Zvuk. Pootevřu oči. Já jsem usnul v obýváku? Vypadá to, že ano.
Zase to slyším. Vyhoupnu se do sedu a dál poslouchám. Ten zvuk jde z naší koupelny tady v přízemí. Proud vody. Ohlédnu se na hodiny. Kdo by se koupal v tuhle pozdní hodinu?
Hodiny ukazovali půl dvanácté večer. Mi neříkejte, že nechali puštěnou vodu!
Zvednu se z gauče. Jdu v klidu ke koupelně, než se zastavím u dveří právě té místnosti.
Zatáhnu za kliku. Zamčeno. Slyším šplouchnutí vody něco z ní se vylilo na podlahu. Kolik vody tam proboha je?
"Kdo je tam?"
"To jsem já, Hyung." Na odpověď se mi ozve známý hlas. Jimin. Dlouze vydechnu.
"Co tam děláš?" Optám se ho a pustím kliku ze svého sevření.
"N-nějak jsem nemohl usnout a tak jsem si řekl, že bych se mohl... Naložit do vany."
Mám takový dojem, že tu někdo lže a já to nejsem.
"Jsi v pohodě, Jimine?" Optám se osoby v koupelně. Ticho. Chvíli se z místnosti nic neozívalo. Opětovné šplouchnutí vody. "Jo.." Řekl to s dlouhým vydechnutím. Co tam sakra dělá?
"Nechceš takhle náhodou otevřit ty dveře?" Zkusit to můžu.
"Ne." Přesná odpověď. Jeho hlas je roztřesený. "Pr-"
"Chci být teď chvíli sám." Přeruší mě. Udělám jeden krok ode dveří.
"Dobrá." Povzdychnu si.
Dál už nic neříkám. Jakobych slyšel jeho hlasitý dech až tady u mě. Směřuji po schodech do svého pokoje. Vylití vody. Zarazím se v půli cesty a naslouchám co bue dál.
Vzlykot?
Proč mě nohy neposlouchají a jdou dál nahoru po schodech, když můj mozek říká něco jiného?
Proč mé srdce nijak nereaguje?
ČTEŠ
Butterfly~
FanfictionJste taky člověk, který je pomatený z těchto všech videí, z těch mnoha teorií, jak to vlastně celé je? Nemáte představu, jak se to vlastně všechno stalo, co se vlastně událo? Schází vám nějaký ten přehled? Obraz? Zde je má teorie. Každý člen jde svo...
