Sára
Vedle mě se objevil celkem vysoký blonďák s krásnýma modrýma očima.
Podíval se na mě se slovy : ''skákej, není to nic tak hrozného'' a následně skočil do vody.
Naštval mě. Viděla jsem jak do vody skáče celou dobu co tu je, tak je asi jasné že to pro něj není nic tak složitého ne? A co se o mě vůbec stará, vždyť mě nezná a já neznám jeho. Ale je krásnej, to je asi jediné jeho plus.
Viděla jsem ho jak se vynořil z vody, koukl se na mě a zase zmizel, neviděla jsem kam, pak jsem ho zahlédla na ručníku u těch jeho kamarádíčků, kteří tu očumovali a osahávali snad každou druhou holku.
Nevím proč, ale donutil mě skočit. Doplavala jsem za Nikou, která si zrovna povídala s nějakým plešounem, nikdy jsem ho tu neviděla.
,,Ahoj Sáro, no konečně, to je Sebastian'' vyrušilo mě z mého přemýšlení. Natáhla jsem ruku a kývla hlavou na pozdrav.
,,Tak já půjdu'' řekl Sebastian a plaval na druhou stranu bazénu. S Nik jsme šli na slunko a konečně ven z bazénu, byli jsme tu celkem dlouho.
Začala jsme jí vyprávět co se stalo s tím blonďákem. Bylo to zrovna v dobu kdy ona si povídala se Sebastianem. Takže si mě samozřejmě nevšimla.
,,Jak se jmenuje?''
Sakra, jak jsem mohla zapomenout na tak zásadní věc?! Neměla jsem se ho kdy zeptat když hned skočil do vody.
,,Nevím'' řekla jsem
,,Ty? Tak zkušená se ho ani nezeptáš jak se jmenuje??''
,,Pojď semnou, ukážu ti ho'' Řekla jsem a vydali jsme se směrem k jeho místu na koupališti.
Blížili jsme se a já uviděla že tam nikdo není.
_______________________
Píseň je tato, protože jsem ji zrovna poslouchala. Ležím v nemocnici, a zrovna mě přepadla nálada na psaní, tak tu je něco krátkého :).
