Don't run, stay with me. [Dramione]

11.kapitola

Podělala to. Za všechno může ona. Kdyby se Draca nesnažila změnit, možná by teď ležel vedle ní.
I když by se očekávalo, že po jejich odloučení bude Hermiona spát ve své ložnici, opak byl pravdou.
Aby přiznala barvu, do své postele nezavítala už hodně dlouhou dobu. Vlastně od svých narozenin, kdy se s Dracem poprvé milovali. 3 měsíce. Nutila ho do spousty věcí...
Pod peřinou se zavrtěla a víc se přitiskla ke svému plyšákovi. Ano, pokud se vám zdá, že je dětinské spát v posteli se svým oblíbeným medvídkem, když je vám 22 let, máte pravdu. Ale ke komu jinému by se mohla přitulit? Opět jí vhrkly slzy do očí a proti své vůli začala už tu noc po několikáté plakat.

Stála v hale nemocnice a vzpomněla si, jak ji Draco držel v náručí, když měla zraněnou nohu.
Proč tu vlastně je? Co tu dělá? Možná doufala, že ho tu potká, ale nikde vidět nebyl. Na jakém že patře to pracuje? Byla jeho přítelkyně 3 měsíce a nepamatuje si to?! Dostala na sebe vztek.
Vždyť si ho ani nezasloužím,pomyslela si. Rychle rozmrkala slzy a zklamaně se otočila k odchodu.
,,Hermiono?"
Draco tam stál s vykulenýma očima v lékokouzelnickém plášti a blokem v ruce.
,,A-ahoj,"vykoktala.
,,Ehm...Co tu děláš?"zeptal se zmateně.
,,No, víš. Řekla jsem si, že navštívím profesora Lockharta,"řekla rychle.
,,Aha,"Vypadal dost překvapeně. Vůbec se mu nedivila.
,,Tak..eh...Čau."vypravila ze sebe a už utíkala do výtahu.
Mezitím, co výtah stoupal výše do pater, v duchu se Hermiona proklínala.
Bože, byl přímo přede mnou a já si vymyslím tohle??? Jsem fakt příšerná.
Nezbývalo jí tedy nic jiného, než doopravdy navštívit pana profesora Lockharta.
Vystoupila ve 4. patře, kde byla Trvalá poškození způsobená zaklínadly a vešla do povědomých dveří.
Jako tehdy před sedmi lety, vypadalo to tu úplně stejně. Pár postelí, přičemž vzadu byl závěs, za kterým nejspíše stále leželi Longbottomovi. Pohled jí ihned spadl na usmívajícího se profesora Lockharta. V ničem se moc nezměnil, jen vlasy měl více protkané šedinami.
,,Um, pane profesore?"zeptala se Hermiona a více přistoupila k jeho posteli.
,,Já vás znám?"vykulil oči a něco si stále maloval na papír pastelkami.
,,Jsem vaše bývalá studentka. Hermiona Grangerová,"řekla. Profesorovi se rozzářil úsměv.
,,No ovšem! Napíšu ti autogram!"zvolal nadšeně a ze zásuvky vytáhl štos jeho fotografií.
,,Ne, děkuji, jen jsem -"
,,Ale to se přece vůbec nemusíš stydět, že chceš mou fotografii. Víš kolik lidí ji touží mít? Máš to štěstí, že já ti jednu dám. Jsem totiž krásný,"
,,Eh, tak dobře,"řekla Hermiona.
,,Kterou barvičkou mám vybarvit tu květinu? Asi žlutou, to je má oblíbená barva,"liboval si Zlatoslav poté, co jí předal jeho fotografii s podpisem plným vlnkami a hvězdičkami.
,,Ne, vaše oblíbená barva je přeci fialová,"řekla zamračeně a dost ji překvapilo, že si to pamatuje.
,,Oh, vážně?"vytřeštil oči.
,,Psal jste to ve svých knihách,"odpověděla.
,,Já napsal nějaké knihy?"otázal se a pak se hlasitě rozesmál.
,,Jo. Tak já už půjdu pane profesore. Mějte se hezky,"řekla rozpačitě a šla zpátky k výtahu.
Když byla v přízemí, narazila opět na Draca a zastavila ho.
,,Měli bychom si promluvit,"řekla.
,,Mám teď práci,"řekl tiše Draco a najednou ho hrozně zaujaly špičky jeho bot.
,,Opravdu to nemůže počkat?"zeptala se prosebně.
,,Rozhodně nemůže,"ozvalo se za nimi. Byl to Lucius Malfoy a měřil si ji povýšeným pohledem.
,,Já se ptám Draca, ne vás,"odsekla. Draco neřekl ani muk a dál se díval do země.
,,Zřejmě s tebou mluvit nechce,"ušklíbl se Lucius.
Hermiona se naposledy podívala na Draca, otočila se na podpatku a odešla.

DRACO

Díval se s podivnou prázdnotou v břiše jak odchází. Proč nic neřekl? Jen mlčel jako idiot.
,,Vážně si s ní nemůžu promluvit?"
,,Ne, Draco. Je to mudlovská šmejdka, copak jsi zapomněl?"zašeptal mu do ucha. Jako by Draca najednou přesvědčil.
,,Vlastně máš pravdu,"Cítil, jak se mu derou tahle slova z úst, ale nevěděl, jestli to bylo proti jeho vůli.
,,Chtěl jsem tě jen zkontrolovat, jestli jsi v pořádku, ale když se tu ukázala ona..."a znechuceně se ušklíbl.
,,To nevadí, klidně běž domů,"řekl klidně Draco a uvědomil si, že za chvíli musí podávat lektvary pacientům.
,,Pracuj, dokuď ti neskončí směna a pak jdi rovnou domů,"nakázal mu Lucius a vyšel ven z nemocnice.

