Únos

24.Díl

"No dobrý den slečno...zase pozdě jako obvykle...běžte si sednout do své lavice.."
"Pane učitela ale já..."
Přerušil mě.. "Slečno Sergeyová ušetřete nás prosím vašich trapných výmluv a běžte si sednout na místo!!"
To si nikdo nevšim toho, že jsem rok nebyla přítomná?? Šla jsem uličkou do své lavice a stále jsem na sobě cítěla pohledy všech.Sedla jsem si vedle Suzy
"Beo, kde jsi byla?"
"Ty sis všimla?"
"Joo...nebyla jsi tu rok...co se divíš.."
"Jas se zdá nikdo z učitelů si nevšim"
"Dámy!! Zmlkněte!!" Sprahnul nás učitel svým pohledem a zas pokračoval ve výkladu..Tenhle předmět mě opravdu nebavil..
"Slečno Sergeyová?...k tabuli prosím.."
"Ale pane učiteli!"
"Slečno Sergeyová, řekl jsem k tabuli!!!" Zas mu na čele naběhla ta žíla.Měl jí tam vždycky když byl naštvaný.
"Rok jsem tu nebyla!!"
"Nevymlouvejte se! A nakmitejte k té tabuli!" Nemělo cenu mu odporovat..Vstala jsem z lavice a šla.
"Pane učiteli! Beáta tu vážně rok nebyla!"
"Joo noo!"
"To je fakt!"
Začali se mě postupně zastávat spolužáci a učitel se zamračil a pokynul mi ať se zase vrátím na místo.

*ze školy jsem šla s Danielem, Lukášem, Klárou, Honzou a Sebastiánem. Chodila jsem s něma vždycky..máme stejnou cestu..
"Slyšeli jste to?" Zeptal se Honza když jsme procházeli přes les
"Buuu ono tady strašiiii!!!"
"Hhh! Lukáši...nechovej se jak malý je nám 16...a né 12.." Napomenula ho Klára...A všichni jsme přikývli..jeho chování se nám všem zdálo trapné a dětinské.Dál jsme kecali o tom kde jsem byla, vymluvila jsem se že jsem byla vážně nemocná..
"Zas!" Vykřikl Honza.Otočili jseme se směrem k lesu a očima ho prelétli
"Nic tam není.." Řekl Sebastián a šel. Ostatní se rozešli za ním.
"Ne...někdo tam je!" Vykřikla jsem a rozběhla se za něma
"Ale neblbni, kdo by tam byl..?" Zeptala se mě Klára
"Já Vám taky říkal že nás někdo sleduje.." Pověděl naštvaně Hanis
"Jste máklí?? Nikdo nás nesleduje a už pojďte.." Řekl naštvaně Lukáš.
"Jedinej máklej jsi ty...Já vám říkam...někdo tam je!!!" Všichni krom Honzy se na mě blbě podívali a zakroutili hlavou.
Šli jsme dál a kecali ale já se na nic jiného než na muže v lese soustředit nemohla.Pořád jsem ho viďela, pořád mi byl v dohledu.Procházel kolem stromů dál a dál za náma a najednou zavadil kapucí o větev a kapuce se mu strhla.
Ne...ne...nee...To nemůže být možné!!
"Lidi, mohli bychom jít rychleji? Prosím? Celkem spěchám.." Zeptala jsem se..chtěla jsem být co nejdál od tud...
"Jasan.." Všichni jsme přidali do kroku..