Don't run, stay with me. [Dramione]

1.kapitola

Tak, rozjíždím novou povídku se zaměřením na Dramione! :D
Tuhle povídku bych chtěla psát i z pohledu Hermiony a jejích pocitů. Jak jste si jistě přečetli v popisu, bude to o vzájemné důvěře těch dvou, která se bude postupně více a více prohlubovat, to ovšem bude záležet jen na naší hnědovlásce .Tak se pusťte do čtení, lajkujte, popřípadě komentujte! :)

Právě se připravovala na firemní večírek. Nikdy na žádném večírku nebyla, už jen kvůli tomu, že neměla ráda, když byla ve velké společnosti. Dobrý přítel jejího otce celou jejich rodinu pozval, takže musela vypadat dobře. I když jí bylo dvacet jedna let, momentálně na krátkou chvíli bydlela u rodičů, protože se měla za čtrnáct dní přestěhovat. Právě stála před zrcadlem ve svém starém pokoji.

Otevřela skříň, ale jediné šaty které našla byly světle růžové s obyčejným střihem a sahaly až na zem.. Nelíbily se jí a co víc, nepřipadaly jí vhodné pro tento večer. Neměla čas si sehnat nové, ale proč by to dělala? Je přeci čarodějka. Vytáhla tedy hůlku a začala kouzlit. Z bledé růžové udělala sytě červenou, délku upravila tak, že jí šaty sahaly nad kolena a materiál uzpůsobila příjemným a elastickým. Když si je oblékla, musela uznat, že odvedla skvělou práci. Podívala se na své hodinky.
Měla ještě půl hodinu na to, aby udělala něco se svým zevnějškem a neposlušnými vlasy.
Nanesla lehké stíny a tenkou vrstvu řasenky a pak vzala rtěnku, která dokonale ladila s šaty.
Potom se pokusila pomocí kouzla narovnat své kudrliny, ale po chvíli to vzdala. Taková práce kvůli jedinému večeru!, rozčilovala se. Začala ji pohlcovat panika, když začal docházet čas.
,,Hermiono, za chvíli vyrážíme!"slyšela zvolat její matku.
Sakra, sakra, sakra, sakra! Hlavně klid, Grangerová. Uklidni se.
,,Za chvíli jsem u vás!"odpověděla hlasitě.
Urovnala si vlasy na stranu, vzala narychlo nějaký sprej a vmísila si ho do nich. Když se prohlédla v zrcadle, řekla si, že to nevypadá zas tak hrozně. Vlastně jí to celkem slušelo a své kudrliny neměla jako afro, což bylo hlavní. Usmála se na sebe, obula si boty na podpatku a vydala se za svými rodiči, co na ní čekali venku. Její matka zalapala po dechu. ,,Moc ti to sluší drahoušku."
Poté nastoupili do auta a vyjeli na určenou adresu.

Hotel The Piccadilly byl umístěn na Shaftesbury Avenue. Tuto oblast znala už z dřívějška, navíc odtamtud byl jen pár minut chůze například Trafalgar square , Piccadilly Circus Tube Station nebo Eros Statue.
A právě v tomto hotelu se měl odehrát ten večírek.Měli tam přespat na noc. Hermiona měla mít pokoj pro sebe, s číslem 372. Služba jí odnesla menší tašku, kde si přibalila hygienu a věci na převlečení.
Přes recepci vešli do sálu. Trochu jí připomínal Velkou síň v Bradavicích, i když byl o něco menší a neměl začarovaný strop. Ale v Bradavicích zase nebyl bar s kompletní obsluhou. Ostatní hosté většinou tančili, ale u baru seděl mladík přibližně jejího věku. Než si ho stihla prohlédnout pořádně, cestu jí zastoupil přítel jejího otce, pan Jenkins. ,,Výborně Johne, jsi tady! Á samozřejmě jsi přivedl svou krásnou ženu Grace,"řekl dobrosrdečně a letmo políbil hřbet ruky její matky. ,,To je tvá dcera? Ani si nepamatuji, kdy jsem tě viděl naposledy Hermiono. Byla jsi ještě takové malé děvče, sotva tvému otci vyšší než po pás a jaká krasavice z tebe vyrostla! Musím tě představit svému synovi...Olivere!"
Oliver byl hubený, vysoký mladík. Měl tmavě hnědé vlasy a týž barvy i oči. Mile se na ni usmál.
,,Smím prosit o tanec?"nabídl ruku a Hermiona ji z lehkým začervenáním přijala.
Nevěděla proč, ale hned jak vstoupili na parket, celý sál se na ni díval. Začala se cítit nesvá.
,,Proč se na mě tak dívají?"zašeptala Hermiona a raději se Oliverovi dívala do očí.
,,Jdeš tančit se synem pořadatele tohohle večírku,"uchechtl se. ,,Pozornosti se bohužel nevyhneš."
Dál neodpovídala a soustředila se na tanec. Nebylo to ani zapotřebí, protože Oliver byl vskutku velmi dobrý tanečník a tak ji vedl. Byla mu za to vděčná, protože si nedokázala představit, jaký by to byl trapas, kdyby udělala nějaký přešlap. Vzhledem k tomu, že měla šaty nad kolena a ještě se na ně díval celý sál, bylo by to nepřehlédnutelné.

