♡Láska k najemnému vrahovi♡/New element

N-nic jen se mi něco divného zdálo

Už tady čekáme asi 3 hodiny a ona je pořád na operačním sále a my o ní pořád nemáme žádné informace. ,,Sakra to nám nemůže někdo říct jak na tom sakra je?" začal jsem už být naštvaný. ,,Pane uklidněte se" přišla za námi sestřička. ,,Jak se mám sakra uklidnit když nevím vůbec žádné informace?" ale jen co jsem to dořekl vyšel ze sálu doktor.

,,Pan Drahokoupil?" zeptal se zničeně, no kdo by taky nebyl. ,,Ano" odpověděl jsem značně nervózně.  ,,Vaše přítelkyně sice žije ale je v kómatu a nedáváme ji moc velkou šanci na přežití" jen co to doktor dořekl se se mnou zatočil celý svět.

Ne ona nemůže umřít! Prostě nemůže! A to už jsem se nadobro rozbrečel. ,,To bude v pohodě, ona to zvládne" začali mě kluci utěšovat ale popravdě jim to moc nešlo. ,,Ona nemůže umřít" zařval jsem. ,,Pojď domu tady stejně ničemu nepomůžeš" řekl Chris. ,,N-ne já tu s n-ní mus-sím zůstat" vykoktal jsem mezi vzlyky. ,,Pojď se vyspat a zítra tady příjdeme hned ráno dobře?" ,,Dobře" nuceně jsem odpověděl a už jsem se belhal domů.

                                                                              Z pohledu Laury:

Probudila jsem se na tvrdé zemi a pomalu se snažila otevřít oči. Když se mi to po chvilce podařilo zjistila jsem že jsem u jezírka na nějaké louce. V dálce jsem uviděla siuletu nějaké ženy která se ke mě blížila. Až byla dostatečně blízko zjistila jsem že je to babička která před 2 lety umřela, hned jsem se k ní se slzami v očích rozeběhla a pevně ji objala. ,,B-babi kde to jsem?" zeptala jsem se rozklepaně. ,,Říkejme tomu nebe" usmála se na mě. ,,J-já jsem mrtvá?" ,,Ne zlatíčko nejsi, ještě nenadešel tvůj čas" usmála se na mě. ,,A c-co se vůbec stalo?" ,,Postřelili tě" smutně se na mě koukla. ,,A co bude dál?" vážně by mě to zajímalo. ,,,Zlatíčko nic není jak se zdá" nechápala jsem jí. ,,C-cože? Nechápu tě" ,,I to co se zdá být skutečné může být pouhý sen" ,,Babi ale j-já ti  vůbec nerozumím" ,,Zlatíčko mám tě ráda opatruj se" jen se to dořekla rozplynula se jako pára nad hrncem (dobré přirovnání né?:Dd) a já začala taky pomalu mizet.

,,Aaaaaa" zařvala jsem a pomalu se rozhlížela po místnosti a zjistila jsem že jsem ve svém pokoji. Cože jak ve svém pokoji? divila jsem se. ,,Co tady tak řveš" řekla Verča když doběhla do pokoje div si nerozbila hubu. ,,N-nic jen se mi něco divného zdálo" řekla jsem ji. ,,Ty seš fakt trdlo" zasmála se Verča a odešla z pokoje. 

Počkat počkat musím si to urovnat v hlavě. Takže tohle celý byl jen sen? Já už vážně nevímco je skutečný a co ne. Existuje vůbec Vojta? Koukla jsem se na hodiny které ukazovali 7:00 to bych se už měla jít nachystat do školy, vystřelila jsem z postele.

U školy už na mě čekala Kiki s kterou jsem se normálně pozdravila a společně jsme vešli do školy. 

,,Ťuk ťuk" někdo zaklepal. Ten někdo byl ředitel. ,,Dobrý den žáci přivedl jsem vám sem nového žáka Vojtěcha Drahokoupila. NO TO SNAD NE! Do dveří vešel vážně on s obrovským úsměvem na tváři, rozhlížel se po třídě a jeho pohled zavadil o mě jeho úsměv z tváře zmizel. Že by se mu zdál stejný sen? Né to není možné. ,,Tak Vojto posaď se tam dozadu k Lauře ukázala na mě a já myslela že asi omdlím...

Tak co čekal to někdo z vás? :) Líbila se vám část? Prosím zanechte VOTE popřípadě KOMENTÁŘ:) Děkuju:3