Butterfly~

Sněží

To znovu sněží?
Stojím na balkoně a koukám na osvětlenou ulici před naším domem do, které padají malé vločky. Přistoupím k zábradlí.
Natáhnu před sebe ruku a pár těch malých obláčků chladu se posadí na mou dlaň. Dám ruku před sebe. Obláčky zmizeli, místo nich mi na dlani zůstali studené kapky. Svěsím ruku podél těla, stejně jako mám tu druhou. "Měl bych jít dovnitř." Šeptnu svou myšlenku a s tou taky odcházím z balkonu. Vejdu do pokoje a zavřu za sebou dveře od balkonu.
Povzdychnutí, které se rozneslo po celé mé ložnici. Proč o tom zase přemýšlím? I když mi řekli, že jsou v pohodě? Proč? Ah, už vím. Protože jsem takový. Jsem až moc starostlivý. Někdy tak moc, že si ani neuvědomím, že tím vlastně ubližuji sobě. Ale co. Na mně nezáleží. Priorita jsou oni nebo se snad zase mýlím? Jako vždy? Jak to dopadne? Určitě zase špatně pro mě. Že, bych se mýlil? Nemyslím si. Občas mám pocit, že je svou starostlivostí seru, než abych jim pomáhal. Jsem tu sám. Kluci šli někam na jídlo. Nešel jsem s nimi, čemuž se dost divili u mě. Nakonec jsem je ukecal, ať jdou a nechají mě tu samotného. Proč jsem jen nedokázal kluky dostat od sebe? Proč jsem si je tak moc připoutal k srdci? Teď trpím. Přesně jako jsem trpěl před pár lety. Ale oni za to stojí. Doufám.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Skončila zima.

Skončila zima. Jaro ubíhá celkem rychle.

Sice problémy, které se řěšili v zimě mám pořád v hlavě, ale vše se uklidnilo. Snad.

Kluci jsou pořád divní. Všichni. Až na mě. Děsí mě to.

Ale přeci.. Nebudu se znovu trápit tím co bylo v zimě. Chci si užít poslední zbytky jara a pak nastoupit nově do léta.

stane se něco co nám změní životy? K lepšímu nebo k horšímu?
"Hej, Jine! Neválej se na té houpací síti a pojď k nám!" Zavolá na mě, Namjoon.
"Už jdu!" Odpovím a na tváři se mi vykouzlí úsměv. Nechám to být. Vylezu se sítě a jdu ke klukům, kteří leží na trávě na našem dvoře. Sluníčko nádherně hřeje. To teplo.
Stojím u nich. "Co tam tak stojíš, Hyung?" Usměje se na mě zvídavě Jimin. "Pojď sem!" Taeho ruka se dotkne té mé a stáhne mě dolů na zem k nim. Zase ten pocit. Ne. Nic nás nerozdělí.
"Hyung! Máš tak zamyšlený výraz.. To k tobě nesedí." Ušklíbá se na mě Suga, který stojí nad námi. "Ty máš zrovna, co říkat." Oplatím mu. Skočí na nás, a připojí se i ostatní. Hromadné objetí. Nejlepší na světě.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

"Sugo?"