,,Jak je možné, že naši otcové se znají už tolik let, ale my se ještě vůbec nepoznali?"zeptal se udiveně Oliver a pozoroval, jak se ladně pohybuje.
,,To netuším."odpověděla se smíchem. Samozřejmě že to věděla. Téměř polovinu svého dětství strávila v Bradavicích a rodiče se nezmiňovali známým, kam odjela.
Chvíli si povídali a když skončila asi už třetí písnička, uznali, že je vhodná doba k odpočinutí.
Oliver navrhl, že půjdou k baru a Hermiona ochotně souhlasila. Chtěla si ovšem dávat pozor a pít a odejít jako dáma. Nerada by to s alkoholem přehnala.
Posadili se a Hermioně se málem zastavilo srdce. Ten mladík, co tu seděl už při jejím příchodu byl Draco Malfoy. Otočil na ni svou špičatou tvář a plavé vlasy mu spadaly do obličeje. Byl zjevně opilý.
Údivně zahvízdl.,,Páni Grangerová, tobě to sekne."
,,Počkat, vy se znáte?"zeptal se trochu vyděšeně Oliver a těkal pohledem z Draca k Hermioně.
,,Chodili jsme spolu na školu. Nečekal bych, že z té šprtky bude jednou taková šťabajzna, jinak bych se jí nejspíš tak neposmíval, že je mud-"
,,Že jsem taková mudrlantka."skočila mu do řeči Hermiona a hodila po něm vražedný pohled. Tak tohle přesně potřebovala, že zrovna v mudlovském Londýně narazí na opilého Draca Malfoye, který kdykoliv může vyzradit jejich tajemství.
,,A...a...Odkud se znáte vy?"zeptala se nervózně Hermiona a doufala, že Malfoy bude držet pusu.
,,Je to rodinný přítel."odpověděl stroze Oliver. Nevypadal, že by mladého Malfoye měl v lásce.
Aspoň něco měli společného. Najednou Malfoy vstal a malátně měl namířeno k bufetu.
Hnědovláska za sebou nechala Olivera a zrychlenou chůzí následovala toho idiota.
,,Malfoyi, kolika lidem tady vyprávíš o kouzelnickém světě?"pronesla skrze zaťaté zuby.
,,Barmanovi a recepční jsem říkal, jak skvěle by se sem vyjímal ten noční strop co máme v Bradavicích."řekl opilecky a hleděl na ni přivřenýma očima. Pak vzal z vázy růži a podal jí onu květinu. ,,Dneska ti to sluší."pronesl s výdechem, ze kterého byl cítit jasně Jack Daniels.
Nakrčila nos, ale nabízenou růži si vzala. ,,Měl by sis jít lehnout."
,,Tak to bys mě měla jít uložit."zamrkal na ni. Hermiona natáhla ruku a vťala mu políček.
,,Co se tu děje?"otázal se pan Jenkins, který právě přiběhl, když viděl tu podívanou.
,,Pan Malfoy je unavený."řekla odměřeně Hermiona. Jenkins pochopil situaci a tak zavolal Olivera, aby ho dovedl k jeho hotelovému pokoji.

Hermiona šla spát, když večírek skončil, což bylo o půlnoci. Její apartmá bylo velmi hezké. Když vstoupila, ihned jí pohled spadl na obrovskou manželskou postel s nebesy. Vždycky si přála takovou mít. Hned v ložnici měla dveře vedoucí k balkonu. Otevřela je a pocítila na kůži chladný letní vánek.
Měla výhled na okolní domy a ruch na ulicích. Byla tam židle, tak si na ni sedla a přemýšlela.
Myšlenky se jí zastavily nad vztazích. Většinou byly nevydařené. Měla prostě štěstí na hňupy.
Věděla, že o ni Ron stojí. Dokonce se je i Harry snažil dát dohromady, ale nikdy jim to moc neklapalo.
Ale Oliver vypadal jako fajn kluk. Dneska se k ní choval mile, dokonce i po tom, co Malfoy odešel...
,,Nádherná noc, že?"
Vyděšeně se otočila a spatřila Malfoye, také vykukující z vedlejšího balkonu. Nejspíš (k její smůle) mají pokoj hned vedle sebe. Odfrkla si.
,,Už jsi vystřízlivěl?"zeptala se chladně.
,,Ani moc ne."odpověděl a zavzdal si z lahve vína.
,,Ty ještě pořád piješ?"zeptala se zděšeně. ,,Bude ti špatně."
,,Mám k tomu své důvody." Hnědovlásce přišlo neomalené ptát se jaké důvody, tak raději mlčela.
Zvedla se k odchodu.
,,Dobrou noc, Hermiono."popřál jí. Zarazila se. To bylo poprvé, co ji nazval Hermionou a ne Grangerovou. Neodpověděla a vydala se obhlédnout koupelnu.
Vlezla pod sprchu, aby si smyla všechen ten make-up a stála tam asi 20minut. Pak ulehla do postele a nechala se unášet do bezesného spánku.