Plechová kopyta

8. Den se ustálil

"VSTÁÁÁÁÁÁÁVEEEEEEEEEEEJ!" zaječel někdo a Penny vyskočila na nohy. Chvilku nevěděla, kde je a co se děje, protože se zrovna probudila ze strašidelného snu. Zpanikařila a rozhlédla se okolo.

Balónek se na ni usmíval od okraje pódia. "Mno, jestli budeš takhle vyvádět pokaždé, když tě vzbudím, tak tě další porucha čeká tak během dvou dní."

"Proč na mě tak ječíš?!" utrhla se na něj Penny. "Copak hoří? Málem jsem vyletěla z kůže leknutím!"

"První den práce! Za půl hodiny otevíráme, tak se na to psychicky připrav. Jo a mimochodem," neodpustil si, "nevím, jak bys chtěla vyletět z kůže v tomhle stavu, jestli víš co myslím..."

Zabiju ho, jestli to udělá ještě jednou! pomyslela si, ale nakonec to nechala plavat. Ujistila se, že je všechno na svém místě - figurky, papíry a pastelky i hračky - a seskočila z pódia podívat se, jestli ostatní nechtějí pomoct. Odmítli ji s tím, že požádat o pomoc by měla spíš ona. První den pro ni určitě bude hektický. Penny tedy s mrmláním vylezla zpátky za oponu. Zvládne to. Udělá na všechny dojem. Včetně sebe, jak pevně doufala.

Možná, že kdyby to opravdu nezvládala, řeknou jí, ať to radši nedělá. Ať radši zůstane schovaná. A to ona nechtěla. Chtěla být právoplatným členem týmu. Chtěla, aby jí věřili. I přesto, že byla mladší. A neměla jako jediná ruce. A nezažila, co zažili oni. Na druhou stranu ale byla u jedné vraždy taky. U svojí vraždy.

Zhluboka se nadechla a vydechla, i když to nebylo třeba. Byl to přežitek z lidského života. Nebude na to myslet. Teď má nový život, jestli tomu tak může říkat. Má kamarády a ochránce zároveň. To zvládne!

*

Nejdřív se vůbec nic nedělo. Bylo po ránu a žádní lidé nesnídají pizzu, pokud nejsou zoufalí. A tak pizzerie čekala... A čekala...

Přišlo poledne. A pizzerie se začala zalidňovat. Spousta dětí byla ve Fazbear's v den, kdy se stavělo pódium Equestrie, a teď si vyžebraly návštěvu nového kamaráda. Navíc to samozřejmě každý vypověděl alespoň pěti kamarádům nebo kamarádkám. A tak bylo v pizzerii plno. Cheeks se nestačila otáčet.

Když byly asi dvě odpoledne, bylo už v restauraci dost těsno, a tak nastal onen moment.

Reddy začal: "Ahoj děti! Ahoj maminky a tatínkové! Vítejte v pizzerii Freddyho Fazbeara. To jsem já. Ale nejsem tady sám. Přivítejte kamaráda BonBona!"

BonBon vběhl na pódium s kytarou v ruce a zahrál jakousi rockovou melodii. Pak přivítal děti a řekl: "Ale všude je potřeba i dívčí krása, a tak máme taky naší milou Cheeks!"

Cheeks vkráčela na pódium jako modelka a s úsměvem dětem zamávala. Potom řekla: "Ale ani teď nejsme sami. Zamávejte Balónkovi a Marionette!"

Tedy, ne že by Marion neznělo jako pro holku, ale aspoň to zní trochu elegantně, pomyslela si Penny. Marionette je mnohem horší...

"A dnes se k nám připojí nový kamarád!" - Reddy.

"Nebo spíš vlastně kamarádka!" - Cheeks.

"Přivítejte... Penny the Pony!" zavolal BonBon. Opona se otevřela a Penny byla najednou obklopená dětmi. Dívaly se na ni s úžasem, obdivem a zvědavostí. Zazmatkovala. Co teď? Ale nahraná data jí přihrála a ona začala zpívat:

Mé jméno Penny je,

a chci teď říct vám všem:

Chci vykouzlit na tváři úsměv a rozzářím váš den...