Já jsem hetero! / Yaoi Cz

8. kapitola

Ještě nějakou dobu jsem se převaloval v posteli, než jsem se konečně odhodlal vstát. Bože, musim se vzchopit! Přece nejsem padavka. A teplouše ze mě ty dva rozhodně neudělaj. Dobře, možná se mýmu tělu líbilo, když se mu kapku věnovali, ale to bylo všechno. Rozhodně v tom nebylo nic takovýho, že bych se chtěl věnovat já jim. To teda vůbec ne! Už ta představa, že by ode mě chtěli vykouřit se mi hnusí, takže se mnou jejich přihrátí nemá nic společnýho.

Rozhlédl jsem se pořádně po pokoji a snažil se najít alespoň nějaké oblečení. K mé smůle tu nebylo nic, co bych si na sebe mohl vzít. Teda pokud jsem nepočítal své nyní už zničené trenky. Vážně super. I když byly od vietnamců, tak pořád něco stály! Budu chtít plný odškodný a ještě nějaký úroky za to, jak je ze mě dostaly. To jim jen tak nezapomenu. Co kdyby se omylem netrefil? To by mohlo vážně ublížit mému pokladu.

Naštvaně jsem strhl z postele prostěradlo a důkladně si ho zavázal okolo pasu. Rozhodně jsem neplánoval jít za těma dvěma princezničkama nahej a už vůbec tady na ně čekat jak prase na porážku. Kdo ví, co by mi zase udělali. I když, nějakýmu tomu líbání bych se nebránil. Nebo tomu, jak si dokonale pohrávali s mým ouškem, krkem a bradavkama. Znovu cítit ten pocit, že se o mě někdo zajímá a touží po mě. Tak a dost, Tome, vzpamatuj se! Ty dva případy ti hlavu nezamotaj. Vzpomeň si na Cecilku. Na její jemnou kůži a velké srdce.

Kapku se mi podařilo zchladit mysl. Nerad to přiznávám, ale v tu chvíli mi nedošlo, že ta myšlenka mě měla spíš ještě víc rozpálit, než zchladit. Konečně jsem se odhodlaně vydal ke dveřím a hned na to je prudce otevřel. Hodlal jsem jim ukázat, že mě jen tak něco nezlomí. Nebudu žádná jejich poslušná loutka. Potřeboval jsem plán, jak je rozeštvat, abych se mohl nenápadně vypařit.

„Kde mám sakra oblečení?!" Co nejhlasitějc jsem vykřikl. Až teď jsem se stihl pořádně porozhlédnout, kde to vlastně jsem. Obývák spojený s kuchyní. Napravo místnosti byla velká 3D televize, pře dní gauč, na kterým by se tři lidi najednou museli hodně mačkat, a na ním se doslova rozvaloval Ondra. Na druhé straně místnosti, kde byl barový pultík, za kterým se nacházela malá kuchyňka, byl Adam. Že by uměl vařit? Tomu se dalo jen těžko věřit.

Oba se na mě pobaveně podívali. Nebyl jsem si jistej, jestli kvůli tomu prostěradlu, který jsem si tak pracně zamotal kolem pasu, nebo protože jim přišla vtipná moje otázka.

„Tome, tady přece oblečení potřebovat nebudeš. Na co by ti tu asi bylo? Nejsi tu od toho.. aby ses tu promenádoval v oblečení. Kvůli tobě to tam teď budeme muset vracet.. a tady nejsou žádný služky. Fakt děkuju. Tohle mě ještě nikdo nedonutil udělat. Teď si přijdu, jako bys mě připravil o moje panictví.. " ozval se z gauče Ondra.

„Chceš to pomoct sundat, Tomí?" přidal se Adam, když se s talířem plným palačinek vydal k Ondrovi a hned na to je položil na stůl.

Až když jsem se podíval na palačinky mi došlo, jakej mám vlastně hlad. S pohledem stále upřenym na mym cíly jsem si mlsně olízl rty a jen na oko reagoval na jejich pošťuchování.

„Chodit Vám tady nahej teda rozhodně nebudu. Najděte si někoho jinýho! Určitě tu máte i jiný prostěradla.. a chci alespoň nějaký tričko kurva." I přesto jsem dál sledoval palačinky.

„Hmm..tričko. Dobře, to nezní špatně. Ale to prostěradlo nám dáš. Výměnnej obchod."

Nevěřícně jsem se podíval na Adama, když to řekl. Fakt souhlasil s tím, co jsem řekl? Rychle jsem pokýval hlavou na souhlas, než si to mohl stihnout rozmyslet. Jenže to jsem nepočítal s tím, že si stoupne, svlékne tričko, při tom mimochodem ukáže světu svůj vypracovaný hrudník, a hodí mi ho. Nevěřícně jsem na něj koukal a teprve potom, co se ozval Ondrův hlas jsem si uvědomil, o co jim doopravdy šlo.