Friday 13th

Uvězněni s vraždícím psychopatem...

,,Jsme uvězněni ve škole s vraždícím psychopatem bez možnosti dostat se nějak ven." řekla jsem a zoufale si sedla na schody ,,Skvělý" řekl Honza a sedl si vedle mě, ostatní nás následovali. Začali si povídat, protože nám v podstatě už nic jiného nezbývalo. Jelikož nešly ani světla, museli jsme si svítit svíčkami. Bylo to celkem strašidelný, ale za ten celý den jsem toho zažila tolik, že svítit svíčkami uprostřed chodby ponořené v temnotě, bylo to nejmenší. Seděli jsme tam takových dobrých 15 minut, ale v tom přilétla naše další spolužačka- Áďa (jsme ve třídě 3 Adély) Rozzářily se mi oči, protože jsem ji celý den neviděla. Zvedla jsem s jasným cílem obejmout ji, ale ona mě odstrčila a začala křičet ,,Utíkejte!" a běžela někam pryč. ,,Co?" optala se Deila. Najednou se sami zhasli svíčky a ze shora se ozývalo dupaní. Poslechli jsme ji, okamžitě se celá naše parta zvedla a běžela v Ádi stopách. Vběhli jsme do slepé uličky, kde se ani jeden z nás neorientoval. A teď kam, už jsme byli zoufalí a neskutečně vyčerpaný. Doběhli jsme k naši třídě, což byla ta největší blbost, co jsme mohli udělat. Proč? Protože tím, že se schováme do třídy si moc nepomůžeme. Naskládali jsme se tam a spatřili dvě klubíčka ležící v rohu. ,,Co to sakra je?" zeptal se Honza. Anet vystoupila z davu a mířila přímo k tomu, po chvilince se zarazila a jen koukala. Nikdo nechápal co to má znamenat ,,Anetko? Co se děje?" optala jsem se ji, ale odezva žádná. Vypadalo to, že je v šoku, nehýbala se, jen koukala. ,,Buďte všichni zticha!" zakřičela Deila a navázala na to hned další větou ,,Anet, jsi v pohodě?" Anetka se na nás otočila, potom zase zpět na roh a nakonec se rozeběhla přímo k nim. ,,To je Míša s Vandou!!" začala hystericky křičet. Bez váhání jsem utíkala přímo k nim a obě jsme začaly brečet. Otočila jsem Vandy tělo k sobě a dívala se ji přímo do obličeje ,,Vando! Vando!" to samé udělala Anet s Míšou.

 ,,Mami nech mě spát" řekla Vanda a překulila se na druhou stranu. 

,,No to nemyslíš vážně!" křikla jsem na ni až ji to probudilo. 

,,Co se děje?" rozespale se optala.

,,Já myslela, že už nežiješ a ty si tady spíš, to máš tak tvrdý spánek? Sakra tys mě vyděsila!" křičela jsem na ni, protože jsem se o ni hrozně bála, ale zároveň ji objala.

,,Adell kašli na to, hlavní je, že je v pohodě." řekla Gabča.

,,Pardon, že přerušuji vaši zbytečnou hádku, ale mám tu důležitější otázku" řekl Jirka.

,,Jakou?" 

,,Co teď? To tu jako budeme čekat, než přijde a odstřelí nás tady nebo pobíhat po škole pro nic za nic, protože se stejně nikam nedostaneme?"

jen jsem vzdychla..Nevěděla jsem co říct, sama jsem z toho byla zmatená.

,,Jsme v pasti chápete?!" vstoupila do toho Deila

,,Nepřežijeme!!!" začala šílet Áďa 

,,Ticho sakra! Tím, že tu budeme šílet ničemu nepomůžeme!" utišila jsem je.

No jo, co se ale vlastně bude dít..Sice jsem zavelila ať nešílí, ale my vlastně žádnou možnost na útěk nemáme... Nikdo z nás neměl tušení co bude. Byla jsem dost vyčerpaná, natáhla jsem se na lavici a koukala do stropu. Všichni jsme si někde ulehli a společně přemýšleli nahlas...Honza začal zívat a já jsem teda taky nebyla moc fresh. Netrvalo to ani minutu a já už o ničem nevěděla..

,,Vstávejte! Hej vstávejte!!!" probudila nás Míša svým voláním.

,,Doprdele!" vylítla silná slova od Deily.

,,No do háje!" jsem vykřikla, když jsem otevřela oči a přede mnou...