"Kluci.. Dávejte na sebe pozor. Mám vás moc rád, tak si prosím dávejte pozor."
Všichni sedíme na gaučiv obýváku, když v tom maknae tohle řekne.
Začne plakat. "Kookie! Nebreeeč!" Ihned se k němu natiskne V, objímá ho. "Co to do tebe vjelo, pabo?" Optá se ho, Jimin.
"Já ani nevím." Usměje se. "Jen mám takový špatný pocit."
Ticho. Jen ho objímají a nechávají to být.
"Kookie?" Oslovím nejmladšího z nás všech.
"Ano?" Otočí se na mě s úsměvem. Jsme tu jen my dva. Sedíme v obýváku se zapnutou televizí ve které stejně nic nehrají.
"Mám stejný pocit jako ty."
"Taky se bojíš? "
Přikývnu. "Ten pocit mám i u tebe."
Kookie se zarazí. "O mě se nemusíš bát." Uklidní mě. Nadarmo.
"Nedokážu se toho pocitu zbavit. Děsí mě to." Poví mi a hned na to se usměje.
Takhle se on neusmívá. Falešně. Zakroutím hlavou. "Chápu."
Popravdě.. Moc to nechápu.
Opět jen tiše sedíme na gauči. Nejmladší se najednou zvedne z gauče. Jeho kroky směřují na chodbu. Mlčím. Proč nic neříkám?
"Musím pryč.." Slyším jak zašeptal tuhle větu, ale pořád mlčím.
Nestíhám nic říkat. Je pryč.
Kam šel takhle večer?
Vrátí se?
ČTEŠ
Butterfly~
FanfictionJste taky člověk, který je pomatený z těchto všech videí, z těch mnoha teorií, jak to vlastně celé je? Nemáte představu, jak se to vlastně všechno stalo, co se vlastně událo? Schází vám nějaký ten přehled? Obraz? Zde je má teorie. Každý člen jde svo...
