opustí. Vstal a přešel k mému otci, který se snažil vstát z podlahy a začal ho znovu mlátit, křičíc proud nadávek.Jake ho shodil na zem. ″Nech toho! Jdi k Amber, hned!" Nařídil, rozzlobeně se na něj dívajíc.Liam přikývl a rozběhl se zpátky ke mně. ″Zvednu tě, OK?" Řekl tiše.Zavrtěla jsem hlavou, nechtěla jsem se pohnout. ″Ne, to ne. Prosím, ne," zašeptala jsem. Bolest byla tak velká, že mi bylo špatně. Vypadal, jako by byl taky v bolestech, jak si nade mnou dělal starosti, dávajíc mi vlasy pryč z obličeje, mě něžně políbil, šeptajíc konejšivá slova.″Kde je ta zpropadená sanitka?" Křičel na Jakea.″Na cestě. Co s ní je?" Zeptal se Jake, klečíc u mého boku. Stiskla jsem Liamovu ruku, nechtěla jsem vidět, jak se perou, protože Jakovi přeskočí kvůli dítěti.″Je těhotná, Jaku," vysvětlil Liam a políbil mě na tvář.″T....těhotná?" Koktal Jake. Liam přikývl a ustaraně se na mě podíval.″Ujistím se, že za to zaplatíte, vy dva sráči!" Křičel otec ode dveří. Jake a Liam se oba zvedli, ale já jsem chytila Liamovu ruku, nechtěla jsem být znovu sama.″Vypadnu, než tě zabiju já sám, a jestli ztratí svoje dítě, přísahám bohu, že seš mrtvej," zavrčel Jake jedovatě.″Jaku, prosím," zašeptala jsem, už jsem nechtěla potíže.″Dítě? Ona je těhotná? Malá coura," zavrčel otec.Liam byl tak naštvanej, že jeho tvář byla celá rudá, jak se posunul, aby ho znovu dostal. V tu chvíli, jsem slyšela pořád hlasitěji sirény. Liam se ke mně prudce otočil, jak se slabě usmál. ″Teď to bude v pořádku, Andílku, tady ti pomůžou. Všechno bude v pohodě," řekl tiše. Vzhlédla jsem a viděla, že je otec pryč, Jake stál u dveří a čekal na sanitku.Liam se na mě díval, jeho nádherné modré oči plné starostí. Tolik jsem ho milovala, jak budu zvládat, když mě opustí a půjde na vysokou a všechno, co mám, by odešlo a co bych pak měla?S Jakem přišel zdravotník. ″Co se stalo?" Zeptal se Liama.″Ona je těhotná. Andílku, bouchla ses do břicha, nebo tak něco?" Zeptal se Liam, pevně mě držíc za ruku. Přikývla jsem, bála jsem se pohybovat v případě, že by pak bolest byla ještě horší, nemohla jsem toho o moc víc zvládnout.″Jak je těhotenství daleko?" Zeptal se zdravotník.″Pět týdnů," odpověděl Liam, prosebně se na něj dívajíc.″OK. Dobře, pojeďme do nemocnice, podívám se na vás v sanitce. Bolí vás to ještě někde jinde, Amber?" Zeptal se zdravotník.″Záda a boky." Trhla jsem sebou, jak mi hnul zády.Přikývl. ″To se může někdy stát. Vypadá to, že by to mohl být potrat," řekl omluvně. Kývla jsem na souhlas. Věděla jsem, že už tu nemůže být žádná možnost, že by to nebyl potrat, bylo to prostě moc zatraceněbolestivý na to, aby to bylo něco jinýho. Liam mě cestou tam držel celou dobu za ruku, jen mě pozoroval, nemluvil. Jeho obličej byl obrázek žalu. Bylo mu zle, mohla jsem vidět bolest v jeho rysech, jak se na mě díval. Neodpustí mi.Když jsme se tam dostali, byla jsem v malé kabince a lékař přišel téměř okamžitě. ″OK, Amber, budu se muset podívat a zjistit, jestli je vaše děložní hrdlo otevřené," vysvětlil, natahujíc si rukavice.Podívala jsem se na Liama, zděšená, svírajíc jeho ruku pevněji. ″Ššš, všechno bude OK. Jsem tady. Všechno je v pořádku," konejšil mě, jemně mě volnou rukou hladil po obličeji. Vykřikla jsem, jak mnou projela bolest, takže mi stékaly čerstvé slzy, jak lékař prováděl vyšetření. Liam mějemně políbil, dívajíc se na mě se zlomeným srdcem.