HERMIONA

Vzchop se, Grangerová! – Tohle si snažila říkat, aby se uklidnila po dalším přívalu slz. On tam jen tak stál a nic neřekl. Jak jí to mohl udělat? To se tak snadno nechal ovlivnit svým otcem?
Vypadá to, že už je opravdu konec.

Uběhly dva týdny a za tři dny měl být Štědrý den. I když jí bylo stále smutno, dokázala to v sobě nějak překonat a pokračovat dál. Byla na sebe docela i hrdá, některým lidem to po rozchodu trvá mnohem déle. Uvědomila si, že se nemůže pořád takhle trápit. A tak žila přesně tak jak předtím, jen byla v domě sama a nespala ve své ložnici. To ticho bylo občas depresivní.

Druhý den, když si v obývacím pokoji četla, zazvonil zvonek. Neměla tušení, kdo by to mohl být, ale v hloubi duše si přála, aby to byl on.
Nevěděla, jestli má být zklamaná, nebo šťastná, ale byl to Harry.
,,Páni, ahoj. Nečekala jsem, že mě navštívíš,"podivila se.
,,No, dlouho jsme se neviděli a poslední dobou když tě potkávám na Ministerstvu...Připadáš mi smutná, tak jsem si myslel, že by jsi potřebovala nějak zlepšit náladu,"řekl Harry a v ruce držel kousek dortu.
,,Pekli jsme ho s Ginny,"vysvětlil, když ho pozvala dál. Hned jak donesla kávu, spustil:,,Tak co se děje?
,,O tomhle se s tebou bavit nemůžu,"řekla Hermiona.
,,Aha, jasně. Kde je Draco?"
,,Jak jsi -"vyhrkla. Vždyť to vůbec neví.
,,Intuice. I když to byl můj úhlavní nepřítel, bavit se s tebou o tom můžu. Pohádali jste se, že tu není?"
,,Jo...Byla to ta největší a snad jediná hádka...A...já jsem tu sama,"a slzy jí opět vytryskly z očí.
,,Teď ti položím otázku a chci, abys odpověděla opravdu upřímně. Miluješ ho?"zeptal se vážně.
Na chvíli se zamyslela a nechala propustit uzdu svým citům. Musela si to všechno uvědomit.
,,Ano,"hlesla.
,,Tak na co čekáš? Ukaž mu, co k němu cítíš! A jestli tě nebude brát vážně, stojí ten vztah celý za prd,"
,,Ale já nevím, jak je to s námi. Je to prostě složité, nejde to definovat a ani nevím, jestli on miluje mě,"Cítila, jak jí slzy stékaly po tváři. Harry sevřel její ruku do své dlaně.
,,Víš, když jsem zjistil, že k němu něco cítíš, byl jsem zpočátku hodně zmatený. Terorizoval nám život, urážel nás, nejvíc tebe a Rona a málem měl na svědomí tisíce obětí. Ale pak přišlo pochopení. Voldemort jím manipuloval, vyhrožoval mu a já si uvědomil, že to dělal všechno pro to, aby přežil on i jeho rodina,"řekl a dodal:,,Ale to nemění nic na tom, že je to hajzl,"
Hermiona se pousmála. ,,On se změnil, Harry,"
,,Pokud to říkáš ty, tak ti věřím,"
,,Nechává se ovlivňovat svým otcem,"řekla tiše.
,,Zkoušela jsi s ním promluvit?"zeptal se.
,,Ano. Nechtěl se mnou mluvit,"odpověděla a sklopila pohled.
Harry si povzdechl. ,,Potřeboval by dostat pár facek, aby si to srovnal v tom svém tupém mozečku,"
Po nějaké chvíli už Harry musel jít, protože slíbil Ginny, že se vrátí včas domů.
Hermiona byla ráda, že se za ní stavil.

DRACO

Když mu skončila směna, právě vycházel ze dveří nemocnice, když ho někdo prudce přirazil na stěnu.
Byl to ten kretén Potter a hůlku mu držel u krku.
,,Opovaž se jakkoliv bránit, Malfoyi,"supěl.
,,Co chceš?!"vypálil na něj.
,,Kde bydlíš?"zeptal se, aniž by odpověděl na předchozí otázku.
,,O co ti vlastně jde?!"vykřikl Draco a Potter mu hůlku přimáčkl více ke krku.
,,Mluv!"řekl chladně.
,,U rodičů. Spokojený?"
,,A nenapadlo tě, že na tebe ten tvůj tatíček používá kletbu Imperius?"
,,To je hloupost. Nikdy by ji na mě nepoužil,"odsekl.
,,Občasné výpadky paměti, věci, co by jsi nikdy neřekl, dělání všeho, co po tobě tvůj otec chce...
Opravdu tohle v poslední době nezažíváš? Neříkáš pořád náhodou, že tě štve, jak ti rozkazuje, hmm?
A teď to najednou všechno děláš bez jediného nesouhlasu. To je zvláštní co?
Jsem tu kvůli tomu, že ubližuješ Hermioně, která si to mimochodem vůbec nezaslouží. Je z tebe zničená a ty s ní nejsi ani schopný prohodit pár slov ohledně vašeho vztahu. Tak si na ni vzpomeň, až ti bude tatínek zase vymývat mozek a uvědom si už konečně, že tě miluje ty troubo. Nazdar."
A okamžitě zmizel. Draco musel uznat, že na tom něco pravdy je. A jestli nelhal, vážně říkal, že ho Hermiona miluje?