Don't run, stay with me. [Dramione]

5.kapitola

Otevřela dveře a objevila se v rozlehlé předsíni. Vzdálené bouchání se neslo celým domem a neměla tušení, odkud vychází. Kuchyň byla prázdná, obývací pokoj taky. Ke koupelně jen přitiskla ucho a když neslyšela žádnou vodu nebo zvuky, pokračovala dál ve hledání. Nahlédla do dalších dveří a zjistila, že tam má Draco hernu. Kulečník, fotbálek, televize s gaučem a automaty. Ale tady také nikdo nebyl.
Vystoupala schody a prohlížela si jednu ložnici za druhou. Bouchání bylo hlasitější. Kde sakra je?
Otevřela další dveře. Ocitla se v nějaké pracovně. Byly tam police plné knih, (které ji na pohled přímo uchvátily) a dva mahagonové stoly. Až teď si všimla žebříku za dveřmi. Zdolávala každou příčku, dokud se neobjevila na půdě. Draco měl na sobě upnuté bílé kraťasy s červenými pruhy po stranách a černé tílko. Hermiona konečně zjistila co bylo zač to bouchání. Draco celou dobu bušil do boxovacího pytle. Na židli kus od něj stála nedopitá láhev rumu.
Nejspíše si jí v tom návalu adrenalinu nevšiml a dál se zápalem boxoval. Asi po pěti dalších minutách přestal a s hlubokým oddechováním se posadil. Chvíli si otíral zpocený obličej do ručníku a vypil asi půl litru vody naráz. Rozhlédl se po místnosti a konečně jeho oči narazily na Hermionu. Vyjeveně vykulil oči a vyskočil na nohy.
,,Nevěděl jsem, že přijdeš."
,,To jsem nevěděla ani já."usmála se.
,,Proč tu jsi?"zeptal se opatrně.
,,Viděla jsem ten papír o vystěhování. Do zítra se máš pakovat. Našel sis už nové bydlení?"
,,Ne."řekl sklesle.
,,Tak si zabal."řekla a snažila se udržet v sobě smích, když viděla Dracův šťastný výraz.
Do dvou hodin byly všechny Dracovi věci přesunuty do jejich nového domu.
,,Ty budeš spát tamhle."řekla Hermiona a ukázala Dracovi jeho novou ložnici. Koupelna byla bohužel jen jedna. Myslela, že jako chlap nebude mít tolik věcí, ale dost se zmýlila. Dům vypadal hned jinak.
,,Máš hlad?"zeptala se ho a zamířila do kuchyně.
Aniž by čekala na odpověď, začala vytahovat suroviny z lednice. Rozhodla se, že uvaří špagety.
Začala vařit a vůbec si nevšimla, že Draco na se na ni celou dobu dívá.
Hermiona mezitím napustila vodu do kastrolu a položila ho na sporák. Pustila si hudbu v radiu a při tom si pobrukovala. Zatímco míchala omáčku a dávala do ni přísady, přemýšlela. Vůbec jí vlastně nedošlo, jaké bude bydlení s Dracem. Nabídla mu pokoj jako kamarádka, doufala, že to nebral nějak jinak. Snad si nemyslí že...Ale to ne. Nechápala, proč ji napadla taková hloupost. Bylo by to absurdní.
Náhle ucítila, jak ji něco lechtá na šíji. S leknutím se otočila a přímo za zády spatřila Draca.
,,Tohle mi nedělej."řekla s předstíranou naštvaností a loktem ho šťouchla do žeber.
Draco už na ni nedokázal jen tak hledět. I když by to mohl dělat celé hodiny a hodiny, stejně by ho to neomrzelo. ,,Chceš pomoct?"zeptal se.
,,Ne, už to mám skoro hotové."řekla, vypnula sporák, slila špagety a polila je omáčkou.
Draco se nemohl nabažit jídla. Házel to do sebe o sto šest a vypadal jako někdo, kdo celý týden nejedl. Když měl prázdný talíř, spokojeně se opřel o židli.,,Nejlepší špagety, jaké jsem kdy jedl."
Hermiona se spokojeně usmála, sebrala nádobí a chystala se ho umýt.
,,Počkej, udělám to já."ozval se Draco, došel k dřezu a začal umývat. Chvíli na něj překvapeně zírala a pak se odebrala do obýváku. Zařízený ho už měla, stačilo jen vyplnit prázdné poličky. Vzala tedy svojí větší krabici a začala dávat své věci tam, kam by měly patřit. Draco se svým vybalováním začal též.
Ani si to neuvědomili a už přišel večer. Tma pohlcovala celý dům, dokud se konečně nerozhodli rozsvítit. Hermiona zapálila svíčky a rozmístila je po obýváku. Pak se uvelebila na gauč a pustila se do dokumentů, které musela vyplnit do práce. Draco se zavřel do pokoje. Asi po hodině vyčerpávajícího papírování panovalo v domě úplné ticho. Přešla k ložnici Draca a zaklepala.
,,Draco? Jsi tam?"zvolala a vyčkávala. Uslyšela nějaký třesk, nejspíše skla. Okamžitě otevřela dveře.
Draco seděl na zemi, opřený o postel a vedle něj ležela rozbitá láhev ohnivé whiskey.
Jediným mávnutím hůlky odstranila rozlitou tekutinu i láhev.
,,Jak jsi sem propašoval tu flašku??? Všechen alkohol jsem ti vyhodila."řekla Hermiona zvýšeným hlasem.
,,To všechno nebylo. Měl jsem své zásoby."zamumlal Draco, postavil se na nohy a zamotal se.
,,Hele, pokud u mě chceš bydlet, musíš přestat pít."řekla vážně, pomohla mu do kuchyně a dostávala do něj vodu, aby vystřízlivěl. Takových abstinenčních záchvatů bude víc, pomyslela si. Slíbila, že mu přeci pomůže. ,,Máš toho víc?"
,,Ne. Tahle byla jediná."odpověděl a dopil sklenici vody.
Asi v jedenáct se vystřídali v koupelně a oba se odebrali do svých ložnic spát.
,,Dobrou noc."řekl Draco, když oba dva zavírali dveře. Ložnice měli hned naproti sobě.
,,Dobrou."popřála Hermiona.
Ulehla do své nové postele a okamžitě usnula.

Ozval se výkřik a pak vše zase utichlo. Vstala z postele, vyhlédla z okna, ale nikdo na ulici nebyl.
Potichu otevřela dveře od Dracovy ložnice a nahlédla. Draco seděl na posteli, kolena měl k sobě přitisknutá a hlavu schovanou v dlaních.
,,Co se děje?"zašeptala Hermiona. Zvedl hlavu. ,,Nic, vše v pořádku."Snažil se, aby to znělo klidně, ale ona to stejně poznala.
Zavřela dveře a přešla k němu. Posadila se vedle něj na postel a zahleděla se mu v tmavém přítmí do očí. ,,Mně to můžeš říct."řekla něžně.
Jsou si tak podobné, pomyslel si Draco. Pokaždé, když zavřel oči, viděl ji před sebou.
Někteří mívají v nočních můrách děsivé věci, příšery, vrahy...
Draco měl v každém svém snu poslední chvíle s ní.