″Je mi to líto, vaše děložní hrdlo je otevřené, je to potrat. Musíme ten postup urychlit. Jste v pátém týdnu, takže tohle je ten nejbezpečnější a nejsnadnější postup," řekl doktor, odhazujíc rukavice, po kterých byla rozmazaná krev.″Jaký postup?" Zeptal se Liam.″Říká se tomu ERPC. Je to chirurgický zákrok. Provádí se to v celkové anestezii a my odstraníme všechny stopy těhotenství," vysvětlil, dívajíc se trochu smutně.Chirurgický zákrok?″Je to bezpečné?" Zeptal se Liam, svírajíc mou ruku pevněji.Lékař přikývl. ″Je to ten nejbezpečnější způsob. Mohli bychom to nechat vymizet v průběhu příštího týdne, nebo tak, ale to je s vyšším rizikem infekce. Pro Amber je nejlepší, když to všechno rychle odstraníme."Přikývla jsem, chtěla jsem, ať to skončí, nechtěla jsem týden silně krvácet, zvlášť kdyby to bylo tak bolestivý, jako je to teď celou tu dobu. Liam se na mě podíval, čekajíc až se rozhodnu. ″OK," zamumlala jsem a zavřela jsem oči.″Dobře, no, půjdu a ujistím se, že je operační sál volný. Je to velmi rychlý postup. Potom se hned vrátíte," uvedl doktor, kývajíc na Liama, jak rychle odešel.Popotáhla jsem a obrátila jsem se k Liamovi. ″Já se tak omlouvám, Liame, je to všechno moje vina."Zalapal po dechu a divoce zavrtěl hlavou. ″Přestaň to říkat! Není to tvoje vina, Andílku. Přestaň se obviňovat. To ten hajzl to udělal, ne ty." Sklonil se nade mnou a jemně mě políbil na čelo.″Ne. Neměla jsem opustit tvůj dům. Řekl jsi mi, abych tam zůstala. Měla jsem tě poslechnout, a teď jsem zabila naše dítě," vzlykala jsem a cítila, jak se mi znovu láme srdce.Opatrně za mnou vylezl na postel a objal mě, snažíc se se mnou nehýbat. ″Nic z toho není tvoje vina, ty jsi nezabila dítě, Andílku. Je to prostě jedna z těch věcí. Víš, že jsem pevně přesvědčenej, že se všechno děje z nějakýhho důvodu, neměli jsme to dítě mít. Nejsi na vině.Kdyby nic jinýho, je to moje chyba, kdybych mu neřekl, ať od tebe vypadne, nemusel by tě praštit," řekl tiše. Zavrtěla jsem hlavou a zabořila tvář do jeho hrudi, pevně se ho držíc, to nebyla jeho vina, v žádnym případě za to nemohl on. ″Miluji Tě," šeptal mi znovu a znovu do ucha, dokud se nevrátil doktor a nevzal mě na operační sál.Liam kráčel po boku postele, až jsem se dostala k místnosti, kam dál nesměl. Něžně mě políbil, oči mu zářily smutkem a bolestí. ″Budu tady, až se probudíš. Miluji Tě víc, než cokoliv jiného," slíbil.Usmála jsem se při jeho slovech. Pořád mě miluje, on měpořád chce. Jen jsem doufala, že tyhle věci neříká jen proto, že jsem rozrušená a v bolestech. Modlila jsem se, abych mě opravdu ještě chtěl potom, co jsem udělala.LiamJakmile byla za dveřmi, pryč z mého pohledu, zhroutil jsem se na zem a dal si hlavu do dlaní. Bolelo mě celý tělo. Byla v takových bolestech a já jsem nemohl nic dělat. Ztratili jsme dítě a z nějakýhoidiotskýho důvodu se obviňovala za to, co udělal ten kretén. Stiskl jsem ruce v pěst a přitlačil jsem si je na oči, snažíc se o něm nepřemýšlet. Čím víc jsem o něm přemýšlel, tím víc jsem odtud chtěl vypadnout a rozbít mu hlavu - ale nemohl jsem to udělat. Musel jsem tu být pro svoji holku, až se probudí. Teď si nepotřebovala dělat starosti o nic jinýho.Věřil jsem v to, co jsem jí předtím řekl. Pokud bychom to dítě měli mít, pak bychom ho měli. Potratila, protože to tak mělo být. Vždycky jsem věřil, že se všechno děje z nějakého důvodu - ale nezastavilo to to, že přijít o dítě bolí jako čert. Perfektní dítě, které jsem si představoval, že bude v každém směru po mámě. Zavřel jsem oči a opřel se o zeď, čekajíc, až vyjde. Sotva jsem si všiml, když přišel Jake a sedl si vedle mě, ovinul mi ruku kolem ramen.″Potratila," zamumlal jsem.Jakova paže se mi kolem ramen utáhla. ″Jo. Bude Ok, Liame,"ujistil mě, stiskl mi rameno.Byl jsem opravdu překvapenej, že měnezmlátil kvůli těhotenství jeho malé sestry, ale abych byl upřímněj, o to jsem se prostě nemohl starat. Nemohl by mi způsobit nějakou větší bolest, než jsem už cítil, jediná, která mi mohla ublížit ještě víc, byla můj Andílek. Ona je jediná, která má tu moc mě zabít.Po asi čtyřiceti minutách jí přivezli z operace, ještěspala z narkózy. Rychle jsem vyskočil, prohlížejíc si jí. ″Je v pořádku?" Zeptal jsem se zoufale, poskakujíc po boku postele, protože ji tlačili chodbou.″Všechno šlo dobře. Všechno jsme odstranili. Bude v pořádku. Měla by se začít probouzet z anestezie během hodiny. Přes noc si jí tu necháme a zítra někdy kolem odpoledne může jít domů. Den, nebo tak se nesmí namáhat," potvrdil doktor. Přikývl jsem a následoval ji do jejího pokoje, sedl jsem si vedle její postele a pevně jsem ji držel za ruku. Jake a já jsme tiše seděli vedle její postele, nebylo tam nic co říct, nic co by to mohlo zlepšit.Po asi půl hodině, se její ruka v té mojí pohnula. Rychle jsem vyskočil, jak se jí zachvěly oči. Tohle bylo po druhé během tří dnů, kdy se mi takhle probouzela, a jen jsem se modlil k Bohu, aby to takhle nikdy znovu nebylo, protože jsem toho nemohl zvládnout víc.″Ahoj, Andílku," zamumlal jsem a lehce ji pohladil po tváři, vypadala bolestně a už se začínala dělat modřina tam, kde ji uhodil.Otočila hlavu směrem ke mně, ale neotevřela oči. ″Zůstal jsi," vydechla, v rozích úst jí hrál malý úsměv.Ona se bála, že bych ji opustil?″Samozřejmě, že jsem zůstal." Jemně jsem ji políbil. Zafňukala a sevřela mi lehce předek košile, jak mě políbila zpátky.″Miluji Tě tak moc, Liame," zašeptala.″Já vím, že jo, ale já Tě Miluji víc," opáčil jsem. Nikdo nikdy nemiloval tak, jak já miluju ji.Jake si odkašlal a já jsem se odtáhl, pořád ji pevně držíc za ruku. Naklonil se a objal ji. ″Je mi líto, že jsi ztratila svoje dítě,Ambs," řekl, vypadal, jako by to skutečně myslel vážně.Přikývla a smutně se usmála. ″Jo, mě taky," odpověděla, její hlas se zlomil, jak promluvila.″Půjdu a zavolám Ruby a Johnnymu. Taky zavolám tvým rodičům, Liame," řekl Jake, políbil ji na tvář a zmizel za závěsem, dávajíc nám trochu soukromý.″Lehneš si ke mně?" Zaskřehotala.Přikývl jsem a pomalu za ní vylezl na postel. ″Máš bolesti, nebo tak něco?" Zeptal jsem se, jak jsem kolem ní opatrně omotal ruku.″Ne tak úplně. Bolí to, ale není to zdaleka tak zlý, jak to bylo." Trhla sebou, jak se na posteli pohnula.Zavřel jsem oči a zabořil jí obličej do strany krku. ″Musíšmě přestat takhle děsit. Vážně mi brzy přivodíš infarkt," škádlil jsem ji, snažíc se odlehčit náladu.Zasmála se bez humoru. ″Jsem tak unavená, Liame." Otočila hlavou, tisknouc se k mému krku.″Tak jdi spát, Andílku," zavrněl jsem, tahajíc deku výšk ní, aby byla v teple.Usínala a zase se probouzela po dobu několika hodin. Dávali jí víc léků proti bolesti, ale ona řekla, že je OK. Po několika hodinách ji nechali slézt z postele a jít na záchod, pokud byla v doprovodu dvou sester - což vůbec neoceňovala.V devět hodin přišla sestra, smutně se na mě usmála. ″Je mi líto, ale návštěvní hodiny skončili. Budu vás muset požádat, abyste odešel," řekla omluvně, když usadila Amber zpátky do postele.″Vážně? Nemůžu zůstat? Nebudu dělat problémy, prosím? Budu spát v křesle, nebudete ani vědět, že tady jsem," prosil jsem, dělajíc na ní obličej, který jak se zdálo, na ní fungoval tak dobře, jako na Amber.Povzdechla si a obrátila oči v sloup. ″Fajn. Ale pokud se někdo zeptá, proplížil jste se sem. Rozumíte?" Zeptala se s úsměvem a zavrtěla hlavou.Zakřenil jsem se. ″Díky." Wow, ta tvář fungovala i na ostatní lidi.Jake se rozloučil, slíbil, že první věc, kterou ráno udělá je, že se vrátí a přinese mně a Amber věci na převlečení. Jakmile byl pryč,posunula se na posteli, lehce sebou trhla, ale snažila se přede mnou předstírat, že jí to nebolí.″Budu spát v křesle, Andílku," protestoval jsem a zašklebil jsem se při pomyšlení, že jí přimáčknu, nebo tak něco.″Prosím, Liame?" Prosila.Sakra, proč téhle holce nemůžu říct ne? Povzdechl jsem si a zul si tenisky, lezl jsem za ní do postele. Přitiskla se mi k hrudi a plakala, než usnula.Probudil jsem se opravdu brzy ráno, někdo třásl mojí rukou. Vzhlédl jsem a viděl dva muže, jak tam stojí, oba se na mě přísně dívali. Co to sakra je? Ach sakra, budu mít problémy, že jsem tady spal!″Liam James?" Zeptal se jeden z nich.Přikývl jsem a tiše jsem se posadil. ″Ano," zašeptal jsem, snažíc se neprobudit Amber. Příliš pozdě, zakroutila se a vyskočila, kdyžviděla, že tu stojí dva chlapi.″Liame Jamesi, zatýkáme vás pro podezření za těžké ublížení na zdraví. Máte právo nevypovídat, všechno co řeknete, může být použito proti vám u soudu. Máte právo na advokáta. Pokud si právníka nemůžete dovolit, bude vám přidělen," prohlásil, jak uchopil mou ruku.Cože? Ten hajzl vznesl obvinění?